Zákon o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků
17. 12. 2020Občanský soudní řád
17. 12. 2020Praha, 3. schůze Senátu
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 15:59:23 – 16:09:09:
Aspoň vidíte, jak to u nás v klubu chodí… Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, k těm věcem, co tady byly řečeny, mám jenom takové dvě nebo tři poznámky. Ta první je, že tady byl dotaz, jestli tím, že tady se nad tím tak trápíme, říkáme si různé věci z různých pohledů, něčemu pomůžeme nebo ne. Myslím si, že byť může mít i třeba paní senátorka Jelínková pravdu, je to naše povinnost a je to naše práce, o tom mluvit. Nevím, jak vy, ale já sám jsem jenom v tomto týdnu absolvoval dvě setkání, která byla výrazem naprostého zoufalství dvou skupin, které tady v ČR svobodně žijí a pracují. Tou jednou skupinou byli lidé, kteří pracují v tom obvodu gastronomie a v oboru hotelnictví, kteří jsou naprosto zoufalí, s tím, v jakých podmínkách se dnes nacházejí, hrozí často konec jejich existence, připravují se, že v pátek budou občansky neposlušní, což jsem se jim snažil rozmluvit, otevřou své hospody, přestože by měli mít zavřeno.
To jejich zoufalství pramení z toho, že nenachází pochopení u současné vlády, nejsou schopni se orientovat a vyznat v těch opatřeních a ve všech těch možných druzích pomoci, které jsou jim nabízeny nebo jim spíše nabízeny nejsou. Přiznám se, že při diskusích s nimi nejsem schopen úplně ty věci do detailů posoudit. Jediné, co mi z toho plyne, je, že jsou to lidé, kteří tady normálně dlouhodobě fungovali, žili, úspěšně podnikali, najednou se ocitli v situaci, kdy si neví rady. Mám z toho pomoc, že to asi nebude jejich chyba, když předtím byli úspěšní a normálně se o sebe dokázali postarat, že ta chyba zřejmě s velkou pravděpodobností bude někde jinde. Naší povinností, na to, že ta chyba je zřejmě někde jinde, je upozornit. Jestli si to někdo přečte nebo nepřečte, to je jeho věc. Na druhé straně tady k tomu ještě jenom řeknu, že to, co já teď mohu sledovat, poměrně často odpovědi na naše usnesení přijatá z jednotlivých ministerstev chodí, dokonce nám to umožňuje, poměrně často to třeba dělá VZVOB, znovu reagovat na ty odpovědi, které ti ministři na naše usnesení odpovídají, které formulují, kde se znova ukazuje, že je možné se jich znovu na některé věci ptát. Můj názor je, že na to zoufalství je potřeba reagovat tou druhou skupinou, abych neodbíhal, byly právě ty osoby samostatně výdělečně činné v oblasti kultury, v oblasti zejména hudby a prezentace hudebního umění, to bylo od klasiků přes folk až málem k popové muzice, kdy oni zase v podstatě nemohou žádat o žádné kompenzace, protože oni nemají zpravidla nic jako nějaký festival a podobně, na který by se připravovali, nachystáno, oni fungují na základě poptávky. A pokud ta poptávka po nich je zakázána, není žádná škoda, která by jim vznikla, protože nebyla poptávka, tak jak oni si mají říci… Kdyby byl normální svět tady, měl bych pozvání, já nevím, ze Znojma, z Telče a z Jihlavy, tam bych koncertoval jako každý rok. Ale teď to pozvání nemám, protože ten pořadatel má zakázáno mě pozvat. To znamená, mně ta škoda nevzniká. O co mám tedy požádat kromě té pětistovky, která mi nestačí téměř na nic? Takže to je situace naprosto tristní. V té situaci oni jsou. Nevím, jestli to ta vláda úplně vnímá, protože oni skutečně neví, jak dál. Pak chodí za senátory, za námi, ptají se: Co vy s tím budete dělat? Nemyslí si, myslím, že jsme bozi, to si nemyslí. Ale přece jen jakousi důvěru v nás mají. Čekají, že něco učiníme. To, že dnes to tady projednáváme, řekl bych, je naprosté minimum. To je jedna věc, kterou jsem k tomu chtěl říci. Tady skutečně jsou zoufalí lidé, v zoufalé situaci, jsou to lidé, kteří živí tuto zemi. Dělají kulturu v této zemi. Dělají pro nás ty věci, které my máme rádi. Dlouhodobě se tím úspěšně živí, najednou jsou v koncích. My bychom se měli snažit jim pomoci.
Ta druhá věc, která z toho čouhá jako sláma z bot, nejlépe o tom asi včera mluvil, myslím si, pan senátor Šimetka, je, že evidentně tady já registruji obrovskou krizi důvěry. Vláda tady prohospodařila obrovskou důvěru, kterou získala, řekněme, díky zvládnutí první vlny. To, že následně nedokázala na některé věci, které přišly, odpovídajícím způsobem reagovat, způsobilo jednak to, že lidé přestali těm opatřením a těm pravidlům, která jsou následně nastavována, věřit. Tudíž potom už je tak většinově nedodržují. A potom ta druhá věc. Dle mého názoru a dle mého soudu, pár z vás to tady řeklo, že ta vláda se začíná chovat, jako když my schvalujeme některé zákony, to, že přestává věřit v odpovědnost lidí, mně to připadá někdy, že vláda není ochotna uvěřit tomu, že hoteliér nemá zájem na tom, aby u něj spali především lidé, kteří mají covid-19. Přece jeho zájmem je, aby tam, pokud možno, nebyli. Pokud nevytvoříme podmínky, aby on to nějakým způsobem mohl zjišťovat, aby mohl nějakým způsobem se chovat tak, že bude, jak tady naznačoval pan senátor Horník, moci využívat třeba těch antigenních testů atd., tak se můžeme opřít o ty odpovědné podnikatele, zkusit tímto způsobem se s tou krizí vypořádat. Že to uděláme tak, že všem něco nařídíme, všechno zavřeme, přestaneme sportovat, přestaneme se učit, přestaneme zpívat, tak to potom skončí tím, že tady bude půlnoční království. To si myslím, že nikdo nechce. Nevím, jakým způsobem dosáhnout toho, aby zase ti lidé, kteří tady žijí, získali nějakou důvěru v tuto vládu, paradoxně bych si to docela přál, protože by to té věci hodně pomohlo. Ale nějak na to nejsem schopen dohlédnout, na to, by se k něčemu takovému schylovalo. Je to škoda. Mrzí mě to.
Třetí věc, tím skončím, je, že když se na to usnesení podívám, tak mi tam chybí ještě uvedení jedné věci, a to je, že když se upřímně snaží občan, podnikatel, právnická osoba zjistit, co může nebo nemůže, tak je to velmi obtížné, byť máme toho PSA, nebo máme prostě další možnosti, tak obecně, že by na jednom místě bylo přesně vypsáno, co je aktuálně platné, co aktuálně platné není, to nikde není. Tak si myslím, že by to usnesení bylo vhodné, já to potom paní zpravodajce také předám, vám také to přijde do lavic, ještě doplnit jeden bod, který se také týká toho odstavce IV., a to je, abychom vyzvali vládu, aby zajistila nějaký veřejný a na jednom místě dostupný, aktuálně platný, prosím, a strukturovaný souhrn, právě v souvislosti s pandemií covid-19 na národní úrovni, přijatých pravidel a opatření, aby ta pravidla, která současně platí, někde byla vypsaná. Ten, kdo se chce do toho podívat podrobněji, tak aby věděl, kdy si otevře tuto webovou stránku, najdu si tu půlhodinu, tak tam skutečně najdu všechna vypsaná pravidla, která dnes platí, a bude to v nějaké struktuře, aby on věděl, že se to týká buď toho podnikání, nebo toho občanského života, nebo toho sportu, nebo té výuky apod. To si myslím, že je věc, která by nám pomohla pomoci, původně to měl být stupeň 1, 2, 3, 4, teď najednou se zase dostáváme do nějakých mezistupňů, jak je to s těmi mezistupni, už přesně nevíme. Takže to je můj návrh, který budu podávat, přečetl jsem ho tady, ještě ho dostanete na lavice, předpokládám, že paní zpravodajka o něm potom taky nechá hlasovat. To by mohl být další příspěvek, pokud vláda s tím bude souhlasit, který by trošku pomohl odstranit ten chaos, který dnes já tedy velmi cítím. Zároveň by to třeba mohlo přispět trochu k tomu, aby se ta důvěra občanů v to, že to tady je někdo schopen zvládnout, maličko posílila, byť to tedy rozhodně lehké nebude. Děkuji za pozornost.
čas 16:54:13 – 16:55:00:
Já se tedy jednak přidávám k tomu přání všeho dobrého, prožití vánočních svátků, chci vám hlavně ale poděkovat za tu spolupráci a práci, kterou jsme tady v tomto roce odvedli. Chci nám všem popřát, abychom to zvládli, ten rok 2021, tak, aby se nám dařilo lépe než v roce 2020. Byť si myslím, že jsme z hlediska věcí, které se týkají úkolů, které má přímo v náplni český Senát, obstáli. Za to chci ještě jednou poděkovat. Zároveň tedy upozorňuji, že první jednání pléna Senátu bude již ve čtvrtek 7. ledna, tak se na to všichni dobře připravte, těším se, že se zase uvidíme. Mějte se taky pěkně. Jinak předávám slovo panu předsedajícímu.
