Jednobarevné vedení Senátu? Vládní návrhy nebudeme jen poslušně tolerovat, ubezpečuje Vystrčil
3. 11. 2022
Představitelku běloruské opozice Cichanouskou přivítali představitelé Senátu na půdě horní parlamentní komory. Společně prodiskutovali mj. pomoc Bělorusům i aktuální situaci v zemi
16. 11. 2022
Ve věku 90 let zemřela v sobotu 5. listopadu evangelická teoložka, pedagožka a historička doc. PhDr. Eva Melmuková – Šašecí (* 25. 2. 1932 Řím, Itálie), farářka Českobratrské církve evangelické v Telči.
V roce 1950 absolvovala Nerudovo gymnázium v Praze, následně studovala do roku 1954 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze a také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
V závěru studia si vybrala bohosloveckou fakultu, v prosinci 1954 se pak stala vikářkou ČCE v Praze na Smíchově. Po třech letech jí však byl představiteli komunistického režimu na 29 let odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti.
Pracovala poté jako krámská v Osvobozené domácnosti, figurantka v Geodézii Stříbro, laborantka v Západočeských mlékárnách, pracovnice Městského muzea ve Stříbře či jako zásobovací referentka v dačickém Koh-i-nooru.
V roce 1961 maturovala znovu na SPŠ potravinářské technologie. V letech 1961–1967 následně externě vystudovala etnografii a folkloristiku. Doktorát získala v roce 1968.
S nástupem normalizace sedmdesátých let byla nucena opět změnit obor a následující léta působila ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském v Praze. V roce 1986 jí bylo jako invalidní důchodkyni po celkové mrtvici dovoleno působit jako farářka.
V roce 1989 se stala doc. Melmuková jedním ze zakládajících členů Občanského fóra v Telči a posléze byla zvolena do zastupitelstva města. V roce 1990 se na ETF UK habilitovala a pět let přednášela církevní dějiny.
K oblastem odborného zájmu doc. Melmukové patřily české dějiny 17. a 18. století; vývoj sídel a lidová architektura; regionální historie jižní části Českomoravské vrchoviny; církevní dějiny či dějiny náboženských minorit.
Je autorkou knih Evangelíci v rané toleranční době 1–8 (1995–1996) (spolueditorka), Patent zvaný toleranční (1999) či Neznámé Telčsko (2001) a řady odborných studií, mimo jiné na téma urbanistického vývoje a lidové architektury na Telčsku a Jihlavsku.
V žánru beletrie a poesie patří k jejím titulům Setkání po dvou stoletích (1985) a Ohlasy padesátých a šedesátých let (1991). Je držitelkou Medaile vděčnosti (2012). Jejím manželem byl Jiří Melmuk (1960–2015).
„Pro mě morální vzor, učitelka, rádce a především neuvěřitelně vzdělaný, moudrý, laskavý, skromný a pozitivní člověk se specifickým smyslem pro humor,“ komentoval osobnost a odchod doc. Melmukové např. předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil. Podle svých slov obdivoval obrovskou energii paní farářky, se kterou se vrhala do řešení problémů a realizace projektů.
„Eva Melmuková měla zásadní roli v prvních volbách v Telči v roce 1990. Volby tehdy suverénně vyhrála, pozici starostky však odmítla a nadále pokračovala ve své službě a duchovní cestě,“ dodal M. Vystrčil.
Poslední rozloučení s doc. Evou Melmukovou se koná 12. listopadu v 15 hodin v evangelickém dolním kostele ve Velké Lhotě u Dačic.
jihlavske-listy.cz | Rubrika Aktuality | Autor: Jiří Varhaník
