Petice „Nesouhlas s obnovením provozu spalovny v Rybitví“

čas 17:59:58 – 18:03:28:

Vážená paní předsedající, vážené senátorky, senátoři, petenti, dámy a pánové, vlastně pan senátor Šimek a pan senátor Nytra mi to velmi ulehčili. Ale já si spíše myslím, že pro přítomnou veřejnost je důležité to více vysvětlit, aby náhodou někdo ta slova nebral jinak, než jsou míněna.

Situace je taková, že dnes je evidentní, že naprostá většina z nás, nebo já aspoň mezi ně patřit budu, tak budu hlasovat pro to, že ta petice je důvodná. Druhá věc je ten bod II, ve kterém konstatujeme některé věci, ke kterým bychom měli dospět, až bude uspořádáno veřejné slyšení. Veřejné slyšení je nejsilnější nástroj, který Senát jako celek příliš často nevyužívá. Pan první předseda Senátu Petr Pithart říkal, že je to jakýsi „nejvyšší výslech“. Jinými slovy senátoři na veřejném slyšení, které má stejný charakter jako zasedání pléna Senátu, si pozvou zástupce dotčených stran a následně se ptají na to, proč, kdy, jak, kdo a jakým způsobem. Do jaké míry to vždy naplňujeme, víme. Tady je příležitost to naplnit zcela. A skutečně v rámci veřejného slyšení, a tak je to také myšleno, protože bylo evidentní, že někteří by dokázali mluvit třeba 15 minut a ne jen pět minut, proto je to veřejné slyšení a proto dnes jen pět minut, aby tam skutečně všichni mohli říci, jaké mají výhrady a ukázalo se, zda vychází při svých tvrzeních z reálných či nereálných strategických a územních potřeb státu, zda je to ukázka nedokonalé legislativy apod. To znamená to, když někdo navrhuje, abychom s tím bodem II v podstatě počkali, až proběhne to slyšení, které se skutečně podobá tomu, že oni jsou vlastně povinny, ty orgány veřejné správy, zástupci státu, ministerstev, přijít a říci, jak to je a proč to tak bylo a proč tak dlouho čekali a proč 17x a tak dále. A poté, až se tak stane, tak závěrem veřejného slyšení může klidně být i návrh na usnesení Senátu, které potom vychází z reálných zjištění, vycházejících z toho, co zaznělo na veřejném slyšení.

Takže omlouvám se, že to více rozebírám a zdůvodňuji to, co tu prvotně navrhl pan senátor Balík, následně pan senátor Šimek a potom pan senátor Nytra, ale dělám to zejména proto, aby když někteří z nás budou hlasovat pro vypuštění bodu II, tak to není proto, že bychom si mysleli, že tam nemá být, ale byli bychom rádi, aby tam ty věty byly co možná nejpřesněji, aby byly podloženy argumenty a důkazy, které jsme si sami mohli ověřit. A nemuseli jsme vycházet z krátkých vyjádření, která zní velmi důvěryhodně, ale zazněla tady a my nic jiného než tato vyjádření a případně naopak i repliky, které říkají, že to tak úplně není, k dispozici v tuto chvíli nemáme. Tolik vysvětlení.

A také se velmi přikláním k tomu, abychom v případě schvalování bodu II, zejména odrážek první a druhé, byli velmi obezřetní, neboť tak bychom se chovat neměli. Měli bychom na veřejné slyšení počkat.

Děkuji.

čas 18:09:52 – 18:13:09:

Já se omlouvám, že se hlásím ještě jednou, ale přiznám se, že považuji za nešťastné, aby vyznění toho, že je potřeba s některými tvrzeními počkat až na veřejné slyšení, bylo zdůvodněno tím, že někteří senátoři jsou noví.

Prostě tak to není. Veřejná slyšení umožňují věci, které při vší úctě ke kulatým stolům a k dalším věcem, které proběhly, možná nejsou. Tady ti, co jsou osloveni, a to se musí velmi důkladně připravit a bude to velká práce to slyšení dobře připravit, je možné oslovit ministry, je možné oslovit odpovědné osoby, je možné oslovit experty, je možné oslovit další lidi, kteří budou navrženi. A tím účelem veřejného slyšení, a vím, že možná některé trochu zdržuji, ale řeknu to, je v podstatě v některých věcech tu zemi léčit a nacházet řešení nejen pro daný případ, ale obecně pro spousty podobných případů. A odhalovat třeba věci, které nám dlouhodobě nefungují a říkat, jakým způsobem by se měly řešit. A pokud skutečně říkáme, že nějaká část legislativy není dobře nastavena nebo některé strategie jsou vlastně nesprávné, tak si nemyslím, že by to mělo být tak, že to uděláme v rámci debaty o petici, když nástroj, kdy si to skutečně můžeme ověřit, a slyšeli jsme tady i opačný názor, že úředníci pracují, jak nejlépe umí, nevyužít. My bychom ten nástroj využít měli. To je podle mě odpovědné chování a myslím si, že to není o tom, jestli někdo z nás už něco mohl slyšet nebo slyšel, ale o tom, že skutečně ta věc je závažná a evidentně naprostá většina z nás si myslí, že je petice důvodná nejen z důvodu, že v nějakém místě se děje něco, co by se dít nemělo, ale že to je také problém, který se může týkat spousty dalších. Takže já v tomto směru znovu říkám, že jsem přesvědčen, že bychom se závěry, které možná částečně obsahuje bod II, aby byly co možná nejvíce využitelné a co možná nejúčinnější, měli počkat, až proběhne veřejné slyšení, které opravdu nebude jednoduché dobře a pečlivě připravit. A dívám se zejména na ty senátory, kteří tady nejaktivněji vystupovali a nejvíce říkali, že je potřeba s tím něco dělat, protože to se musí dobře připravit. A minimálně je k tomu potřeba pět senátorů nebo usnesení nějakého výboru. Tak to zkrátka v jednacím řádu máme. A je to potřeba pořádně odpracovat.

Takže tolik ode mě. Ještě jednou k tomu důvodu, který možná není jen můj, proč někteří senátoři a senátorky se kloní k tomu, abychom s těmi zdůvodněními, která jsou možná jen částečně obsažena v bodu II, posečkali.

Děkuji.