Štědrost
1. 2. 2020Pestrá krajina
28. 2. 2020
Praha, Senát
Volba předsedy Senátu
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 10:25:13 – 10:33:37:
Stál jsem tady už mnohokrát, ale takhle rozechvělý jsem nikdy nebyl. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové. Dnes tady stojím poprvé jako kandidát na předsedu Senátu. Na úvod chci říct, že si toho velmi vážím a považuji to za velikou čest. A také chci říci, proč tomu tak je.
Do politiky jsem vstoupil krátce po roce 1989. Vím, jak funguje městské zastupitelstvo, byl jsem starostou Telče. Vím, jak funguje krajské zastupitelstvo, byl jsem hejtmanem Vysočiny. Vím, jak funguje Poslanecká sněmovna, několikrát jste mě tam vyslali, abych obhajoval některé naše pozměňovací návrhy. A vím, jak funguje Senát, pracuji tady více než 8 let.
Proč to říkám? Říkám to proto, že podle mých zkušeností a mého přesvědčení je to právě Senát, který je uskupením nejsvobodnějším a nejdemokratičtějším ze všech, která jsem poznal. Je to uskupení, které je nejméně a nejobtížněji manipulovatelné. Je to uskupení, kde já jsem zažil, že naprostá většina senátorek a senátorů vždy při svém rozhodování myslela na prospěch této země a na její budoucnost. A to je velká devize Senátu.
Když jsem přemýšlel, proč tomu tak je, tak mě napadly dva důvody. Ten první je naše ústava, další zákonné normy. Ti, co ji napsali, pro Senát, ji napsali velmi dobře, zaslouží za to naši úctu a velké poděkování. Tím druhým důvodem jste potom vy, senátorky a senátoři. Protože jste na rozdíl od jiných ústavních činitelů akceptovali nejen obsah ústavy, ale také její smysl. A prokazujeme to každým dnem. Každým naším jednáním.
Proto považuji za velikou čest, že dnes mohu kandidovat na předsedu Senátu. Velmi si toho vážím.
Zároveň bych se chtěl přihlásit k tomu, co tady říkal můj kolega, 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička. Přestože předseda Senátu je druhým nejvyšším ústavním činitelem, je pouze z hlediska jednání a rozhodování Senátu prvním mezi rovnými, má jeden hlas. A tak je to správně. Já k tomu dodávám, že toto, pokud budu zvolen předsedou Senátu, vždy budu mít na paměti.
Nyní k pozici a roli předsedy Senátu. To, co já považuji za zásadní, je, že ten dres, který má předseda Senátu na sobě, ten nejsilnější dres je dres ČR. Povinností předsedy Senátu je hájit zájmy ČR a hájit zájmy občanů ČR. Aby to mohl dělat, tak se musí domlouvat, musí se domlouvat, bavit, komunikovat, přijít za ostatními ústavními činiteli, ať je to prezident, premiér, předseda sněmovny nebo kdokoli další. Musí hledat, pokud je to možné, společné postoje, a to, co by neměl nikdy žádný ústavní činitel dělat, je, že bude svými vyjádřeními poškozovat ČR.
Pokud já mám říct svůj osobní názor a svoji osobní prioritu, tím odpovídám i na dotaz pana předsedy zahraničního výboru Fischera, tak jako Miloš Vystrčil, jako předseda senátorského klubu ODS, nebo třeba jednou i jako předseda Senátu, bude vždy mojí prioritou to, aby ČR si zachovala statut země, která hájí lidská práva a lidské svobody.
A aby nikdy nenechala nikoho narušovat svoji suverenitu. Takto se budu chovat a takto, pokud mě zvolíte předsedou Senátu, budu vystupovat. Co se týká toho, co je před námi, těch 8 měsíců, nemyslím si, že je potřeba z hlediska chodu Senátu něco významně měnit. Co si myslím, že je dobré, je navázat na to, co dělali minulí předsedové Senátu, ať to byl Milan Štěch nebo Jaroslav Kubera. Zviditelňovat Senát, vysvětlovat jeho roli, nejen v Praze, ale i v regionech, a poté také zlepšovat způsob komunikace s Poslaneckou sněmovnou, protože pokud to dokážeme, pokud se budeme se sněmovnou více domlouvat, tak dojde ke zkvalitnění legislativního procesu. A to je důležité, to je naše hlavní úloha, hlavní úkol. A pak tady mám takové ještě jedno přání. Byl bych rád, kdybychom dokázali více využívat veřejných slyšení. Jsem přesvědčen, že některé problémy, záležitosti, které naši zemi čekají, bychom měli řešit tak, že si o nich budeme povídat na veřejných slyšeních, že se budeme ptát představitelů ČR, co si o tom myslí. Ať je to stárnutí populace a s tím související důchodová reforma nebo změna klimatu nebo odumírání českých lesů. To jsou témata, která patří na půdu veřejných slyšení, já bych byl velmi pro to, abychom toho využívali.
Co říci na závěr? Na závěr už mám jenom dvě poznámky. Ta první je, moje zkušenost je, že pokud chcete dobře vykonávat nějakou funkci, něco dobře dělat, tak na to musíte být připraveni. Pokud máte být na něco připraveni, tak potřebujete dobré učitele. Když se podívám tady před sebe, kdybych mohl, tak se podívám i za sebe, tak za těch 8 let v Senátu jsem potkal velmi dobré učitele. Odleva doprava. Napříč politickými stranami. Děkuji za ty lekce, kterých se mi od vás dostalo, těším se na další. Děkuji za ty rady a poznámky. Je to velmi cenné a velmi si toho vážím, a pokud budu zvolen předsedou Senátu, tak se na ně budu těšit. Bohužel zároveň přesto i to, že jednoho typu lekcí a poznámek už se nedočkám. Jsou to poznámky a lekce od předchozího předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Bude se mi velmi stýskat.
A úplně na závěr jednu věc, kterou nesmím pominout. Je mi jasné, že bez souhlasu a podpory mé rodiny bych tady před vámi nikdy nestál. Nedokázal bych vůbec nic nebo možná polovinu toho, co jsem dokázal. Jsem za to své rodině velmi vděčný a děkuji. Vám potom děkuji za pozornost, a pokud mi případně dáte svoji důvěru, udělám všechno pro to, abych vás nezklamal, mějte se hezky.
