Novela Ústavy – imunita – senátní návrh

čas 14:12:34 – 14:28:01:

Vážená paní předsedající, vážený pane navrhovateli, kolegyně a kolegové. Já ještě nejsem v Senátu moc dlouho, vlastně necelé dva roky, a když jsem do Senátu přicházel, tak jedním z předsevzetí, které jsem si dal, bylo, že pokud to bude možné, tak nebudu hlasovat pro špatné zákony a nebudu pro ně hlasovat ani v případě, kdy z nich lze vyčíst dobrý úmysl, proto jsem nehlasoval pro ten zákon, který sem přišel z Poslanecké sněmovny a který se týká „omezení imunity“ tím, že dle mého názoru omezení imunity, tak jak je navrhováno, je omezením svobody poslanců a senátorů. Já to za chvilku vysvětlím. Když došlo k tomu, že ten návrh jsem nebyl schopen podpořit a nehlasoval jsem ani proti němu, tak se strhla velká vlna odporu jednak v médiích, jednak ze strany našich kolegů z dolní komory a ze strany občanů.

U těch občanů bych se trochu zastavil, protože já hodně s nimi mluvím a poté, co jsem byl po několikáté dotázán, proč jsem nehlasoval proti omezení imunity, tak jsem se na to naučil odpovídat otázkou, která byla velmi zajímavá. Zeptal jsem se vždycky: a víte, o čem se mělo hlasovat, co by se stalo, kdyby ten zákon byl schválen. Ani jeden z těch desítek občanů nevěděli – ani jeden z těch desítek občanů mi nebyli schopni říci, o čem my jsme tady vlastně hlasovali a co se skrývá za tím omezením imunity. Oni nevěděli, že se nejedná – a bylo tady už řečeno – o to, že pokud ten zákon, který přišel z Poslanecké sněmovny, kde je schválen, že potom už nemůžeme páchat kdykoliv, cokoliv a nebudeme za to odsouzeni. Oni nevěděli, že se vlastně hlasuje jenom o tom, že v případě, že nebudeme Sněmovnou nebo popř. Senátem vydáni k trestnímu stíhání, že můžeme být vydáni, pokud o to bude požádáno po vypršení našeho mandátu. To není jasné, koho je to vina, jestli nás, kteří jsme tady několikrát jednání opakovali, nebo někoho jiného, kdo se má starat o to, aby občané věděli, o čem politici hlasují, o čem rozhodují, to nechávám na vašem uvážení.

Teď se dostávám k tomu, co jsem o tom zákoně řekl a napsal a co si naštěstí potom někteří přečetli. Ten zákon, dle mého názoru, je špatný a je špatný ze dvou důvodů. Ten první je, že ten zákon je populistický a ten druhý je, že ten zákon je nelogický. Populismus je definován jako úsilí o získání přízně bez ohledu na věc samu. A tou věcí samou je ta změna v tom, že poslanec nebo senátor, který není vydán v době svého mandátu, může být po tom trestně stíhán pro tu stejnou věc po skončení mandátu. Jsem přesvědčen o tom, že někteří předkladatelé zákonů nepřemýšleli o možných důsledcích, proto si myslím, že ten zákon je populistický. A k tomu, že ti lidé nepřemýšleli o důsledcích, mám na mysli předkladatele – poslance kromě jediného, mě vede jedna věc. Když zákon v Senátu nebyl schválen, oslovil jsem e-mailem všechny předkladatele v Poslanecké sněmovně s tím, že jsem jim vysvětlil, proč jsem pro ten zákon nehlasoval – a navrhl jsem jim možné úpravy toho zákona a nabídl spolupráci. Odpověděl jediný – byla to Miroslava Němcová, nikdo jiný ze všech jiných poslanců předkladatelů neodpověděl. Nezajímal jsem je – senátor, který nehlasoval pro ten zákon – nebylo s ním třeba debatovat. Ten zákon byl tedy vydán a poslán sem z Poslanecké sněmovny proto, že někdo má zájem, aby byla omezena imunita nebo proto, že jde o čirý populismus, když následně na dotazy senátora, který byl ochoten reagovat a rád by trošku diskutoval, nikdo neodpověděl, kromě jediné.

A teď k té logičnosti. Paradoxně hodně argumentů mi dala i důvodová zpráva, kterou vypracovali současní předkladatelé zákona a já jim za to chci poděkovat. Základní věc, která souvisí s tím zákonem, souvisí se současnou imunitou. Jestliže dneska je zažádáno, aby poslanec nebo senátor byl vydán k trestnímu stíhání, o tom, zda se tak stane, nebo se tak nestane, rozhoduje Senát nebo Poslanecká sněmovna. Jestliže připustíme, že Senát nebo Poslanecká sněmovna v některých případech může rozhodnout nesprávně, to znamená, nevydá, i kdyby ten člověk měl být vydán, potom to znamená, že připouštíme, že v některém okamžiku Senát nebo Sněmovna, ať úmyslně nebo neúmyslně – prokáže špatný charakter. Prokáže, že neumí správně rozhodnout, prokáže, že je schopna rozhodovat v případě osudu toho člověka i nesprávně.

A jsme přesně u té situace, která může nastat poté, co by zákon, který tady byl předkládán – co může nastat. Představte si, že by někdo z vás, nebo na někoho z vás bylo podáno trestní oznámení, respektive bylo požádáno, aby byl vydán z toho důvodu, že se orgány činné v trestním řízení domnívají, že někoho znásilnil nebo že vykradl samoobsluhu. Potom zůstávají dvě možnosti – buďto je to pravda a někdo z vás tak učinil, nebo to není pravda a vy jste tak neučinili. Připusťme, že to je pravda, že jste tak učinili. V tom případě mohou nastat dvě možnosti – buď vás senát vydá nebo vás senát nevydá. Když vás senát vydá, všechno proběhne jak má, budete vyšetřováni a zřejmě potrestáni.

Když vás Senát nevydá, v tom případě vy sami víte, že jste spáchali trestný čin, a víte to, protože se tak stalo. Zároveň jste nebyli vydáni, připusťte, že ta možnost nastane, protože charakter Poslanecké sněmovny nebo Senátu vždycky nemusí být stoprocentní a nemusí všechno udělat správně. A v ten okamžik se stalo to, že v době výkonu svého mandátu nejste odsouzeni, po vině nenásleduje trest, a vy tady sedíte a hlasujete s tím, že víte, že jste vinni a že budete stíháni. Jsem přesvědčen, že se pak nebudete chovat podle toho, jak je dobře pro Českou republiku, ale podle toho, jak je dobře pro vás a budete všechno dělat tak, abyste to riziko, že budete odsouzen, až budete znovu trestně stíháni po skončení svého mandátu se co možná nejvíce snižuje. Možná, že si dokonce budete shánět i nějaký pas, abyste poté, co vám skončí mandát, mohli někam ujet.

Druhá možnost je, že jste nevinni, že jste nevykradli samoobsluhu a že jste nikoho neznásilnili – a sněmovna nebo Senát vás vydá. Pak je to v pořádku, vy prokážete svoji nevinu a dále zůstáváte senátorem nebo poslancem. Druhou možností je, že vydáni nebudete. A pozor – vydáni můžete nebýt, i když si to sami přejete. Tady upozorňuji na to, že chcete být vydáni. Upozorňuji na to, co říkal pan kolega Sefzig, a v tom okamžiku vy, přes své přání, jste nebyli vydáni, přestože jste nevinni. A zůstáváte ve Sněmovně nebo v Senátu a žijete celou tuto dobu v obavě, co se bude dít a jak budete prokazovat, až skončí váš mandát, a vy budete teprve trestně stíháni za věc, kterou jste nespáchali.

Takovou situaci navozuje to, co je tu dneska navrhováno, se všemi těmi možnostmi, které tady říkám. Možná, že vám některé připadají absurdní, ale upozorňuji, že absurdní nejsou. Jeden pan poslanec, přes své přání, nebyl vydán. A neznamená to, že se to může opakovat, to znamená, že z hlediska návrhu, který tady je, si dovedu představit – a já budu podporovat jeho propuštění do prvního čtení. Ale velmi bych uvítal, aby aspoň jeho předkladatelé zvážili, aby možnost člověka si rozhodnout samostatně o svém vydání byla dána. Aby tomu bylo tak, že když někdo chce být vydán, tak mu do toho žádná komora nemůže mluvit. Když jsem se o tomto bavil s některými znalci ústavy, říkali, to není správně, protože imunita není o jednotlivci, imunita je o komoře. A pokud komora jako celek má názor, že vy tady máte být a nemáte být stíhán, tak myslím, že jdete do Senátu nebo Poslanecké sněmovny, toto riziko podstupujete. A té komoře je jedno, zda chcete nebo nechcete být vydán, nebo může jí to být jedno. Já jsem ochoten na to přistoupit pouze v jediném případě, a to v tom, kdy by komora rozhodovala o tom, zda poslanec nebo senátor může či nemůže rezignovat. A tak tomu tak není. Je to tak, že poslanec či senátor může rezignovat a žádná komora do toho nemluví. Jinými slovy, pokud vy budete chtít očistit své jméno a komora vás nevydá, tak jediná možnost pro toho člověka je rezignovat nechat se vydat okamžitě k trestnímu stíhání a po té, co nebudete odsouzeni, tak už samozřejmě nikdy nemůžete jít nazpátek a nemůžete už být ani senátorem ani poslancem. Musíte si počkat. To jsou důsledky toho zákona, možné důsledky, toho zákona, jak je dneska předkládán.

Na závěr moje stanovisko. Je hrozně těžké udělat rozhodnutí, když víte, že to není dobře a zároveň cítíte, že myšlenka je dobrá a víte, že to všichni očekávají a že bude velmi obtížné vysvětlit dopodrobna všem, o co se vlastně jedná, jak je komplikovaný ten problém, protože není v silách všech, aby se zabývali jenom politikou a zákonem o imunitě a omezením imunity. Z tohoto důvodu jsem se nakonec rozhodl, že já podpořím tento zákon a jeho propuštění do prvního čtení s tím, že zároveň žádám předkladatele, aby zvážili ta rizika, která tento typ zákona přináší a aby zvážili to, zda ta míra populismu a nelogičnosti přece jenom není tak velká, že bychom měli proti médiím a proti občanům, kteří bohužel nejsou dost informováni, se snažit o to, aby se dozvěděli více a aby to bylo všechno uvedeno na pravou míru.

Samozřejmě jsem příznivcem zákona, který bude projednávám po tomto zákoně, jsem příznivcem toho, aby imunita byla zcela zrušena. Pokud se tak stane, jak navrhuje pan senátor Kubera, tak všechny tyto nesmysly a podobné situace přestávají platit. Ten, kdo se provinil nebo je podezřelý z nějakého trestného činu, který se netýká hlasování a výroků v Poslanecké sněmovně a v Senátu, tak je trestně stíhán jako kterýkoliv jiný občan. A pokud se podíváte do důvodové zprávy, kterou máte k tomuto zákonu, tak tam je napsáno, že právní stát ať chrání či má chránit všechny občany bez rozdílu postavení. A to se daleko více děje v tom zákoně, co jej teprve budeme projednávat, a ne v tom zákoně, který projednáváme nyní. A to, že Poslanecká sněmovna není ochotna na úplné omezení imunity přistoupit, uvádět jako důvod, že se máme spokojit s tím a na to přistoupit a odhlasovat špatný zákon bych řekl, že je velmi neseriózní a nesebevědomá reakce a že bychom neměli říkat a přiznávat otevřeně, že my vlastně v některých případech nebudeme dělat nic jiného než to, co si přeje Poslanecká sněmovna. Možná, že by to mělo být tak, jak to chceme my a co si myslíme, že je správně. Takže tolik ode mně. Děkuji vám za pozornost.

čas 15:11:56 – 15:16:35:

Vážená paní předsedající, vážený pane navrhovateli, kolegyně a kolegové. Jenom tři věci.

První je, že ani jako starosta, ani jako místohejtman nebo hejtman jsem imunitu nepotřeboval, a jednoznačně si myslím, že i většina z vás je na tom obdobně, a pokud by tady nebyl tlak Poslanecké sněmovny, tak by se rádi přiklonili k zákonu, který tady bude navrhovat pan senátor Kubera. Nemyslím si, že je dobře, pokud díky tlaku Poslanecké sněmovny se nakonec tak nestane.

Druhá věc, kterou chci říct, je moje reakce na pana senátora Dienstbiera. Já jsem tady říkal, že návrh, který dnes projednáváme, může způsobit, že vzniknou situace, kdy může dojít k narušení osobní integrity toho senátora. A tato situace může být někdy způsobena tím, že on sám osobně není schopen a nemá možnost rozhodnout o tom, že chce být vydán.

A i když on bude chtít být vydán, tak může nastat situace, a možná se to může jevit absurdní, ale život někdy takový je, že například Senát řekne: Ne, my tě nevydáme. Tady je krátká reakce, a to je ta třetí věc k paní místopředsedkyni Palečkové. Jak mně byla vysvětlována imunita, tak její cíl je, aby Senát nebo Poslanecká sněmovna rozhodovaly bezchybně. A pokud Senát nebo Poslanecká sněmovna si myslí, že k bezchybnosti jejich rozhodování je potřeba, aby některý senátor nebo poslanec byl nevydán, tak prostě je nevydá a sám si může myslet, co chce, a může pro to dělat, co chce, aby byl vydán, stejně bude nevydán.

Myslím si, že to není správně, důvody jsem uváděl. Situace, která by nastala, by znamenala, že ten člověk, přestože ví, že je nevinný, tak by nemohl být vyšetřen a nemohl by být soudem prohlášen za nevinného. A to by mohlo znamenat minimálně narušení a možná i rozpad jeho osobní integrity.

Když jsem o tom přemýšlel vůči sobě, tak pokud by se mi to přehodilo, tak jsem přesvědčen – člověk samozřejmě neví, co by dělal – že moje jediná možnost by byla vzdát se senátorského mandátu a nechat se vyšetřit a nechat se trestně stíhat, protože všechno ostatní by znamenalo vlastně konec mého života, tak jak bych ho chtěl žít. A to je pro mě mnohem cennější, než senátorský mandát.

A v tomto návrhu zákona se na to nemyslí, tohle tam skutečně není zohledněno a nesouhlasím s tím, že to takhle má zůstat. A to byl můj apel, aby se s tím něco dělalo v rámci projednávání ve výborech. A znovu na to apeluji a znovu to tady vysvětluji, aby tato věc byla jasná. A znovu opakuji, že neplatí to, že když ten člověk je nevydán, že o něj Senát nebo Poslanecká sněmovna nemusí přijít. Přijdou o něj stejně, pokud mu záleží víc na sobě, než na Senátu nebo Poslanecké sněmovně, protože potom má možnost vzdát se mandátu.

Tolik z mé strany, nechci to už víc rozpitvávat, ale prosím, aby ti z vás, kteří propagují a prosazují kompromisní variantu, na to mysleli a přistupovali k tomu skutečně velmi zodpovědně, protože není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. A není to o populismu, je to o osobní integritě. A ten, kdo nemůže rozhodovat tak, aby nebyl pod tlakem, aby nebyla narušena jeho osobní integrita, nemůže rozhodovat správně. To je přece jasné a logické.