Ohledně mokrého léta souhlasil Hansard s Důrou

Jihlavské listy, strana 1, Titulní strana (Jiří Varhaník)

V Telči začaly devětadvacáté „Prázdniny“. Hudebnímu festivalu zatím nepřeje
počasí. Přesto má za sebou první vrchol, koncert hvězdného Ira Glena
Hansarda.

Páteční zahájení festivalu Prázdniny v Telči se neslo v ostrém
skotském duchu – jeho podtitul zněl „na ostro“. Odkud vycházel, bylo tušit z
hudebního obsazení zahajovacího koncertu na zámeckém nádvoří. Mimo jiné zde
totiž v kostkovaných kiltech (zpod nichž bojovní Skotové před bitvami ukazovali
svým nepřátelům holé zadnice) vystupovala kapela „Navostro“.
Zatímco předloni
festival zahajoval tancem nad ohněm mongolský šaman a loni keltští druidové,
letos bylo při úvodu ostré leccos. Bílomodře pomalovaní „potomci starých Skotů“
např. roznášeli pořádně ostré chilli kakao. Vůbec nejostřejší bylo záměrně
neurvalé chování všech aktérů, které připomínalo, že bontonem se staří Skoti
příliš nezaobírali. Oficiální omluva za neurvalost pořadatelů pak v nadsázce
vyšla v sobotním vydání festivalového Zpravodaje.

(Pokračování na str.
10)
(Dokončení ze str. 1)

Na pódiu v úvodním večeru zněly irské i
skotské dudy. Ty první rozezněla dublinská folkrocková kapela Sliotar, která
tradičně v Telči svou energií proměňuje v irské puby i místní hospůdky. Do
Skotska pak nádvoří přeneslo právě okiltované uskupení Navostro, které přijelo v
plné dvanáctičlenné sestavě i s tanečníky.
Jak publiku vysvětlil odborník na
lidové nástroje Matěj Kolář, jsou oboje dudy výrazně složitější než naše
jihočeské: „Zejména irské jsou vývojově nejdokonalejším nástrojem svého druhu.
Hráč si levou rukou může překlapávat tóny a hrát si s harmonií mnohem
složitějším způsobem. Tak to pozorujte…,“ vyzval Kolář.

Dvě prasklé
struny

Lehce bulvární předzvěst obklopující někdejší vztah irského
kytaristy Glena Hansarda a jeho české hudební i životní partnerky Markéty
Irglové předcházel druhému koncertu festivalu. Oba hudebníci společně získali
Oscara za filmovou píseň Falling Slowly. Média i fanoušci pak sledovali jejich
rozchod a nedávné nečekané oznámení Markétiny svatby. Přesto byla už předem
avizována zpěvaččina účast na sobotním Hansardově vystoupení v
Telči.
Pořadatel festivalu Milan Kolář uvedl v sobotu Hansarda na pódium jako
„člověka s velikou duší“. Na počtu diváků se ovšem projevil celodenní déšť. Na
nádvoří nakonec nebylo zcela plno, dokonce bylo možné sehnat i místo k sezení. V
chladu a pestrobarevných pláštěnkách si ale skalní publikum užilo typický,
obrovsky emotivní a vypjatý Hansardův projev.
„Ahoj, jak se maš…?“ uvedl
vystoupení Hansard, který do své již známé Telče dorazil popáté v řadě. Publikum
vzápětí rozesmál malým komentářem k deštivé obloze – s jedinou malou nepřesností
odcitoval klasickou větu z Vančury, kterou pronáší majitel říčních lázní Antonín
Důra v Rozmarném létě: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud – nevhodný,“ četl Ir
z papírku a s gestikulací, co je všude po stranách místa, zval diváky k sobě na
kryté pódium.
Hansard zahrál i na ukulele a odkázal tak k projektu spojenému
s kapelou Pearl Jam, kde právě s tímto nástrojem hostuje. Po hodině hry pozval
na pódium kamarádku Markétu

1002

Irglovou – a jakoby symbolicky mu
na kytaře praskly dvě struny. S Markétou tedy dali nejprve jednu skladbu
a-capella a teprve poté zazněl jejich očekávaný společný hit Falling Slowly.
Markétina maminka přitom všem pro zahřátí v prvních řadách publika nabízela
moravskou slivovici.

Co naděláš…?

Hansardovu bloku ještě v sobotu
předcházel jiný velký bonbónek: Kytarista Radim Hladík a jeho služebně mladší
kolegové z kapely Blue Effect při něm publikum provedli nejen českým bluesrockem
od padesátých let až po současnost. Hrála se dokonce skvělá jazzová úprava
Personal Jesus od Depeche Mode.
Také účast Blue Effect v Telči měla zajímavý
podtext. Kapela sem totiž přijela zahrát jako host na soukromou svatbu, a když
už tu byla, vystoupila s bigbítem i na zámku. Hned dvakrát, a s Hladíkovým
komentářem, zazněl při koncertu také slavný Sluneční hrob, skladba, která
nechybí ani v repertoáru Mišíkových ETC nebo Krausberry.
Blue Effect touto
věcí celý koncert uzavřel, když ji k lehkému hudebnímu podkresu nechal zpívat
samotné publikum. Naplno, a s nečekanými improvizacemi a změnami v tempu, ale
zněla i během koncertu. „Písničku napsal Vláďa Mišík, my jsme ji nahráli v roce
68, 69, hráli jsme ji tři čtvrtě roku, zakázali ji…,“ vzpomínal Hladík. Po roce
1989 ji objevil Jan Hřebejk pro film Pelíšky a skladba začala žít svůj druhý
život.
Velké překvapení prý ale nejen Hladík zažil asi před čtvrt rokem, když
dostal e-mailem doporučení, aby si poslechl posmrtné album Michaela Jacksona.
„Ozvalo se tohle…,“ nechal Hladík publiku pustit dokonale okopírovaný úvod
Slunečního hrobu v písni „popového krále“. „Když jsem tu radostnou novinu řekl
Mišíkovi, tak posmutněl, pokrčil rameny a ucedil – co naděláš…?“ dodal
Hladík.

Leje a leje…

Vrásky pořadatelům devětadvacátého telčského
festivalu zatím dělá nepřízeň počasí, která do prázdninového programu už
vstoupila i řadě školáků a rodičů, ale i pořadatelům dalších open-air akcí.
„Samozřejmě,

1001

že předpovědi meteorologů s obavami sledujeme a
doufáme, že lidé i tak přijdou a že se počasí umoudří,“ říká na dotaz JL
zakladatel festivalu Milan Kolář.
Telčský festival si už příští rok odškrtne
třetí křížek své existence: „Zdá se mi to až neuvěřitelné…,“ poznamenal během
ochutnávání ostrého kakaa při úvodním letošním večeru někdejší starosta Telče,
pozdější hejtman Vysočiny a současný senátor Miloš Vystrčil.
„…Těžko spím,
mám malou dušičku a říkám si, že přeci nemohou ty Prázdniny v Telči po tolika
letech stále fungovat. Že přeci ti, kteří sem před lety jezdili, už radši jezdí
na dovolenou do exotických krajů a ti mladí už přeci dávno poslouchají jinou
muziku…,“ pojmenoval pochyby v prvním čísle letošního festivalového Zpravodaje
také organizátor Kolář.
Jak ale dodal, uklidněním a motivací jsou mu
pozitivní ohlasy a maily věrných příznivců akce. Pro majitele permanentky je
letos dokonce k mání tričko s motivem „Fanda festivalu“, které se samostatně
nedá koupit.

Přijedou Clezmatics

Hned od úvodu sedmnáctidenního
festivalu se také letošní Telčí nese pozvánka na závěrečný večer. Absolutním
vrcholem má totiž být 14. srpna vystoupení hlavního hosta ročníku, amerických
The Clezmatics.
„Muzikanti, kterým to bylo naděleno od boha. Nebyl to bůh
křesťanský, ale Jehova židovský,“ komentuje kapelu Matěj Kolář.
Koncert The
Clezmatics bude podle Kolářova očekávání zážitek, jaký se pokaždé ze zámoří
nepodaří dostat: „V Čechách svého druhu ojedinělý koncert klezmerové hudby,
která tady možná není tak populární jako ta keltská nebo irská, protože holt už
tady to etnikum není. Keltové už jsou tady zpátky, ale Židové, těm to bude ještě
trvat,“ dodal v sobotu Matěj Kolář.
Dnes večer na festivalu hrají Bezobratři
a sourozenci Ulrichovi s Javory.
Ve středu přijedou Mišík se Skoumalem a
Olinem Nejezchlebou, v pozdním nocturnu po nich zahrají v klubu November 2nd.
Čtvrtek bude patřit Bratrům Ebenům.