Novela zákona o obcích

Praha, 34. schůze Poslanecké sněmovny

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 273/5/ – zamítnutý Senátem

Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslanec Miroslav Kalousek
Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová
Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za slovo a za to, že se poté, co jsem sem přišel potřetí nebo počtvrté, dostávám i ke slovu tady u řečniště. Na úvod, jak jsem tady čekal, tak jsem si hledal poslední výzkumy důvěryhodnosti jednotlivých zastupitelských sborů a poslanci průzkum STEM z března a dubna roku 2019 říká, že obecním zastupitelstvům věří nebo důvěřuje 66 procent lidí, krajským zastupitelstvům 48 procent a Poslanecké sněmovně, respektive Senátu, vždycky to vychází okolo 30 procent.

Já to tady říkám proto, že jsme dneska v situaci, že ti, co se těší nejmenší důvěře, říkají těm, co se těší největší důvěře, jak se mají chovat a jaké peníze mají brát a kdy se jich mají, nebo nemají vzdát, což mi připadá úplně paradoxní, nesmyslné a popírající základní informaci, kterou od občanů dostáváme. Oni nejvíce věří komunálním politikům, těm, kterým my dneska říkáme, že 60 % platu si nezaslouží, a my jim tady z pozice těch, kterým lidé nejméně věří, řekneme, že si je nemají vzít. A když se podíváme na důvodovou zprávu, tam je napsán jediný důvod, a to je, že to je ve veřejném zájmu, že to je veřejný zájem, aby nebrali 100 % odměny, ale aby brali pouze 40 %. Nevím, jak se přišlo na to, že zrovna 40 %, že to není třeba 39 %, nebo 45 %. A ani nevím, jak se přišlo na to, že je to veřejný zájem, který musí realizovat Poslanecká sněmovna. Protože první otázka, kterou bychom si měli položit, je, jestli tu věc máme řešit, jestli není řešitelná někde jinde. A to bych se zase mohl podivovat nad některými kolegy, kteří se rádi zaštiťují různými principy, které v celé Evropě užíváme, a to je takzvaný princip subsidiarity. Princip subsidiarity říká, že pokud něco můžeme vyřešit níže, tak to neřešme výše. To znamená pokud něco může rozhodnout orgán pod námi, tak ho nechme to rozhodnout a neřešme to za něj. A to, kolik bere starosta, může rozhodnout orgán pod námi, dokonce orgán, který se těší větší důvěře než my, a to je obecní zastupitelstvo. Obecní zastupitelstvo volí starostu, zvolení lidé, obecní zastupitelé volí starostu, stejně paní poslankyně, hejtmanka a předsedkyně Asociace krajů, Vildumetzová, prostřednictvím pana předsedajícího, jako například Rada kraje nebo Rada města jmenuje ředitele školy. To jsou taky volení lidé – Rada města nebo Rada kraje, kteří jmenují ředitele školy nebo ředitele nemocnice, stejně jako volení zastupitelé volí starostu nebo místostarostu. A v jednom případě říkáme: udělejme z toho 0,4 a v jiných případech se nás to netýká, protože oni nejsou těmi volenými představiteli? Samozřejmě že jsou volenými představiteli ve smyslu toho, že je volí volení představitelé – v jednom případě Rada města nebo Rada kraje a v jednom případě je to třeba zastupitelstvo kraje nebo zastupitelstvo města. Čili argument o tom, že jsou to dvě rozdílné skupiny, ředitel nemocnice, ředitel školy, ředitel muzea, starosta, místostarosta nebo hejtman, je naprosto lichý, nesmyslný, irelevantní.

Ale hlavní, co jsem chtěl říci, je, že proboha, pokud zastupitelstvům věří 66 % lidí, nechejme to na nich, jestli jejich starosta, když je zároveň senátorem nebo poslancem, má brát 60 %, 40 %, 70 %. On může být neuvolněný, on se se zastupitelstvem může domluvit a následně to může být tak, že to je ke spokojenosti místa, kde on působí. A veřejný zájem aplikujme tam, kde to skutečně tak má fungovat, protože jinak je to u starosty Božího daru a jinak je to u primátora Brna. A může to být jinak a nechme to proboha na zastupitelích. My se tady všude možně oháníme principem subsidiarity, tak ho nechme aplikovat a nedělejme, opakuji to, ze zastupitelů krajů a obcí, kterým věří více lidí než nám, hlupáky a neřešme za ně věci, které můžou vyřešit oni. A nedělejme ani hlupáky ze zvolených starostů a hejtmanů. Paní hejtmanka sama říkala, že si to vyřešila. Ona si to vyřešila, ale v tom, jak se chce starat o všechny ostatní, kteří to neumějí tak dobře vyřešit jako ona, protože asi nejsou morálně tak vyspělí, tak je potřeba, aby se to ještě vyřešilo zákonem. Nechme to proboha na nich! Paní hejtmanka si to vyřešila a 0,4 bere. Pan Kupka si to vyřešil zase nějak jinak. Někdo jiný si to zase nějak vyřešil. Je to řešitelné z pozice rozhodnutí člověka a z pozice zastupitelstva. Přesto my jako ty nejmoudřejší ze všech, respektive se omlouvám, vy, Poslanecká sněmovna, protože Senát to zamítl, chcete rozhodovat za ně. (Poslanec Stanjura má z lavice námitku.) Část Poslanecké sněmovny, omlouvám se panu předsedovi Stanjurovi, prostřednictvím pana předsedajícího, ODS vím, že pro tento nesmysl, který omezuje pravomoci zastupitelů a svobodu rozhodování volených zastupitelů, nehlasovala. Takže to je první věc, kterou jsem chtěl zdůraznit. Řešíme věc, která má řešení. Paní hejtmanka Vildumetzová je toho dokladem. Další lidé jsou toho dokladem, přesto si myslíme, že by to bez nás nešlo, byť máme menší důvěru, respektive máte menší důvěru, nebo část z vás má menší důvěru než ti, kteří by o tom mohli a často i rozhodují.

Teď druhá věc – ta nelogičnost. Co vadí primárně, prosím vás? Primárně vadí to, že lidi berou dva platy, dvě odměny, nebo vadí primárně to, že nestíhají dělat dvě pozice? Já si myslím, že pokud by nám něco mělo už vadit a pokud přistoupím na tuto logiku, tak by nám mělo vadit, že někdo dělá dvě věci a nestíhá to. A rozuměl bych tomu, byť bych s tím nesouhlasil, že třeba někdo říká, že není možné dělat dvě funkce v pozici primátora a poslance, obě dvě na plný úvazek a naplno, zakažme to. To můžeme udělat. Tomu bych rozuměl, nesouhlasil bych s tím, ale to má logiku, protože řekneme, že to nejde stihnout. Den by musel mít 36 nebo 48 hodin. Ale říkat: klidně ať ty dvě funkce dělá, ať tu politickou moc kumuluje, to nám nevadí, ať ji má, ale dejme mu za to 1,4 platu, to přece nemá žádnou logiku. To je úplně hloupé omezení na nějakou ekonomiku, na nějaké peníze, na které on si díky tomu, že má kumulaci dvou funkcí, může přijít, když to přeženu, úplně jiným způsobem a podstatu, pokud vám o tuto podstatu jde, vůbec neřešíte. Ta podstata této věci, že někdo dělá více věcí, než na které stačí časově, vůbec není řešena. Je to řešeno jenom tak, že řekneme: dejme mu 0,4, ale to, že mu zůstává kumulace moci, že mu zůstává kumulace politických funkcí, to vůbec neřešíme. Čili my jsme vlastně, nebo vy jste, pardon, navrhovatelé střelili kozla a říkáme: dobré, pojďme na to takhle, je to v pořádku. Naopak, dokonce v důvodové zprávě je napsáno, že někdy je transfer zkušeností, to znamená to, co se ti starostové dozví a pak uplatní v Poslanecké sněmovně, užitečný, že to vlastně nevadí. Podle mě to je celé postavené na hlavu.

Nyní se ještě vracím opět k tomu souběhu. Už jsem to tady vysvětloval. Souběhy zdaleka nejsou jenom u poslanců a senátorů a starostů a místostarostů. Jsou u ředitelů nemocnic, ředitelů škol, ředitelů muzeí, primářů různých oddělení. To jsou všechno lidé, kteří jsou jmenováni samosprávou, ne že nejsou. Nemluvím o soukromých podnikatelích, mluvím o lidech, kteří fungují ve veřejnoprávních institucích a jsou do nich dosazováni, do těchto pozic volenými představiteli města, většinou to bývá Rada, nebo volenými představiteli kraje, většinou to bývá Rada kraje. To jsou podle mě naprosto zásadní věci a pro mě je nepochopitelné, proč se snažíme vstoupit někam, kde to už dneska řešit umíme.

Co se týká věci, kterou tady říkala paní hejtmanka, že v případě zákona o podpoře sportu je to ze zákona dáno tak, že pokud je někdo předsedou Národní rady sportu, že už nemůže zároveň pobírat plat poslance, tady je mi líto jediné věci, a to je to, že když jsme na to poukazovali v Senátu, že jsme tuto odpověď nedostali. Nevím, jestli si to paní hejtmanka nechala pro sebe, aby nám to mohla říct až tady, nebo jestli to v té době nevěděla, obojí není fér. I to, že si to nechala až sem, nebo že to nevěděla, to není fér, to je tedy neznalost, to se omlouvám, to bych řekl, že když je někdo nepřipravený, tak to se nedá říct, že to je neférovost, takže tím pádem tu schizofrenii vypouštím. Na druhé straně minimálně to, že paní hejtmanka o tom nemluvila v případě Senátu, znamená, že když se poprvé o tom v Poslanecké sněmovně hlasovalo, tak si toho, že to je vyřešeno nějakým jiným zákonem, nebyla vědoma a velmi pochybuji o spoustě dalších z vás, že jste si byli vědomi toho, že to nějaký zákon řeší, to, že zároveň předseda Národní rady pro sport a zároveň poslanec nemůže brát dva platy, jeden ministra a druhý poslance.

Takže tolik v tuhletu chvíli úplně na začátek ode mě. V případě rozpravy se potom ještě vyjádřím k některým věcem, které tady byly řečeny. Ale na úvod to považuji za dostatečné vysvětlení toho, proč Senát navrhl ten zákon zamítnout. Velmi vás prosím, abyste návrh Senátu podpořili a skutečně se starali o ty věci, které jsou věcí Parlamentu České republiky, a nestarali se o ty věci, které si mohou rozhodnout krajská nebo obecní zastupitelstva.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

Místopředseda PSP Petr Fiala
Poslanec Jakub Michálek
Poslanec Ivan Adamec
Poslanec Jan Birke
Poslankyně Zuzana Ožanová
Poslanec Pavel Blažek
Poslanec Ivan Adamec
Poslanec Zbyněk Stanjura
Poslanec Pavel Jelínek
Poslanec Pavel Blažek
Poslanec Jan Birke
Poslanec Pavel Bělobrádek
Poslanec Mikuláš Ferjenčík
Poslanec Václav Klaus
Poslanec Ivan Adamec
Poslanec Marek Výborný
Poslanec Ivan Bartoš
Poslanec Jan Birke
Poslanec Pavel Bělobrádek
Poslanec Petr Bendl
Poslanec Jan Birke
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal
Poslanec Miroslav Kalousek
Poslanec Ivan Bartoš
Poslanec Marek Výborný
Poslanec Jan Bauer

Senátor Miloš Vystrčil: Vážený pane předsedající, vážení představitelé vlády, dámy a pánové, já už tady nebudu opakovat věci, které tady zazněly a různě rozváděly, troufnu si říct, ty údaje, které já jsem uváděl ve svém úvodním vystoupení. Já si jen dovolím takové malé shrnutí toho, co mi z věcí, které tady zazněly, vyplývá.

Za první mi z toho vyplývá, že tady projednáváme zákon, který nepotřebujeme. Pokud se ptáte na důkazy, tak ty důkazy tady sedí před námi. Někteří tu věc už vyřešili sami a sami se dohodli se svými zastupitelstvy nebo se svým svědomím a tu věc si vyřešili tak, aby to bylo z hlediska jejich příjmů v pořádku. A co se týká souběhu těch funkci, jak tady řečeno bylo, to ten zákon vůbec neřeší.

Druhá věc, která z té debaty vyplývá, že se tady děje to, že ti, kterým voliči méně věří, chtějí nařídit těm, kterým voliči více věří, co a jak mají dělat. To mi připadá taky takové docela podivné a myslím si, že bychom se takhle chovat neměli, že bychom to měli nechat na těch, co jim voliči více věří, a to jsou ti starostové, místostarostové a ta městská či krajská zastupitelstva. Pokud chcete ty důkazy, tak dokonce je to tak, že městským zastupitelům voliči věří dvakrát tolik, než vám. Dvakrát tolik. 66 % jim věří, 33 %… (Poslanec Faltýnek mimo mikrofon, mj. se pozastavuje nad slovem vám.) Jinak jak tady na mě teď mluví pan kolega Faltýnek, tak prostřednictvím pana předsedajícího musím konstatovat, že pan kolega Faltýnek neumí počítat ani do sta vzhledem k tomu, co tady provedl za násobilku.

Teď další věc, kterou tady chci říci, to je třetí věc. Ten zákon není spravedlivý. Není spravedlivý, protože existují starostové, kteří jsou zároveň senátory nebo poslanci a dělají svoji práci lépe, než ti, kteří nejsou senátory nebo poslanci. Já znám hned několik takových. A najednou ti jedni mají být nějak omezeni ze shora někým, jako je Poslanecká sněmovna, a někteří nikoliv. To si taky myslím, že není správné. A my bychom prostě neměli šířit nespravedlnost v této zemi. Měli bychom to nechat na těch, kteří o tom rozhodují a ví, o čem rozhodují.

Takže můj závěr je takový… Ještě jednu věc jsem udělal, takový postřeh, když jsem se po vás díval, tak se mi zdá, že většina z vás tomu rozumí a ví, že to je celý nesmysl. A protože jsou vázáni různými sliby nebo nařízeními nebo pokyny, tak nejsou schopni změnit svůj názor a nejsou schopni hlasovat tak, aby ten zákon neprošel a tím pádem nebyl zařazen do našeho právního řádu, protože ho nepotřebujeme. Takže já vám jenom chci popřát, abyste třeba ta nařízení, která jste ze svých stranických sekretariátů dostali, dokázali překonat a hlasovali podle zdravého rozumu. Protože pokud ten zákon prohlasujete a přehlasujete veto Senátu, tak budete hlasovat proti zdravému rozumu, proti starostům, proti samosprávám, proti normálnímu fungování této společnosti, a to jenom proto, že v nějakém okamžiku vám to připadá výhodné, možná vám to přinese jedno procento nebo někteří z vás za to budou pochváleni, ale dobře to není, protože sami si zužujeme manévrovací prostor, který nám jednou, když ho budeme potřebovat, bude chybět. A my učíme občany, že to vlastně nejsou oni, kdo se má ozvat, jak to v této zemi bude fungovat. Vy říkáte, jsme to my, my víme daleko lépe než vy, kolik má váš starosta brát peněz, a kolik nikoliv. A to je přece špatně, takhle bychom se chovat neměli.

Poslanec Petr Bendl
Poslanec Petr Dolínek
Poslanec Martin Kupka