Petr Nekoranec

Bude to asi již více než 20 let, kdy jsme s manželkou na tradičním předvánočním koncertě Polenského big bandu poprvé slyšeli zpívat mladého kluka vánoční písničky a byli jsme okouzleni jeho bezprostředností a zvonivým hlasem.

Ten kluk se jmenoval Petr Nekoranec a i mě člověku hudby nepříliš znalému bylo hned jasné, že Petr je mimořádný pěvecký talent. Petr Nekoranec potom vystupoval na mnoha dalších polenských vánočních koncertech, ale přiznám se, že jsem nejprve příliš pozorně nesledoval, jak se svým talentem nakládá.

Osobně jsem totiž jako učitel a nakonec i jako dlouholetý fotbalista potkal celou řadu talentovaných kluků – lidí, kteří se s přicházejícím věkem v tom lepším případě spokojili se svojí místní nadprůměrností a stali se oporami místních fotbalových týmů nebo schopnými matematiky či nadprůměrnými, ale nikoliv excelentními experty.

Také jsem potkal i několik takových, co svůj talent totálně promrhali nebo se dokonce stali jeho obětí. Když Vám totiž jde oproti okolí něco příliš lehce nebo snadno, může to být svůdné až opojné a pokud své výjimečnosti podlehnete, potom může být důsledkem i negativní odraz v povaze a charakteru vedoucí třeba i ke zpackanému životu.

Jenom výjimečně se potom stává, že lidé obdaření talentem tento svůj „dar od Boha“ nevyužívají proto, aby snadněji a menší zátěží procházeli životem, ale přistoupí ke svému talentu úplně naopak. Být obdařen vlastnostmi, kterými jiní nedisponují, berou tito lidé jako závazek, jako odpovědnost, jako příležitost, jako možnost odemykat dveře, které jiní odemykat nemohou, jako možnost objevovat, ukazovat a rozdávat to, co by bez nich bylo pro ostatní jen obtížně objevitelné, viditelné nebo přístupné.

Takovéto a podobné myšlenky mi běžely hlavou, když jsem v sobotu 24. července 2021 v zámku v Polné poslouchal koncert jednoho z nejnadějnějších mladých světových tenorů Petra Nekorance a jeho hostů.

K tomu všemu na závěr připisuji ještě jeden pro mě velmi silný dojem. Petr Nekoranec je výjimečně talentovaný mladík, který velmi tvrdě pracuje a snaží se svůj talent zúročit. Zároveň však nezapomíná na své kořeny, na to odkud vyšel, na to, kdo mu pomáhal a byl oporou na začátku jeho kariéry. Cítil jsem, že Petr uplynulou sobotu rád a s velkým respektem na svém koncertě v Polné také vlastně vracel část toho, co mu kdysi nezištně právě i z těchto míst bylo poskytnuto. Nebylo to poprvé a bylo to krásné.

Jsem přesvědčen, že být vděčný a nezapomínat a když mohu, tak dávat nebo rozdávat, je přesně to, co nyní v naší zemi potřebujeme vidět a slyšet pokud možno, co nejčastěji.

Zveřejněno 27. 7. 2021 v Jihlavských listech.