Nejprve dvanáct anglických, potom jedna česká

Když jsem si přečetl, proč na filmový festival do Karlových Varů přijel irský herec Jamie Dornan, tak se mi ten pocit z květnového předávání záslužných medailí krajským hasičům, policistům a záchranářům Kraje Vysočina nějak vrátil a znovu připomněl.

Jamie Dornan totiž nepřijel do Karlových Varů jako hlavní hrdina z filmu Padesát odstínu šedi, ale výhradně jako herec – představitel českého výsadkáře Jana Kubiše ve vznikajícím filmu o atentátu na Heydricha Operace Anthropoid, který u nás právě v tomto čase začal natáčet britský režisér Sean Ellis.

A jak došlo v mé hlavě ke spojení příjezdu Jamie Dornana s předáváním záslužných medailí hasičům, policistům a záchranářům Kraje Vysočina? Je to jednoduché.

Jsem přesvědčen, že atentát na Heydricha je přes všechna „ale“ jedním z největších hrdinských činů našich vojáků a že zásadně posílil a posiluje naši národní hrdost a sebevědomí. Zároveň se zdá jisté, že první ucelený polistopadový film o této významné události natočí britský režisér a jednu z hlavních rolí bude hrát irský herec.

Na květnovém předávání záslužných medailí Kraje Vysočina v Horáckém divadle jsme kromě samotného slavnostního aktu předávání medailí a dalších ocenění také shlédli a vyslechli doprovodný kulturní program. Mladí hudebníci v rámci svého na několik částí rozděleného vystoupení našim nejlepším a nejstatečnějším krajským hasičům, policistům a záchranářům postupně, tuším dvanáctkrát, anglicky zazpívali. Úplně na konci pak v rámci přídavku zazpívali nakonec i jednu českou písničku.

Možná jsem v tomto praštěný, ale přišlo mi to najednou celé divné. Filmy o našich hrdinech točí v dnešní době britský režisér nebo polská režisérka (Hořící keř o Janu Palachovi). Když v dnešní době slavnostně předáváme v Horáckém divadle ocenění za obětavost, skvělou práci nebo projevy hrdinství našim hasičům, policistům či záchranářům, tak jim k tomu necháváme zpívat zejména anglicky.

V podstatě nic nemám proti zahraničním režisérům ani cizojazyčně zpívaným písničkám, jenom si myslím, že si toho našeho cenného a úctyhodného nějak málo nebo povrchně všímáme a možná i málo vážíme a že je to škoda.