Obchodní zákoník

čas 15:10:47 – 15:13:11:

Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, vrátím se stručně k problému, který tady dnes řešíme, a je to můj dotaz na pana ministra, případně na mého kolegu, který tady dnes není. Pokud jde o problém, kterým se tady dnes zabýváme, pokud připustíme, že se všemi ostatními bychom se dokázali vyrovnat, spočívá v tom, že zdravotnické zařízení, které poskytuje zdravotnickou službu, na jedné straně je v systému, kdy se ho týká obchodní zákoník. A pokud schválíme tento zákon, tak se jím bude muset řídit. A na druhou stranu je ve vztahu se zdravotními pojišťovnami, kde se zdravotních pojišťoven obchodní zákoník netýká a ony tím pádem nejsou vázány tím, co tady dnes máme schvalovat.

A můj dotaz je k tomu, jestli si to navrhovatel uvědomuje a zda ve změnových dokumentech, které by ještě měly ještě měnit občanský zákoník, se počítá s tím, že zdravotní pojišťovny se dostanou na stejnou úroveň, jako jsou poskytovatelé zdravotnických služeb. Pokud všechno ostatní připustíme, že by mohlo fungovat, tak to přece není fér vůči nemocnicím, ať jsou jakékoli, aby na jedné straně byly vázány 30 dny, resp. 60 dny, na druhé straně je tam někdo, kdo jim peníze může dát málem kdykoliv, protože je to založeno na jiném než obchodně právním vztahu.

Toto je můj dotaz, jestli s tím něco chce ministerstvo dělat. A z tohoto hlediska považuji návrh pana kolegy Martínka za rozumný, byť tuto věc neřeší. Ale myslím si, že je vůči zdravotnickým zařízením tím nejférovějším, co my tady dnes můžeme udělat. A znova říkám, že to je kvůli tomu, že ony jsou ve dvou nesrovnatelných situacích. Na jedné straně v situaci, kdy musí ostatním zaplatit, a na druhé straně v situaci, kdy někdo vůči nim tím povinován není. A není správné, abychom toto připouštěli bez ohledu na to, z které jsme strany.