Stalo se postupně silnou a působivou tradicí, že vždy poslední sobotu v měsíci dubnu se stovky lidí scházejí u pomníku Adolfa Opálky v obci Ořechov u Telče. U zrodu těchto „ořechovských“ setkání stál ještě v dobách hlubokého socialismu Julius Maleček, tramp z Brna, vlastenec, znalec disentu, který v roce 2015 obdržel ocenění Český patriot. Po roce 1989 se postupně k organizaci setkání přidávali chrudimští výsadkáři, váleční veteráni, historici a další příznivci a zájemci o historii našeho odboje za druhé světové války. Setkání, pokud to bylo jenom trochu možné, pravidelně navštěvoval například bývalý letec RAF, armádní generál ve výslužbě Emil Boček a stále navštěvuje většinou neoficiálně několik dalších válečných veteránů i současných významných představitelů naší armády.
Mnohokrát jsem si již pokládal otázku, jak se to stalo, čím je způsobeno, že „Ořechov“ se vlastně do jisté míry stává legendou. Stává se symbolickým místem, kam lidé přicházejí sami, dobrovolně, automaticky. Paradoxně se tak neděje v den výročí seskoku paravýsadku Out Distance (28. března 1942), ale ve zmíněnou poslední dubnovou sobotu. Myslím, že důvodů kouzla a popularity ořechovských setkání je více. Nemalý význam má neobyčejně vstřícný přístup obce Ořechov. Starostka Jana Divišová a učitelka dějepisu na telčském gymnáziu Helena Volavková v tom hrají společně s dalšími aktivními obyvateli Ořechova zásadní roli. Zázemí pro návštěvníky je rok od roku lepší. Zároveň však například pro mě je velmi důležité a svým způsobem přitažlivé místo seskoku paravýsadku Out Distance z důvodu symboliky, kterou v sobě nese a ukrývá.
Paravýsadek Out Distance totiž tvořili tři českoslovenští vojáci.
Nadporučík Adolf Opálka – velitel skupiny Out Distance zemřel na kůru pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici společně s dalšími 6 parašutisty, kteří se podíleli na přípravě a provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Rotný Karel Čurda – člen skupiny Out Distance, později konfident gestapa. Měl hlavní podíl na odhalení úkrytu parašutistů z výsadku Anthropoid a jejich následné smrti. Po válce byl souzen a popraven.
Desátník Ivan Kolařík – člen skupiny Out Distance, při ukrývání padáku po seskoku ztratil své doklady, ve kterých měl fotografii své snoubenky z období před válkou. Doklady byly nalezeny a předány gestapu. Kolařík byl identifikován. Po zjištění této skutečnosti se Kolařík od skupiny oddělil. Aby neprozradil utajované skutečnosti a neohrozil své blízké, spáchal 1. dubna 1942 sebevraždu. Postihu blízkých tím však nezabránil.
Hrdinství, zrada a neopatrnost jsou tak vlastně současně atributy seskoku paravýsadku Out Distance. Nepochybuji o tom, že v okamžiku svého nástupu na palubu letounu Handley Page Halifax Mk.II 28. března 1942 byli všichni tři Adolf Opálka, Ivan Kolařík i Karel Čurda připraveni položit za svoji vlast život. Ne všichni pak dokázali své odhodlání a poslání naplnit. Nikdo z nás se již nikdy přesně nedozví, co za životní osudy a traumata po seskoku jednotliví členové skupiny Out Distance prožívali.
Vždy, když stojím u pomníku Adolfa Opálky v Ořechově, tak musím přemýšlet, kolik z nás by vůbec bylo ochotno v té době do letadla nastoupit a vydat se vstříc smrti s cílem napomoci příchodu svobody do své země, do své vlasti. Zároveň si kladu otázku, zda jsme schopni se poučit. A také zda jsme schopni a ochotni nalézt v sobě pro naši budoucnost dostatek odvahy a síly a podporovat Ty, kterým hrozí, že mohou znovu sdílet osudy, které my ze své minulosti tak dobře známe. Popravdě jednoznačnou odpověď na tuto otázku nenacházím. Nakonec i osudy členů skupiny Out Distance ukazují, že i lidé zpočátku odhodlaní mohou chybovat nebo charakterově selhat. Mohou se však také stát hrdiny.
Jsem přesvědčen, že zvláště dnes je důležité o tom přemýšlet.
Zveřejněno 30. 4. 2024 v Jihlavských listech.