Papučový den

Bylo pondělí 7. října, a tak jsem učinil, jak jsem slíbil. Při odchodu z domu jsem si ponechal na nohou papuče nebo chcete-li bačkory a vydal se v nich prožít celý svůj pracovní den. Naštěstí bylo pěkně a tak kožené bačkory celkem úspěšně nahrazovaly doma odpočívající polobotky.

„Pane Vystrčile, já vím, že toho máte asi hodně, ale víte, co máte na nohou?“, zeptala se mě s obavou v hlase paní středního věku u telčské polikliniky. Odpověděl jsem, že jsem nezapomněl a ani se (alespoň zatím) nezbláznil, nýbrž že jsem se rozhodl podpořit dnešní papučový den. Protože jsem se s podobným dotazem během dne setkal ještě několikrát, dovoluji si využít tentokrát svůj článek k tomu, abych napsal, co je tzv. papučový den.

Na papučový den, který připadá na 7. 10., si můžete ponecháním podoby svého obutí ve formě papučí na nohou i po opuštění svého bydliště symbolicky vzít svůj domov ve formě domácího obutí do práce či jiného místa s sebou, a tím zdůraznit jeho význam.

A právě podpora významu domova a s tím velmi úzce souvisejícího přání zejména starších lidí žít a dožít poslední část svého života doma a podpora mobilních hospiců, které právě toto přání zůstat doma i ze života odcházejícím lidem umožňují, to je hlavní poselství papučového dne.

Vím, ono to obecně není zrovna veselé téma, ale podpořit mobilní hospicovou péči a upozornit na její zásadní význam také tím, že si jeden den v roce vezmu papuče do práce, mi přijde jako sice trochu ztřeštěný ale přesto bezvadný nápad.