Návrh usnesení Senátu k podpoře demokratických sil Běloruska a výzva vládě ČR

čas 20:15:44 – 20:19:28:

Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já tedy za prvé bych chtěl ocenit fungování výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. A ten trvalý a systematický zájem zabývat se lidskoprávní problematikou a dodržováním lidských práv a svobod v zemích, kde to zdaleka není samozřejmé. A i podporou těch, kteří se o to snaží.

A za druhé se hlásím proto, že bych se rád zeptal a zároveň snad trošku i požádal výbor a pana předsedu Fischera o zamyšlení nad tím, zda by nebylo možné, aby i tyhle materiály, které my takto potom projednáváme na plénu, byly zpracovávány s určitým předstihem. A to zejména proto, že si myslím, že by bylo dobré, abychom stačili ještě s předstihem třeba pozvat i zástupce vlády. Neboť já jsem přesvědčen, že ideální by bylo, kdyby bylo možné poté, co tady je předneseno to úvodní slovo navrhovatele, případně jsou předneseny nějaké naše další poznatky – já potvrzuji v podstatě většinu těch zkušeností, které jsou tady shrnuty v tom podkladovém materiálu, neboť jsem se s paní Cichanouskou také setkal, abychom přímo na místě slyšeli v té oblasti zahraniční politiky i stanovisko nebo postoj vlády České republiky, protože ta komunikace ohledně zahraniční politiky dneska není vůbec jednoduchá.

A pokud bychom dokázali některé ty závěry a návrhy na usnesení, které přijímá náš zahraniční výbor a výbor pro obranu a bezpečnost zároveň diskutovat na plénu Senátu za přítomnost příslušného odpovědného ministra, což je ministr zahraničních věcí většinou, ale může se to týkat i jiných ministrů. Pokud se to bude týkat obrany a bezpečnosti, tak by to bylo jedině ku prospěchu věci a ku prospěchu naší informovanosti. Samozřejmě je na nich, jestli pozvání na plénum Senátu a jeho jednání přijmou či nepřijmou. Také to je jakási informace.

Na druhé straně je zřejmé, že pokud bychom toho chtěli dosáhnout, že je potřeba je zvát s dostatečným předstihem, protože ze dne na den to neumí snad nikdo z nás.

To znamená dvě věci, první je ocenění a podpora toho usnesení, které máme před sebou, a druhá je zamyšlení nad tím, zda bychom neměli projednávání těchto bodů, které projednáváme pravidelně a týkají se buď naší zahraniční politiky nebo obrany a bezpečnosti předkládat takovým způsobem, aby třeba organizační výbor mohl dostatečně dopředu souhlasit i s tím, aby byli pozváni odpovědní zástupci vlády. Bylo by to jenom ku prospěchu věci.

A pokud se tak nestane, tak druhou věc, kterou dávám na zvážení, je, že většinou potom ta naše usnesení mají v sobě i klauzuli, která požaduje po vládě nějaká stanoviska. Pokud si to uvědomujete, tak vám pořád chodí nějaká stanoviska na nějaká naše usnesení od různých ministrů. A v tomhle tom případě to v tom usnesení není napsáno. A tím pádem jediné, co se stane v tom lepším případě, že si to naše usnesení někdo na ministerstvu zahraničních věcí přečte. V tom horším případě si to nepřečte. Ale rozhodně nám nebude nikdo odpovídat. Takže tolik ode mě.