Návrh zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti

čas 16:44:15 – 16:46:58:

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Pan kolega Strnad mi tu roli velmi ulehčil, já proto jenom na úvod zdůrazním, že náš VUZP se v žádném případě nevyjadřoval v tom smyslu, že by byl proti legislativnímu ukotvení dluhové brzdy, v žádném případě to není tak, že bychom tuto věc nepodporovali.

Ten problém, který jsme shledali při projednávání toho zákona, se týká výhradně kvality zpracování toho zákona. Pokud bych měl obecně charakterizovat základní problémy, které jsme shledali při jeho projednávání, tak to nyní učiním ve čtyřech bodech, s tím, že potom v rozpravě obecné bych se k těmto bodům už jako vystupující senátor v konkrétnější podobě vrátil.

Ten první problém, který výbor shledal jako docela závažný, je, že zpracovatel toho zákona, jeho navrhovatel si velmi extenzivním, až přehnaným způsobem vykládá transpozici evropské směrnice do tohoto zákona.

Druhý problém byl, že došlo ke změně původně ústavního zákona na zákon standardní, chce se mi skoro říci i tady před přítomným ministrem spravedlnosti, za neústavní.

Třetí problém spočíval v tom, že v tom zákoně dle našeho názoru je zakotven nerovný přístup k veřejným institucím.

A čtvrtý problém je, že se v něm vyskytují buď nelogické, nebo nic nepřinášející administrativní úkony, resp. administrativní zátěž.

To jsou obecné důvody, proč nakonec výbor přijal usnesení, se kterým vás nyní seznámím. Po úvodním slově Petra Pavelky, náměstka ministerstva financí ČR, zpravodajské zprávě senátora Miloše Vystrčila a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný návrh zákona, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Miloše Vystrčila, pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

čas 16:47:49 – 17:04:43:

Děkuji za slovo, trošku mám výčitky, že jsem nepustil Radko Martínka a pana kolegu Canova před sebe, ale nakonec jsem si tu možnost vystoupit jako první připustil.

Já se vrátím teď k té mé zpravodajské zprávě, na kterou volně navážu. Zkusím tady, pokud možno, přehledně vysvětlit ty největší problémy, které se v tom zákoně dle našeho názoru nebo mého názoru vyskytují.

První se týká té transpozice směrnice Rady EU 2011/85, ve které je například napsáno, že členské státy zajistí, aby veřejnost měla včasný a pravidelný přístup k fiskálním údajům pro všechny subsektory sektorů vládních institucí, jak jsou definovány nařízením Evropské komise atd.

K tomuto lze přistoupit různým způsobem. Předkladatel toho zákona k tomu přistoupil tím způsobem, že chce po všech veřejných institucích, aby následně po schválení rozpočtu, příp. střednědobých výhledů rozpočtu je zveřejňovaly, v původním návrhu zákona dokonce bylo, což bylo už absolutně nelogické, aby dokonce byla dopředu zveřejňována chystaná rozpočtová opatření, což jak mnozí z vás ví, je naprosto nelogické z toho důvodu, že některá rozpočtová opatření jsou předkládána například až při jednání zastupitelstva, tudíž není dost dobře možné je dopředu zveřejnit. V tom okamžiku je otázkou, co by se dělo.

Přesto za sebe říkám, že tento problém té transpozice není ten zásadní. Pokud by tam byl jen tento problém, tak si dovedu představit, že bychom ten zákon podpořili.

To, co už zásadnější je, je potom změna tohoto zákona ze zákona ústavního na zákon standardní. Já už jsem říkal, že mně se dere na jazyk slovo neústavní. Ty problémy, které jsou s tím spojeny, jsou dva. Pokud někde stanovujeme dluhovou brzdu, týká se to hospodaření všech veřejných rozpočtů, tak si myslím, že je naprosto nelogické, aby to bylo děláno tím způsobem, že to potom lze kdykoliv změnit běžným zákonem. Jinými slovy, pokud by se někdy někdo chtěl dluhové brzdy zbavit, tím myslím kterýkoli další parlament, tak stačí běžným zákonem tento zákon změnit, není k tomu potřeba žádná ústavní většina atd. Jinými slovy, ta stabilita těch veřejných rozpočtů by byla velmi vágní, protože ta by se skutečně měla dělat ústavním zákonem, tedy zákonem, který se mění mnohem obtížněji než zákony běžné.

Druhá věc, která s tím souvisí, je potom, já se k tomu potom podrobně ještě dostanu, že dle našeho názoru ta pravidla, která v tom zákoně jsou obsažena, zasahují do práv a pravomocí dalších institucí, mezi nimi jsou například územně samosprávné celky, které mají podle čl. 101 ústavy právo na vlastní rozpočet a vlastní hospodaření s majetkem. My si myslíme, že není možné běžným zákonem omezovat tato práva územně samosprávných celků, což se minimálně v několika paragrafech v tomto zákoně děje. To znamená, jsme přesvědčeni, že ten zákon je, když ne neústavní nebo protiústavní, tak na hraně toho, co vlastně umožňuje územně samosprávným celkům ústava. Takže to je taková druhá připomínka.

Ta třetí, která je rozvedením připomínky číslo 2, je ten nerovný přístup k veřejným institucím.

Když se podíváme na ten paragraf, který hovoří o tom, jak tady povídal pan ministr, že v případě územně samosprávných celků dochází k tomu, že pokud dochází k jejich zadlužení na úroveň 60 procent jejich příjmů za průměr posledních čtyř let, tak se dostáváme ke dvěma zajímavým věcem.

Ta první je, že automaticky možná každého z nás napadne, jak je to tedy s tím státem, když navrhuje, aby takto byly sankcionovány nebo hlídány obce?

Když se podíváme do jakýchkoli veřejně dostupných údajů, tak zjistíme, že v současné době stát má roční příjmy asi 1 bilion 600 miliard korun a dluh státu je zhruba asi 1 bilion 700 miliard korun. Čili stát je dneska na více než 100 procentech svého zadlužení. Přestože je takhle vysoko, tak říká obcím, že by měly si dávat bacha, a v okamžiku, kdy se dostanou na nějakých 60 procent, tak dochází k tomu, že mají možnost pouze schvalovat přebytkový nebo vyrovnaný rozpočet. A teď si vezměte, co se například může stát, pokud by v některé obci k tomu došlo, mohlo by se stát, že ta obec má například naplánovanou investiční akci, která je ufinancovatelná. Někdy se dokonce může financovat sama. Obce staví byty. Na to si půjčí peníze. V těch bytech žijí nájemníci, ti platí nájem. Z toho nájmu se splácí ten úvěr té obce. Přesto by se mohlo stát, že ta obec potom bude zadlužena více, než je 60 procent průměrného příjmu za poslední čtyři roky, a ta obec prostě by si nemohla tu půjčku vzít, byla by sankcionována naprosto nesmyslně, protože je to v tom zákoně napsáno. Je to diskriminační, je to zásah do rozpočtu té obce a zásah do hospodaření s majetkem té obce, což je jí ústavně zaručeno, že se tak dít nemá, protože obec hospodaří sama, s vlastním rozpočtem, s vlastním majetkem. Takže to je ta věc, která se týká té nelogické diskriminace obcí, která hraničí až s možným existenčním ohrožením těch obcí.

Zajímavé potom je, že toto omezení, které přikazuje obci, v případě, že se zadluží více, než je těch 60 procent jejích průměrných příjmů za poslední čtyři roky, se už netýká organizací, které obec zřizuje, nebo kde má nějaké spoluvlastnictví, příp. je 100procentně vlastní. Jinými slovy, potom co by se stalo, kdyby se taková obec dostala do takovýchto problémů. Udělala by to jednoduše, asi by zřejmě například přikázala své příspěvkové organizaci, neboť rada města je zřizovatelem té příspěvkové organizace, aby si půjčila ona, dala obci peníze, aby obec nebyla zadlužená, a následně nějakým způsobem by se samozřejmě z té těžké situace ta obec dostala, ale je to celé nesmysl, který je navíc nedomyšlený a neproduktivní.

Ještě podle mého názoru flagrantnějším případem nesmyslnosti toho zákona je potom § 13, který má název, nebo který se vyskytuje v části toho zákona, která se nazývá Výše dluhu sektoru veřejných institucí. Tam ten stát se staví do úplně jiné pozice, než jsou například zdravotní pojišťovny, než jsou vysoké školy, než jsou obce, než jsou prostě organizace zřizované obcemi atd. Zatímco stát v případě, že dojde k zadlužení, které je vyšší v rámci veřejných rozpočtů než 55 procent HDP, tak vlastně má udělat, tím, že to dělá vláda, to, že navrhne, že vláda schválí a předloží Poslanecké sněmovně návrh a střednědobý výhled státního rozpočtu a rozpočtu státních fondů, tak, aby ten rozpočet byl dlouhodobě udržitelný. To znamená, je klidně možné, že pokud ten stát, resp. veřejné rozpočty jsou zadlužené více než 55 procent HDP, aby si vláda schválila klidně i rozpočet deficitní, nebo rozpočet, ve kterém si půjčuje a má půjčky. Protože když jste zadluženi, tak to nejde většinou jinak se z toho dostat, než že si stejně půjčíte, přefinancujete ty půjčky atd. a snažíte se postupně splácet. Ale není okamžitě možné, abyste měli vyrovnaný rozpočet.

Takže vláda s tím počítá v případě státního rozpočtu, takto se chce chovat v případě státního rozpočtu a říká, že se to pozná podle toho, že ten její rozpočet je dlouhodobě udržitelný. A úplně jiný přístup, v okamžiku, kdy to nastane, potom vláda aplikuje vůči všem ostatním veřejným institucím, které jsou potom povinny od příštího roku mít rozpočet vyrovnaný nebo přebytkový. To znamená, zase příklad, když se dívám na některé starosty, klidně se může stát to, že vy máte přebytkový rozpočet jako starosta obce, nebo zastupitelstvo obce, v rámci přebytkového rozpočtu vidíte na financování např. investiční akce kanalizace v obci a na to, abyste to všechno ufinancovali, tak si potřebujete půjčit v dalším roce třeba 20 milionů korun, protože víte, že jste schopni to splatit, atd.

A teď se najednou stane, že vlivem toho, že najednou byly realizovány nějaké další dopravní stavby, půjčili jsme si na to jako stát od Evropské investiční banky, stoupne dluh všech veřejných financí nad 55 procent HDP. V tom okamžiku vláda si přeschválí a udělá si rozpočet, který bude takový, aby byl dlouhodobě udržitelný. Je to v pořádku. Ale u té obce, která má rozdělanou tu kanalizaci, to znamená, že příští rok smí mít rozpočet pouze přebytkový, nebo vyrovnaný, že si nesmí nic půjčit. Nesmí si nic půjčit! To znamená, vy tu kanalizaci nedoděláte. Nedoděláte ji, protože nesmíte, a ne proto, že vy byste byli v dluhu. Vy můžete mít klidně přebytkový rozpočet. Ale protože tady ta vláda díky své finanční politice způsobila, že máme celkový dluh nad 55 procent HDP, tudíž přichází v činnost pravidla, která jsou v tomto zákoně, a ta pravidla říkají, že vláda si může schválit nový rozpočet, tak, aby mohla postupně ten dluh splácet, ale obce musí mít jenom přebytkový, nebo vyrovnaný, nesmí si půjčovat. Například. Hrůza! To je děs! To vůbec nevím, kdo toto mohl vymyslet, jak tohle mohlo někým projít, někdo to mohl schválit. Dle mého názoru to není opravitelné. Není to opravitelné. A to znova říkám, s tím, že si uvědomuji, že ten úmysl není špatný, že by se prostě na úkor budoucnosti tento stát ani obce zadlužovat neměly.

Potom jsou tam takové další lahůdky, jako je střednědobý výhled rozpočtu a jeho zveřejňování.

Všechny veřejné instituce, těch jsou tisíce, musí dělat střednědobý výhled rozpočtu minimálně na dva roky. Zdravotní pojišťovna, která neví, jak bude vypadat úhradová vyhláška za rok, za dva, za tři, bude dělat střednědobý výhled rozpočtu, který vůbec neví, jak bude dělat, protože neví, jak budou vypadat ty platby, neví, jaké budou příjmy, neví, jak vysoké bude zdravotní pojištění, neví nic, přesto ho má dělat a má ho zveřejňovat.

Příspěvková organizace města musí dělat střednědobý výhled rozpočtu na dva roky dopředu, musí ho zveřejňovat. A teď, až ho zveřejní, všichni se na to podívají, tak je tam bezvadná věc, že v tom zákoně není napsáno, že se musí zveřejnit změna toho výhledu.

Ta se už nemusí zveřejňovat. To znamená, když uděláte výhled, střednědobý výhled rozpočtu, následně ho vezmete znovu do zastupitelstva poté, co ho zveřejníte a změníte ho, tak tuto změnu už není potřeba zveřejňovat. Je to tedy celé k ničemu, kromě toho, že se, odhaduji tak dvacetitisíckrát, na úřední desku vystaví střednědobý výhled rozpočtu, potom tam visí, pak se někde může změnit a to, kde došlo ke změně, už se nemusí vyvěšovat. To je prosím, v zákoně.

Další věci, které tam jsou. Vyvěšují se např. rozpočty příspěvkových organizací, ale už se nemusejí vyvěšovat změny rozpočtů příspěvkových organizací. Všichni víte, jak fungují příspěvkové organizace, resp. to nejsou rozpočty, nemají rozpočty, mají finanční plány. Finanční plány např. příspěvkových organizací krajů a měst se mění hodně, protože potřebují nějaké další investice atd., atd. Mění je zřizovatel svým rozhodnutím. Zřizovatelem je Rada kraje, Rada města atd. Když potom bude měnit zřizovatel finanční plán a bude to změna zásadní, nemusí ji zveřejňovat. To znamená, že pořád je tam původní schválený rozpočet, změny se tam nezveřejňují, a zase jsme desetitisíckrát udělali nějaký zbytečný úkon.

Všechny tyto věci jsou v zákoně. A pak jsou tam ještě další lahůdky, jako je Výbor pro rozpočtové prognózy, je to nějakých sedm lidí, kteří mají čestné členství, čili za své členství nejsou placeni, a přesto mají kontrolovat nebo ověřovat, zda rozpočtové prognózy ministerstva financí jsou v pořádku nebo ne. A jediné podklady, které k tomu mají, jsou podklady, které jim poskytne ministerstvo financí. To je dobré, ne? Má kontrolovat, zda jsou prognózy ministerstva financí v pořádku, a jediné podklady, které dostávají, jsou podklady, které jim poskytne ministerstvo financí. To je další věc. Máme tam výbor, který tam bude, ten nás nic moc stát nebude, akorát bude něco stát jeho provoz. A potom je tam ještě Národní rozpočtová rada, která má tři členy, ti jsou již placeni. A v současné době ministerstvo financí počítá s úřadem, který by měl asi deset lidí. Na Slovensku se prý už dostali k šedesáti. A tato Národní výborová rada funguje tak, že zase má hlídat to, co dělá ministerstvo financí. Jinými slovy, logika zaměření Národní rozpočtové rady je založena na tom, že ministerstvo financí by mohlo mít zájem na tom, aby zkreslovalo své údaje o financování ČR, státu atd., a proto je potřeba, aby někdo nezávislý je kontroloval. Ale ten to může dělat podle mého názoru jedině tak, že si bude získávat svoje údaje z nezávislých zdrojů, jinými slovy, že nebude zřejmě přebírat ty údaje, které má k dispozici ministerstvo financí na základě svých formulářů a svých zdrojů, které dlouhodobě hlásí kraje, města, vysoké školy, zdravotní pojišťovny. A kdyby to tak mělo být a kdyby Národní rozpočtová rada měla být nezávislá, musela by vytvořit svoji vlastní zjišťovací sadu, formulářů atd., které by opět přišly jako druhé formuláře druhého typu, třeba s červeným pruhem na města a ona by to doplňovala znovu, aby si to potom mohla porovnat s tím, co dostalo ministerstvo financí a mohlo se to celé udělat. Toto už možná trochu přeháním. Snad by se toto nestalo. Ale takhle je to celé postaveno, je to celé nelogické. A proto si myslím, že dobrý úmysl byl způsoben tím, který jsem skoro v Senátu za 6 let ještě nezažil – poslán do pekel. A proto bych prosil, abychom tento dobrý úmysl tentokrát do pekel poslali a abychom věřili, že si nejprve Poslanecká sněmovna a potom ministerstvo financí uvědomí, že neodvedly dobrou práci, že takhle se zákony dělat nedají, že to je věc, která k ničemu neposlouží, jedině k tomu, že zase bude víc a víc práce, víc a víc byrokracie, a stejně dluhů se nevyvarujeme. A co se ještě stane, je další věc, že znovu obce, vysoké školy, zdravotní pojišťovny a všichni budou ještě hlouběji než doposud mít pocit, že jsou něco horšího než stát, protože stát si v zákoně, kterým navrhuje, vytváří lepší podmínky, než by měly v případě kritických situací obce, kraje, pojišťovny, vysoké školy, příspěvkové organizace apod. Děkuji za pozornost.

čas 17:46:54 – 17:46:56:

Teď se ještě vyjadřuji jako přihlášený předseda klubu. Můžu?