O službách vytvářejících důvěru

Zatímco moje dcera s vnuky úspěšně vyhledávají a chytají pokémony, já jsem se stal zpravodajem návrhu zákona o službách vytvářející důvěru pro elektronické komunikace.

Poté, co jsem zákon přečetl a diskutoval s odborníky, znovu jsem si uvědomil, že svět, který k nám rychle přichází, bude jiný, než ten, který dnes známe.

Je totiž čím dál obtížnější poznat, zda e-mail, který jsme obdrželi, je skutečně od toho člověka, který je jako odesilatel podepsán. Je čím dál obtížnější poznat, zda webová stránka, kterou jsme si otevřeli, je skutečně pravou webovou stránkou firmy, o které chceme získat informace nebo si třeba od ní něco koupit či objednat.

Proto se začínají celoevropsky rozvíjet a koordinovat služby vytvářející důvěru. Evropská komise kvůli tomu přijala nařízení. V našem Parlamentu s velkou pravděpodobností přijmeme zákon, který by měl zajistit, aby se elektronickým transakcím a sdělením dalo více věřit.

Tak mě napadá, že ideální by bylo, kdyby bylo možné obdobně přijmout zákon, který by zajišťoval, abychom si více mohli věřit mezi sebou anebo alespoň zákon, aby byly zavedeny služby, které by zajišťovaly, aby se dalo více věřit veřejným činitelům například politikům. Třeba by každý, kdo chce profesionálně působit v politice, mohl mít povinnost nejdříve získat nějaký certifikát, který by zaručoval jeho důvěryhodnost.

Asi všichni cítíme, že je to nesmysl, Takový zákon nikdy existovat nebude. Co ale již dnes funguje a lze využít, je možnost podívat se do minulosti těch, kteří chtějí profesionálně vstoupit nebo působit v politice. Zda se třeba náhodou před volbami nezačali zajímat o věci, o které se nikdy před tím nezajímali nebo dělat věci, které nikdy před tím nedělali. Zkrátka, každý z nás má dnes možnost si zahrát na tzv. „certifikační autoritu“ a důvěryhodnost motivace toho druhého si v rámci možností ověřit.