Návrh usnesení Senátu PČR k aktuálním návrhům Evropské komise na řešení uprchlické krize v EU

čas 12:07:59 – 12:20:38:

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové.

Já k tomuhle tématu se dovolím vyjádřit v takových třech částech. Ta první se týká obecně migrace a Evropy, ta druhá se potom říká řekněme navrženého usnesení a třetí potom toho, co včera bylo schváleno evropskými ministry vnitra.

Co se týká té první věci, Evropy a současné migrace do Evropy, tak mně připadá, že za spoustu věcí si můžeme sami. Zdá se mi, že Evropa, teď se to bojíme říci, se v nějakém okamžiku zachovala tak, když uvedu nějaký příklad, jako kdybych já, který bydlím v Telči a máme tam s manželkou byt 3+1, bych řekl, heleďte, přijeďte všichni na dovolenou do Telče, co jste naši příbuzní, a já vás tady všechny rád ubytuji a postarám se o vás. Kdyby všichni přijeli, tak jich bude dvacet pětadvacet a do toho bytu se prostě nevejdou.

A nejhorší je, když dochází k tomu, že se vyvolávají přehnaná očekávání, která potom mohou způsobovat problémy, které se velmi obtížně vysvětlují. A ti, co je potom vysvětlují příliš otevřeně, tak jsou považováni za ty, co nejsou solidární. A ti, co jsou velmi příznivě nakloněni, tak potom jsou na té opačné straně.

Když uvedu pár čísel, na světě žije asi 8 miliard obyvatel, a z toho podle průzkumu zhruba 2 miliardy nejsou spokojeny s tím, kde žijí. Evropa má 500 milionů obyvatel, předpokládám, že z těch 2 miliard, které nejsou spokojeny s tím, kde žijí, kdybychom se zeptali, zda chtějí bydlet v Evropě, tak by naprostá většina řekla ano. Ale aby bydleli v Evropě, to prostě není možné, protože by se sem nevešli.

Máme nějaké limity. A protože existují nějaké limity, objemové a další početní, tak se to nějak v těch státech řeší. V případě, že se státy dají dohromady a vzniká Evropská unie, tak to řeší Evropská unie jako celek a má k tomu např. i nástroj, kterému se říká azylové řízení. A v okamžiku, kdy někdo chce požádat o azyl v zemi Evropské unie, tak má azylovým řízením projít.

No a nám se stalo, že jsme to podle práva, evropského práva, evropských směrnic a národních směrnic, nedělali. Že jsme najednou vyvolali v těch, co k nám přicházejí, přehnaná očekávání, oni zjistili, že vlastně můžou projít přes Itálii nebo Řecko, aniž by řádným azylovým řízením prošli, aniž by proběhly všechny věci, které proběhnout mají. Dokonce došlo k tomu – já to někdy říkám, že to je podobné tomu, jako když většina lidí, nebo část lidí si stoupne do fronty na rohlíky a trpělivě stojí. To jsou ti, co se podrobují azylovému řízení. A potom někdo se na to vykašle a proběhne. Čili někteří, kteří se podrobili azylovému řízení v Itálii nebo Řecku, dodnes někde čekají v nějakém záchytném táboře. A ti, co se na to vykašlali, tak dneska už jsou vesele na cestě do Německa.

Tak to dneska vypadá a taková je situace a tam jsme to dopracovali. A je to vina nás všech, protože jsme všichni státy EU, a s tímhle teď musíme říct. A pokud velmi rychle nedokážeme utlumit ta přehnaná očekávání, tak budeme mít obrovský problém. A teď se dostávám k tomu druhému, o čem chci mluvit. Zatím ve všech těch materiálech, které máme k dispozici, je o tom, jak ten problém vyřešit a jak utlumit ta přehnaná očekávání a říci, dobře, pokud někdo k nám chce přijít do Evropy, tak budeme posuzovat ty lidi podle toho, jestli jsou ohroženi na životě. Pokud ano, prozkoumáme to, bude to tak, přijmeme vás. Pokud si chcete jenom ekonomicky polepšit, budeme to také posuzovat, ale my se rozhodneme, zda to pro nás je výhodné, nebo ne. A pokud jste tady proto, abyste ničili nebo ohrožovali naši kulturu, tak v tom okamžiku samozřejmě neuspějete.

A tohle nemáme zorganizováno. Nám to nefunguje. Nefunguje to ani v Itálii, ani v Řecku, přestože na to šly stamilióny korun. Nic se s tím neděje, místo toho ministři vnitra jednají o tom, jak ti, co sem přišli, budou přerozdělováni. Což samozřejmě je důležité, ale pokud se k tomuhle A neřekne to B, jak se tomu do budoucna zabrání, tak jediné, co musí přijít, je to, že poté, co se poprvé odsouhlasilo 40 tisíc, podruhé 120 tisíc, tak potřetí to bude 250 tisíc. A počtvrté 500 tisíc a poté milion. A těch lidí je tolik, že se za nějakou dobu do té Evropy prostě nevejdou, ať chceme, nebo nechceme.

A tady je ještě jedna poznámka. Solidarita jednoznačně ano, ale já mám pocit, že někteří zaměňují solidaritu se solidarismem. Jako ideologie solidarismus. Něco, co je nutné, co musíme uctívat jako nějakého boha. Ale solidarita přece vždycky musí v nějakém okamžiku končit. Solidarita většiny z nás končí tehdy, když to ohrožuje naši rodinu, náš majetek, naše zdraví, náš život. A stejně tak to je i s Evropou. A to je rozdíl mezi solidaritou a solidarismem, protože ideologie jako takové se nezastaví před tím, když je ohrožen život, nebo zdraví, nebo majetek. Tam to tak není. Takže bych byl velmi rád, kdybychom si tyhle věci nepletli a nezaměňovali solidaritu a solidarismus, protože to jsou naprosto dvě oddělené kategorie.

A teď k tomu usnesení. Já mám podobný názor jako pan senátor Bublan v tom, že to usnesení je částečně přežité. Je to logické, protože nemohli ti, co ho připravovali, předpokládat, co udělá rada ministrů vnitra. Na druhé straně si myslím, že spousta věcí, které se tam navrhují, je v pořádku a je nutná. U toho prvního bodu, kde Senát říká, že se bude podrobně zabývat, bych skoro požádal předkladatele, zda by vysvětlil, co tím myslí?

Jestli si myslí, že na každé schůzi Senátu bude zařazen bod, na který bude pozván např. ministr zahraničních věcí, který nebude spěchat na vládu a který tady prostě řekne, jak to vypadá, co se děje, jak se postupuje v rámci snižování přehnaných očekávání, co dělá Česká republika, co dělá Evropská unie, co se chystá, abychom zabránili dalším vlnám uprchlíků atd.?

Takže se ptám, co si mám představit pod tím prvním bodem? Jestli to, že na každé schůzi Senátu bude jeden z bodů, kde budeme migraci projednávat. Já osobně bych se za to i přimlouvat, protože se mi zdá, že minimálně v nejbližším období to bude velmi aktuální akutní téma. Jelikož my nemáme možnosti interpelací, tak je to jediná možnost, jak se o těch informacích dozvědět a zároveň mít, v uvozovkách, v rámci toho bodu možnost interpelovat příslušného ministra, který sem přijde a bude k té věci mluvit. Ideální je, kdyby mohl přijít premiér. Zase chápu, že pokud se připravuje dnešní jednání, tak to dnes nešlo. Proto to dnes ani výjimečně nekritizuji.

Další věc, kterou k tomu usnesení mám, je otázka, jestli ta dvojka – „považuje však za vhodné“ – je vůbec nutná? Já osobně bych byl proto, aby tam bod č. 2 nebyl a aby byl vypuštěn. Dle mého názoru nemá žádný obsahový význam a nemění nic dalšího.

Třetí věc, to si dovolím navrhnout panu předsedovi Senátu Štěchovi, mně se zdá, že jeho blok by si zasloužil vlastní odtržku, a ne být přifařen k bodu č. 4. Ale je to na něm. Pokud on to nebude navrhovat, tak já to zvedat nebudu. To, co mi v usnesení chybí – a já předpokládám, že potom náš klub si kvůli tomu potom bude brát i krátkou přestávku – jsou dvě věci. První je, že to usnesení nějak explicitně nemluví o tom, že tady neustále při přijímání uprchlíků je porušováno evropské právo. Dochází tam k flagrantnímu porušování evropského práva a národních práv v rámci azylového řízení, v rámci nakládání s migranty atd. Tam to není tak, že by ty země, přes které k nám uprchlíci přicházejí, a i potom další země, které jsou těmi transferovými zeměmi, dodržovaly své národní a evropské právo. Ony toho ani nejsou schopny. Ale to má někde začátek a to se musí změnit. Přece není možné na jedné straně říkat, buďme solidární, a na druhé straně říkat, ale my nejsme právním státem, my nejsme Evropskou unií, kde vládnou směrnice a nařízení, které jsme přijali. My se klidně bez nich můžeme chovat. My můžeme klidně říct, přijeďte k nám, Syřané. A oni běží celou Evropou, aniž by měli pas, aniž by měli vyřízený azyl, aniž by měli cokoli, co je opravňuje k pohybu v schengenském prostoru. Tak, jak to máme my řekněme občané, nebo členové zemí, nebo občané zemí, které jsou členy Evropské unie.

Takže to je druhá věc k tomu usnesení „Návrh na doplnění“. Otázkou je, zda bychom neměli trvat i na tom, aby právě přezkum toho, zda se rada ministrů vnitra a případně i rada premiérů chová dle evropského práva, když určuje kvóty, zda bychom neměli trvat i na tom, aby to někdo přezkoumal. Aby se zjistilo, zda tohle je vůbec možné? Zda je možné nařídit jednotlivému státu, kolik má přijmout uprchlíků a za jakých podmínek.

Teď k tomu třetímu. To je to, co včera schválili ministři vnitra. Ten materiál vypadá takhle, má celkem 40 stránek, 24 stránek je preambule – to je zvláštní. Když si já představím, že bychom přijímali usnesení, které má 24stránkovou preambuli. A následně 16 stránek potom je to vlastní rozhodnutí. Nevím, zda jste si ho všichni stačili přečíst? V tom vlastním rozhodnutí kromě toho, že se tam říká, že každý stát, který přijme uprchlíka, dostane 6000 euro. A když se Itálie nebo Řecko zbaví nějakého uprchlíka, tak dostane 500 euro, tak je tam taky napsána spousta dalších věcí, které mimochodem kromě jiného předjímají to, že nedojde k tomu, že by byl realokován jakýkoli uprchlík, který neprojde žádným azylovým řízením.

Mě by velmi zajímalo, jak to bude zabezpečeno, protože tam nejsou nikde žádné sankce. Tak už dneska nevěřím tomu, že se tak bude dít a že k těm 120 tisícům uprchlíkům a jejich relokaci nebude docházet úplně jiným způsobem. A zase nebudou přicházet do jiných zemí s tím, aniž bychom měli o nich jakékoliv údaje.

Jinak ten materiál jako takový vůbec nic kromě kvót neřeší. Neříká, co bude v případě další vlny. Jenom předjímá to, že pokud by došlo k další vlně, tak zase něco podobného může rada premiérů přijmout. Ale že by se ten materiál zabýval tím, co budeme dělat, aby se to neopakovalo, co budeme dělat, abychom zabránili té příčině, není tam v tomto směru ani spřežka. Vůbec nic.

Já se nedivím, že zástupce České republiky nebyl ochoten takovýto materiál schvalovat. Opravdu, pokud my se máme bavit o tom, že ještě někoho přijmeme, že ještě nějaký problém v Řecku a Itálii – mimochodem, Maďarsko vypadlo úplně. Maďarsko vypadlo, a v tom usnesení ho máme – v Řecku a Itálii pomůžeme, tak já jsem ochoten někomu pomoci, pokud zároveň v té samé věci je napsáno, že do budoucna už bude tímhle a tímhle způsobem zajištěno, že se tak podruhé nestane, potřetí, počtvrté. Tady nic takového není.

Dokonce bych řekl, že materiál je napsán tak, že se málem předjímá, že se zase něco takového stane, že znovu už podle tohoto, co tady máme, budeme znovu rozhodovat, a znovu těch 200 tisíc, nebo kolik to bude příště, budeme nějakým způsobem přerozdělovat.

To jsou moje známky. Jestli jsem mluvil emotivně, a někteří by rádi, aby se mluvilo neemotivně, tak se omlouvám, myslím si, že i emotivní projev může být někdy racionální.

Děkuji za pozornost.