O nás samotných

V pondělí jsme si připomínali 89 let od úmrtí prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Tradičně v Praze, v Lánech a na Hradčanském náměstí a v dalších místech České republiky zpravidla podle toho, kde existuje socha, deska či jiný památník.

Symbolicky v pondělí v den výročí se také v Senátu konala konference s názvem „Senát v ústavním a politickém systému České republiky“. Konference byla celodenní a vzhledem k redakční uzávěrce přijímání příspěvků do Jihlavských listů nebylo možné do dnešního článku ani stručně shrnout obsah některých vystoupení řečníků na konferenci, byť byla skutečně zajímavá a inspirativní.

Proto si namísto toho dovolím alespoň krátkou úvahu nad fungováním naší Ústavy a jsem přesvědčen, že myšlenky, které uvedu, se dnes promítají i do fungování celé řady našich dalších zákonů.

Pokud se začtete do naší Ústavy a rozhodně doporučuji nepřeskakovat její preambuli, potom se jeví jako zřejmé, že naše česká Ústava, která svým pojetím a idejemi navazuje v mnohém na Ústavu prvorepublikovou, vychází ze dvou základních předpokladů.

Tím prvním předpokladem je, že politici a občané celkově mají svoji zemi rádi a chtějí pro ni a její obyvatele, jak v současnosti, tak v budoucnosti to nejlepší.

Tím druhým předpokladem je, že volení představitelé země jsou veskrze slušní, hodnotově založení lidé. Tedy demokraté, kteří uznávají a respektují základní demokratické principy a kteří se snaží podporovat dialog a hledat i třeba přes názorové rozdíly rozumná a dlouhodobě funkční řešení.

Jsem přesvědčen, že v případě, kdy tyto dva předpoklady nejsou dlouhodobě a opakovaně naplňovány nebo když jsou ignorovány, hrozí nebezpečí, že nastane situace, kdy naše Ústava a některé další zákony přestanou být v některých okamžicích plně funkční.

Naše česká Ústava totiž počítá s tím, že nejvyšší ústavní činitelé spolu i přes různé názory komunikují.

Naše Ústava počítá s tím, že vrcholný politik v zahraničí vždy hájí zájmy své země a nikoliv své strany.

Naše Ústava počítá s tím, že politik hájí hospodářskou politiku a prosperitu své země a nikoliv spřízněných firem.

Naše Ústava počítá s tím, že politik hájí suverenitu a nezávislost své země a nikoliv spřízněnost a spolupráci s autoritářskými zeměmi.

Naše Ústava zkrátka počítá s tím, že politik slouží zemi ne svým zájmům a preferencím.

Pokud se tak politik nechová a takto svoji práci nevnímá, neexistuje zákon, který by to dokázal politikovi všezahrnujícím systémem pravidel přikázat. Takový zákon totiž nelze napsat. Stejně jako nelze napsat dokonalá a všezahrnující pravidla slušného chování, nelze ani napsat dokonalou a všezahrnující ústavu. Vždy to bude o nás samotných a o tom, co nebo koho si zvolíme.

Zveřejněno 15. 9. 2026 v Jihlavských listech.