K pořadu 9. schůze Senátu
12. 6. 2019Petice Braňme média veřejné služby!
13. 6. 2019
Praha, 9. schůze Senátu
Petice Zdravé a prosperující lesy pro příští generace (Tisk č. 53)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 12:42:23 – 12:42:53:
Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Náš výbor se zabýval předmětným tiskem s tím, že se tak dělo na základě toho, že garanční výbor si vyžádal naše stanovisko, naše stanovisko všichni máte k dispozici, neboť je součástí materiálu, který jsme obdrželi. Děkuji garančnímu výboru, že ho celé zapracovali do toho textu, který tady paní senátorka Vítková přečetla. Děkuji.
čas 13:25:52 – 13:33:23:
Vážený pane předsedající, vážení petenti, vážené kolegyně, kolegové. Podobně jako pan místopředseda Štěch jsem také z Vysočiny, která je zasažena tou kalamitou nejsilněji, je to region, který je jedním z nejvíce zasažených, já bych k těm věcem, o kterých se tady teď bavíme, řekl několik takových faktů, které je potřeba si nějak uvědomit. Ta první věc je, že kůrovec nepřišel zničeho nic. Pokud se podíváme na text té petice, tak v té jeho druhé části petenti píší, že jsou silně znepokojeni situací v ČR, kde v důsledku pomalého a nepříliš efektivního postupu státu při řešení současné kůrovcové kalamity jsou ohroženy statisíce soukromých, obecních lesních majetků, ekonomickou a ekologickou devastací. Já dodávám, že jsou také ohroženy majetky státní, ekonomickou a ekologickou devastací. Těch důvodů je několik.
Ten první je, že státní lesy dneska tvoří více než 50 procent plochy lesů v ČR, pokud se někdo nestará o státní lesy, tak ti soukromí vlastníci nemají šanci proti kůrovci bojovat, protože většinou mají své lesy v sousedství těch státních lesů. Pokud se tedy podíváme na to, jak ty státní lesy stály v čele toho boje proti kůrovci, neboť už v roce 2014, 2015, 2016, určitě, se vědělo, že ta kalamita hrozí, tak zjistíme, že ten přístup státu je naprosto tristní, že místo toho, aby stát ponechal lesům prostředky na to, aby mohly bojovat proti kůrovci, příp. se nějakým způsobem zabezpečit z hlediska materiálně-technického, tak vysál z Lesů ČR od roku 2013 do roku 2018 celkem 33 mld. Kč. My si tady často vykládáme o tom, jak někteří nezodpovědní podnikatelé, poté, co koupili nějaký majetek, například na severu Moravy, ho následně vytunelovali, jak je to hrozné, jak je to nezodpovědné a sprosté podnikání, následně zjistíme, že stát, který má státní podnik, ze kterého za 6 let vysaje 33 mld. Kč, má problém tam nějaké peníze vložit, aby ho zachránil. Aby zachránil to zásadní, co my tady máme, a to je přírodu, přírodní bohatství a společenské hodnoty. Fakt se nezlobte, ale já se musím ptát, jak je možné, že ten stát tak pomalu a liknavě zachraňuje naše přírodní bohatství. Jak je možné, že se nic neděje, že to trvá, že tady vystupují lidé, kteří říkají, že metodicky pomohou při výběrových řízeních. To je fakt legrace. Že tedy mají 6 dotačních titulů, ze kterých je možné čerpat. Člověk, který přichází o les, si bude brát zvýhodněný úvěr. To mu pomůže! Jako fakt, to si tady někdo dělá legraci! Tady jde o naše hodnoty, my si tady vykládáme, resp. někteří zástupci státu nám vykládají, jak se jede dál, močálem černým kolem bílých skal. A pak já se musím zeptat, a opravdu chce ten stát ty lesy zachránit, nebo potřebuje, aby ztratily svoji hodnotu a daly se částečně někým koupit? Jak to tedy je? Já prostě ten pocit, že je chce zachránit, nemám. Kdyby je chtěl zachránit, protože to jsou biliony, jakou mají ty lesy dneska cenu, samozřejmě ta cena významně klesá, poklesne, tak by se musel chovat úplně jinak, než se chová. Jsem o tom přesvědčen, nevěřím tomu, že ty možnosti neexistují, že je nelze najít. Vždyť naši představitelé hlavní jsou mistři na to, aby našli nějaké prostředky, když je to potřeba.
Takže já opravdu při vší úctě k té práci, kterou v Senátu zejména paní senátorka Vítková a další odvedli, tak jsem přesvědčen, že jestli se tady stát nevzpamatuje, nepoužije všechny nástroje k tomu, aby zachránil své lesy, tím zachránil i soukromé lesy, tak se z toho nevyhrabeme a dopadne to tak, že tady budeme bez lesů. Minimálně nějakou dobu. A to je přece věc, kterou bychom jako odpovědní hospodáři, ti, co mají děti a vnuky, připustit opravdu neměli.
Já teď navážu na to, co tady říkal paní místopředseda Štěch, a to je otázka, tak si řekněme, co má tu prioritu. Vezmu to z jiného konce. Fakt má prioritu to, že někteří mají slevu na jízdném, nebo že se tady přemýšlí o tom, že se někomu budou dávat zdarma obědy, nebo to, jestli tady budou nebo nebudou lesy. Fakt má prioritu to, aby tady v podstatě žádný ministr neseděl, když jde o naše národní bohatství, a poslal své náměstky, příp. úředníky, kteří přijdou, jak přijdou, omlouvám se do Senátu, a taky na tom záleží, nebo je lepší být někde na kanále a dávat něco na Facebook.
Opravdu, jako já si nemyslím, že tohle je zodpovědný a správný přístup k našemu společnému majetku. Jak kdysi říkal pan ministr zemědělství, je to náš společný problém. Měli bychom se takhle k němu postavit, měli bychom ho řešit. Soukromí vlastníci lesů ho bez pomoci státu nevyřeší. To je úplně jasné, my když přijmeme dnešní návrh usnesení, který velmi podporuji, tak stejně pokud ti, co mají v rukách tu skutečnou moc, to nevezmou za své, nic nezměníme. Já to tady petentům otevřeně říkám, jediné, co můžeme udělat, a to se snažíme maximálně, chci všem kolegyním a kolegům za to poděkovat, je tlačit ze své pozice horní komory na vládu a na odpovědné činitele, aby se konečně přestali schovávat a začali ten problém reálně řešit, se všemi pro a proti, které to bude znamenat, protože ty kroky, které bude potřebovat učinit, nebudou vždycky kroky příjemnými, bude to někoho bolet, ale jiné možnosti nemáme, pokud chceme skutečně naše přírodní bohatství pro tu budoucnost zachovat, a tím si vlastně zachovat i to, že nadále budeme zemí, která je dřevařskou velmocí, budeme schopni nadále smrk používat třeba jako stavební materiál, abychom o něj úplně nepřišli.
Děkuji za pozornost.
