Novoroční projev předsedy Senátu Miloše Vystrčila

Záznam novoročního projevu předsedy českého Senátu Miloše Vystrčila, který přednesl v živém přenosu na České televizi, Českém rozhlase a České tiskové kanceláři.

Vážení a milí spoluobčané,

osobně považuji za velkou čest, že před Vámi mohu jako zástupce českého Senátu dnes vystoupit a děkuji České televizi, Českému rozhlasu a České tiskové kanceláři, že mi to umožnily.

Stejně jako Václav Havel i já jsem přesvědčen o tom, že si své politiky nevolíte proto, aby Vám lhali.

Tak tedy popravdě. Již delší čas žijeme v podivné době a nemáme za sebou úplně dobrý rok. Nemohu tedy jinak než začít koronavirovou pandemií.

Je pravdou, že příchod zákeřného viru byl rychlý a překvapivý. Vláda dokázala zareagovat na počátku rychle a správně, lidé neváhali přiložit ruku k dílu a první bitvu jsme vybojovali vítězně.

Pamatujete? Obětavé šití roušek z látek v domácnosti, rozvoz dezinfekce vlastními auty, neuvěřitelně rychlý až zázračný vývoj českých respirátorů, zásobování jídlem všude, kde bylo potřeba – všechny tyto a další projevy lidské solidarity, odhodlání a vzájemné důvěry pro mě osobně byly jedním z nejsilnějších a nejvíce povzbudivých momentů roku 2020. Děkuji Vám.

Na jaře jsme vyhráli první bitvu, koupili jsme si čas, ale bohužel jsme ho nedokázali zúročit a vláda zaspala v bitvě podzimní. Důsledek? Začali jsme o opatřeních vlády pochybovat, důvěra se začala vytrácet.

Je třeba to s omluvou a pokorou jasně vyslovit. Vím, že bylo pro vládu těžké přiznat chybu, zvláště když se chovala vlastně tak, jak si lidé přáli.

Ale právě o tom je skutečná nebo, chcete-li, pravá politika. V těžkých chvílích se pozná, kdo není pouhý populista a sběrač hlasů, ale kdo je skutečným politikem, kdo je ochoten vzít na sebe odpovědnost a rozhodovat správně a podle svého přesvědčení i za cenu hrozící ztráty popularity.

Nyní procházíme další zkouškou. Žádám vládu, aby se mnohem více soustředila na předvídatelnost svých kroků. Pro všechny je nejhorší nejistota. Vláda zavedla protiepidemický systém, tzv. PES. Musí být tedy jasné, co dělá PES dnes a kam „poběží“ zítra, pozítří nebo popozítří. A mělo by být jasně řečeno, proč se tak děje.

Navzdory ne vždy včas a koncepčně reagující vládě jsme přesto i dnes v boji s koronavirovou pandemií svědky obrovského a obdivuhodného nasazení statisíců profesionálů i dobrovolníků.

I proto bych chtěl znovu vzdát hold a poděkovat nejen zdravotníkům, ale všem, opravdu všem, kteří v boji proti koronavirové pandemii pomáhali a pomáhají, a to i o vánočních svátcích a víkendech, všem, kteří nabídli a nabízejí pomocnou ruku, děkuji.

Zároveň také cítím velkou lítost. Lítost nad ztrátou životů našich spoluobčanů, kteří kvůli nemoci covid-19 nebo kvůli dopadům této nemoci na naše zdravotnictví zaplatili cenu nejvyšší. Myslím na zemřelé, jejich pozůstalé a blízké a v duchu se za Vás modlím. Prosím, držte se a nevzdávejte se. Jsme s Vámi.

Velmi dobře si také uvědomuji, že pandemie nepřipravuje pouze o životy, nýbrž zároveň přináší statisícům našich obyvatel existenční nebo sociální problémy. Uvědomuji si, že často se v naprosto zoufalé situaci paradoxně mohli ocitnout a ocitli lidé z nás nejodvážnější, lidé na státě nezávislí, nejsvobodomyslnější, lidé, kteří jsou solí naší země.

Mám na mysli například živnostníky, malé a střední podnikatele a jejich zaměstnance, lidi z oblasti kultury, z oblasti služeb, z neziskového sektoru. Jejich podnikání, jejich živnosti, jejich umělecká tvorba, nezisková činnost a další typy činností totiž byly nejvíce postiženy vyhlášením stavu nouze a opatřeními, která bohužel omezila základní lidská práva a svobody, jako je například právo podnikat nebo právo svobody pohybu a pobytu a další základní lidská práva.

Předpokládám, že celá řada z nás také vnímá nebo přímo zažívá například v důsledku osobní izolace nebo nedostatku společenských kontaktů nárůst vztahových a sociálních problémů.

Přestože jako bývalý učitel velmi oceňuji nasazení rodičů a učitelů, kteří se snaží zajistit výuku navzdory značně ztíženým podmínkám, mohou být fatální i dopady pandemie na kvalitu našeho vzdělávacího systému, na kvalitu našeho školství.

Není tedy opravdu čas si nyní dokazovat nebo debatovat o tom, kdo je lepší, kdo je pracovitější nebo kdo je manažersky schopnější.

Pokud toto nepochopíme, pokud nepochopíme, že být solidární a táhnout za jeden provaz je nyní v našem společném zájmu, pokud nepochopíme, že vychvalováním jedněch a pliváním na druhé ničemu nepomáháme, pokud nepochopíme, že význam a role zejména veřejnoprávních médií je dnes zcela zásadní, pokud nepochopíme, že dnes není čas se za každou cenu trefovat do svého politického soupeře a kritizovat každý jeho krok, pokud toto vše nepochopíme, potom bude naše schopnost se úspěšně se zákeřnou pandemií vypořádat významně oslabena.

Jsem přesvědčen, že se jedná o úkol zásadní, možná osudový.

Je naší povinností nepřipustit, aby z důvodu státního direktivního omezení základních lidských práv a svobod zkrachovali ti nejodvážnější nebo nejslabší z nás. Je naší povinností nepřipustit narušení našich základních společenských vazeb a vztahů.

Pokud by se tak totiž stalo, hrozí, že onemocní také naše duše. Hrozí, že následně můžeme přijít také o to nejcennější – o důvěru ve svobodu a v demokracii, o důvěru ve společenské zřízení, ve kterém již více než 30 let společně žijeme a které již více než 30 let společně vytváříme.

Jestliže se nyní rychle ohlédnu zpět, tak vidím, že za těch více než třicet let jsme dokázali jako země, jako národ, úžasné věci.

Mám na mysli naši schopnost proměnit totalitní, ekonomicky stagnující stát v pevnou součást demokratického a svobodného světa a vyspělou, ekonomicky silnou, suverénní a svrchovanou zemi. Ano, mám také na mysli fantastické vítězství našich hokejistů v Naganu nebo druhé místo našich fotbalistů na mistrovství Evropy v Anglii. A mám toho také na mysli ještě spoustu dalšího.

Sečteno a podtrženo, mám na mysli, že jsme schopný, hrdý, pracovitý a svobodomyslný národ. Mějme to, prosím, na paměti.

I proto, prosím, nepropadejme malomyslnosti, podlézavosti, deziluzi nebo pasivitě, které jsou často přiživovány úmyslně šířenými dezinformacemi nebo pomluvami. Přesně na to totiž různí populisté nebo rádoby spasitelé čekají.

Rozdělit národ, postavit lidi proti sobě, vyvolat chaos a následně se pasovat do role zachránce a chopit se moci, to je osvědčená metoda. Prosím nenechme se rozeštvat a rozdělit. Nerezignujme ani na tradiční pojetí parlamentní demokracie.

Zároveň považuji za důležité zdůraznit, že bychom také neměli zapomínat, že vše, co máme, je dílem nejen naší vlastní odvahy, aktivity, pracovitosti, kreativity a svobodomyslnosti, nýbrž dozajista také plodem židovsko-křesťanských základů evropského prostoru, ve kterém žijeme, a euroatlantických vazeb, které se nám podařilo navázat a upevnit.

Ujišťuji Vás, že naši svobodu, prosperitu a bezpečí, v nichž v Evropské unii žijeme, nám závidí prakticky celý svět. Jenom fakt, že polovina z deseti nejvyspělejších zemí světa jsou členy Evropské unie, mluví za vše.

V této souvislosti, když budu parafrázovat, se někdy na můj aý vkus příliš často ptáme co, co pro nás může dalšího udělat Evropská unie, namísto toho, abychom se více ptali na to, co my můžeme udělat pro Evropskou unii. Přemýšlejme více o naší roli.

Říká se, že hledáš-li pomocnou ruku, tak tu první máš na konci své paže. Jsem přesvědčen, že v dnešní době to platí dvojnásob. Dnes totiž každý z nás může přispět k překonání koronavirové pandemie, každý totiž může podat pomocnou ruku nejen sám sobě, ale i svému okolí. Stačí k tomu nosit roušku, dodržovat rozestupy a další pravidla. Cestou ke svobodě a většímu bezpečí je i očkování, věřím, že se většina z nás se na tuto cestu očkování, až to bude možné, vydá.

Nezapomínejme, prosím, že i hloupost nebo nezodpovědnost mohou zabíjet.

Můj předchůdce, ctěný předseda Senátu Jaroslav Kubera, čest jeho památce, často zdůrazňoval, že slušnost není slabost.

Víte, pokud chce člověk zachovat věrnost svým zásadám a hodnotám, musí se naučit trpělivě snášet spoustu věcí a musí vytrvale kráčet dál cestou svých povinností.

Na této cestě mu přitom někdy dodává sílu pouze naděje, že mu snad čas dá jednou za pravdu. A pokud se tak nestane? Potom člověku pořád zbývá vědomí a přesvědčení, že jeho vlastní ambice a touhy mají jenom malý význam oproti významu hodnot, které prosazuje a hájí. A to přece stojí za to.

Ve svém životě mám velké štěstí, že mi čas dal již několikrát za pravdu. Velmi si toho vážím a snažím se to přijímat s pokorou a vděčností. A všem, kteří mě na té mojí cestě povinností podporovali a podporují, děkuji. Zvláště potom děkuji své rodině a senátorkám a senátorům.

Vážení a milí spoluobčané, do nového roku 2021 nám přeji, abychom dokázali brát vážně názory druhých a abychom třeba i „díky“ koronaviru nebo i kůrovci konečně pochopili a přijali za své, že příroda je oproti nám lidem mnohem mocnější a silnější a že je v našem bytostném zájmu ji respektovat a chránit.

Přeji nám, abychom konečně vzali vážně, že naše případné omyly a přehmaty ovlivní nejen naši budoucnost a také budoucnost našich potomků, aniž by o tom oni mohli nebo měli možnost jakkoliv rozhodnout.

Přeji nám všem zdraví, ohleduplnost, pokoru a sílu pomáhat si navzájem a prosím nezapomínejme, že slušnost není slabost.

Vážení a milí, přeji nám všem boží požehnání a šťastný rok 2021.