Petice pro zajištění rovné dostupnosti léčiv ve všech lékárnách v ČR bez zvýhodňování monopolních struktur lékárenských řetězců

čas 12:20:23 – 12:23:53:

Dobrý den, vážený pane předsedající, vážení páni petenti, vážené senátorky, senátoři, já vlastně budu mluvit podobně jako paní místopředsedkyně Seitlová, ale spíš s tím, že to řeknu z jiné stránky. Můj senátní obvod má také 141 obcí a naprostá většina z nich jsou to malé obce nebo městečka. A problém, o kterém my víme a také ho tu řešíme, je, že nepochybuji o tom, že třeba obvodní lékař, stomatolog nebo dětský lékař má stejné podmínky z hlediska svého financování nebo hrazení jeho péče ve velkých i malých městech nebo vesnicích nebo městysech. A přesto na malých městech a městysech obvodní lékaři nejsou, dětští lékaři nejsou a stomatologové nejsou. A podmínky jsou vlastně jakoby stejné. Takže pokud dnes nám hrozí, že tam nebudou i lékárníci, tam, kde byli, tak si myslím, že to je problém a že to souvisí s veřejnou službou a s tím, jak pečujeme nejen o velká města, ale i o ta menší nebo o vesnice a městyse. A že bychom se tím měli zabývat.

Pokud přichází skupina lékárníků podpořená občany, že mají se svým podnikáním a s tím, co dělají na menších městech a městysech problém. A že cítí i v obecném přístupu problémy, tak si myslím, že bychom na to měli reagovat tak, že řekneme: „Ano, tak se na to podívejme. Tak se podívejme, jestli podmínky jsou nebo nejsou stejné. Byť to na papíře může vypadat, že stejné jsou, tak třeba ta skutečnost je úplně jiná.“ A mělo by být naším zájmem, aby kvalita života, do které patří také to, že lidé, kteří třeba rozumí zdravotnictví, jsou skutečně blízko lidem, kteří žijí na vesnicích a městysech, by měla být, pokud možno, co nejlepší. A v tomto směru si myslím, že pokud my petici podpoříme, tak neděláme nic jiného než to, že řekneme: „Milá vládo a vy všichni, co to máte na starosti, podívejte se pořádně na to, jestli skutečně podmínky pro lékárníky na menších obcích a městech jsou v pořádku, jsou dobré a umožní nám, aby tam nadále lékárny fungovaly.“ Protože oni nejen prodávají léky a dávají léky na předpis, ale také, jak tady zaznělo, radí, diskutují s lidmi, účastní se veřejného života. A když o to přijdeme na menších lokalitách, tak se to prostě projeví negativně v celé společnosti. Takže já si myslím, že z tohoto hlediska, a když se podíváme na obsah usnesení, my nechceme nic jiného, než provést kontrolu toho, zda skutečně podmínky pro lékárníky na menších obcích a městech jsou v pořádku, jsou srovnatelné s těmi, co fungují někde jinde. A zároveň ještě říkáme: „A zamyslete se i nad tím, jestli do budoucna se nemůže stát, že i lékárníků bude v řidčeji obydlených místech ubývat a že se rozdíl mezi životem na venkově a životem ve městě bude nadále zvětšovat, což nikomu a ničemu nepomůže“. Myslím si, že by nemělo být v zájmu žádného z nás, abychom to jakýmkoli způsobem podporovali. A pokud máme možnost přispět přijetím usnesení k tomu, abychom případně některým nesrovnalostem zabránili, tak to udělejme.