Po sochách Regionu Renesance – den třetí

Při ranním startu v Bohuslavicích (obrázek 1) nás opět přivítali koně a jejich jezdci, kteří nás doprovodili až do Zdeňkova, kde nás čekalo více než deset občanů, což bylo celých 20 % obyvatel obce.

Ve Zdeňkově nám připravili báječné občerstvení, a potom jsme se společně vyfotili u sochy sv. Prokopa (obrázek 2) a následně jsme si prohlédli i udržovanou Zdeňkovskou kapličku. Potom jsme pokračovali za Ptákem Motákem do Třebětic (obrázky 3 a 4), kde jsme navštívili opravený kostel, a přiznávám, že i hospodu.

Z Třebětic jsme profrčeli Jemnicí se zastávkou na oběd přímo do vesnice roku Mladoňovic za svatým Floriánem (obrázek 5), kde jsme mohli také v předstihu obdivovat právě dokončené hřiště a hasičskou klubovnu plnou pohárů. V Dešné jsme překvapili pana starostu, který právě pracoval v hospodě, kromě ještě ne úplně dokončené sochy Blíženců (obrázek 6) jsme se tak setkali i zřejmě z pohádky se zjevivším kominíkem (obrázek 7), který nás zcela okouzlil. Na naší předposlední zastávce v Písečné nás potom čekal Duch Dyje (obrázek 8) a pan starosta ve sportovním areálu, kde jsme si s ním společně zahráli v ČR nepříliš známou metanou. Potom nás již čekala pouze neustále stoupající cesta do Slavonic. Po krátkém odpočinku ve Slavonicích (obrázek 9) jsme nastoupili do vlaku a vydali se po cca 180 km třídenním putování na kolech vlakem do Telče (obrázek 10).

Do Telče jsme dorazili unavení a spokojení. Zkrátka vše se povedlo. Vesnice Vysočiny a celá Vysočina jsou krásné a lidi moc šikovní. To je základní dojem, který ve mně kromě dobrého pocitu z toho, že člověk udělal něco pro své tělo a zároveň i duši, zůstal.