Novela Listiny základních práv a svobod – senátní návrh

čas 17:20:04 – 17:23:14:

Vážený pane předsedající, vážená paní kolegyně, dámy a pánové, no, já za sebe řeknu, že jsem pro to, aby, když máme nějaký dům a v něm je výtah, tak aby tam určitě byly schody. Když máme někde výtah, tak bych byl proto, aby tam vždycky byly schody. Ale nejsem proto, aby to, že tam musí být schody, bylo v zákoně. Tedy v Ústavě. Nejsem. Prostě myslím si, že nám stačí, že je to v tom stavebním zákoně, že když máme někde výtah, tak tam taky musí být schody, kdyby náhodou ten výtah nejel. A připadá mi to dostačující. A tohle mi připadá, ta debata mi připadá podobná. My máme v zákoně, že mince a bankovky musí obchodníci přijímat. Nezaznamenal jsem, že by to někdo chtěl z tohoto zákona vyjmout. A přesto říkáme, že tedy ty schody chceme do Ústavy. Tak mi to připadá, ta debata. A jenom řeknu, že pokud půjdeme tímhle tím směrem uvažování, tak já upozorňuji, že jedna z věcí, kterou se zaklíná tato společnost, tak je digitalizace. A vy máte všechny smlouvy v papírové podobě? Vy máte všechny základní dokumenty, na kterých funguje vaše bydliště, vaše vzdělání v papírové podobě? Anebo už to máte v nějakých digitálních podobách některé? A už vůbec, nebo jste ochotni fungovat digitálně s elektronickým podpisem, nebo nejste? A to nechcete papírově, aby to také bylo možné? Ono to je. Ale nemáme to v Ústavě, že když chcete smlouvu, že ji musíte dostat v papírové podobě. Nemáme to v Ústavu. Máme na to právo a nemáme to v Ústavě. Já na to upozorňuji, že těch věci, kde jsme už, a já vůbec neříkám, že to je dobře, kde jsme už přistoupili na to, že si na to zkrátka nesáhneme, je obrovské množství. A my se tady zabýváme jednou z nich. Neříkám, že není důležitá. A máme ji v zákoně a máme ji zajištěnou. Tak já nevím, jestli bychom trošku neměli s růžky dolů. Ale samozřejmě debata o Ústavě a o tom, co by mělo být a nemělo být v Ústavě, je důležitá. A je podstatná. Ale tenhle ten můj pohled na tu věc něco si řekl, že tady taky řeknu. Protože tak to na mě působí. Já to ohrožení necítím. Já jsem přesvědčen, že, tak jak to máme dnes ošetřeno, je dostatečné. Jsem přesvědčen, kdyby k tomu ohrožení došlo, že jsme schopni reagovat, že nehrozí, že by se druhá komora zbláznila a začala to dělat způsobem, který my nedokážeme zastavit. A zdá se mi, že v tomhle tom okamžiku – a omlouvám se za to – opravdu jsou věci, které by si zasloužili minimálně stejnou nebo větší pozornost, než je tato. Děkuji za pozornost.