Převod financování nepedagogických pracovníků se vyplatí. Zřizovatelé uvidí do provozu škol, říká Vystrčil

Senát po pětihodinové debatě schválil novelu školského zákona, a to i s kontroverzním převodem financování nepedagogických pracovníků na obce, města a kraje. Proč senátoři nevyslyšeli připomínky odborů, Asociace krajů a Sdružení měst a obcí? Dostanou zřizovatelé škol od státu na tyto platy dost peněz? V pořadu Dvacet minut Radiožurnálu odpovídá předseda Senátu Miloš Vystrčil.

*/ Máte jako představitel ODS, tedy koaliční strany, ale také jako bývalý učitel na gymnáziu a bývalý hejtman Kraje Vysočina radost, že Senát podpořil novelu školského zákona i s doplněnou změnou financování nepedagogických zaměstnanců?
Obecně se dá říct, že jsem rád, že jsme tu velkou novelu školského zákona podpořili a schválili. Je tam velká řada věcí, které podle mě našemu školství pomohou. Ať je to jednodušší, lepší možnost vzdělávání v oblasti jazyků nebo vzájemné vyrovnání postavení škol v krajích a mezi kraji. A pak je tam ta věc, o které se diskutovalo nejvíce, a to je převod financování nepedagogických pracovníků ze státu na zřizovatele, což jsou kraje a obce.

Jsem přesvědčený, že z dlouhodobého hlediska se nám to všem vyplatí, protože se o provoz škol včetně placení těch, co provoz „menežují“ na úrovni starání se o topení, o energie nebo o jídlo budou pod dohledem obcí a krajů, to znamená zřizovatelů. A ty kraje a obce na to obdrží odpovídající prostředky.

Takže si myslím, že to je jedině dobře, že ti, co zřizují školy, budou více vidět do jejich provozu včetně financování těch, co ten provoz zajišťují.

Dvě nepříliš dobré možnosti

*/ Říkáte, že na to dostanou prostředky. Máte opravdu jistotu, že kraje, města a obce na platy nepedagogů budou mít dost peněz?
To byla největší debata. Čísla hovoří tak, že pro rok 2026, kdy to celé začne, by všechny obce a kraje dohromady měly dostat 32,4 miliardy korun, což je o 800 milionů korun více, než poskytuje stát v tomto roce.

Na druhou stranu je férové říci, že peněz obecně nepedagogové dostanou více, protože k částce, kterou poskytuje stát v roce 2025, se ještě přidává ta část peněz, kterou by měli dostávat učitelé, a potom část peněz dávají třeba přímo zřizovatelé ze svých vlastních rozpočtů, zejména obce. A toto všechno samozřejmě může dělat nějaké problémy v roce 2026.

Na druhé straně žáků ubývá, tím pádem by mělo ubývat i pracovníků, kteří se o ty školy starají. Ale rozpočtové určení daní se měnit nebude. To znamená, že ta částka, kterou budou dostávat obce, poroste s tím, jak rostou daňové příjmy.

I vzhledem k tomu, že konečně dojde ke sjednocení toho, že kdo financuje provoz, taky platí pracovníky, kteří provoz zajišťují, je můj názor takový, že by se to mělo vyplatit. Ale nemyslím si, že to bude bez problémů, to bych lhal.

Když volíte mezi dvěma možnostmi, z nichž jedna je nechme to státu a nechme to rozděleno, a mezi možností dejme to obcím a krajům, které mají blíže k těm školám a v tomto smyslu jim na nich více záleží, tak si myslím, že možnost převést ty finance je lepší.

*/ V průběhu dnešní debaty někteří senátoři připomínali, že změna financování nepedagogů v původním návrhu velké novely školského zákona nebyla, že se tam dostala až jako poslanecký pozměňovací návrh, a že se navíc ve sněmovně opakovalo hlasování, když pro to původně nebylo dost koaličních hlasů. Takže koalice použila, řekněme, fígl se zpochybněním hlasování. Toto všechno vám přijde v pořádku?
Naznačil jsem, že mi to nepřijde v pořádku. Je špatně, že ten pozměňovací návrh byl předložen až v Poslanecké sněmovně. A říkal jsem, že jsme volili mezi dvěma nepříliš dobrými možnostmi, a vysvětlil jsem, proč jsem nakonec zvolil, byť s tím nejsem spokojen, s převodem financí nepedagogickým pracovníkům pod obce, města a kraje.

Nejsem z toho nijak nadšený a nemyslím si, že by se takto měl legislativní proces standardně odvíjet. Ale to jsem řekl mnohokrát.

Na druhé straně v rámci hlasování prostě musíte udělat nějaké rozhodnutí. Já jsem ho udělal a snažím se ho tady teď zdůvodnit. Snad je to logické. Samozřejmě můžou být lidé, kteří se mnou nebudou souhlasit, ale to je politika. To je vaše práce, abyste řekl, co jste udělal, proč jste to udělala, jaké jste měl možnosti…

*/ Hodně pozornosti včera vyvolala vaše slovní rozepře s šéfkou klubu ANO v Senátu Janou Mračkovou Vildumetzovou, kterou jste nenechal mluvit, když jste řešili program aktuální schůze. Odkazoval jste na jednací řád. Paní senátorka zase argumentovala, že má přednostní právo, a proto mluvit může. S odstupem více než 24 hodin, myslíte si, že jste postupoval správně?
Jednak se ohrazuji proti tomu, že jsem ji nenechal mluvit v tom smyslu, že bych jí řekl, že nesmí mluvit. Jenom jsem třikrát připomenul, že porušuje zákon, a vysvětlím proč.

*/ Ale mluvili jste přes sebe.
Mluvili jsme přes sebe, ale nebylo to tak, že bych jí zakázal mluvit, ani jsem jí nevypnul mikrofon. Pozor, to je důležité. A sama odešla.

*/ Poté, co jste mluvil přes ní.
Ano. Myslím si, že odešla, protože si to vyhodnotila. Vysvětlím tu situaci. Práce Senátu spočívá v tom, že se projednávají jednotlivé body programu, a ten program se musí schválit. To znamená, že dochází k projednávání pořadu jednání. Jak se projednává pořad jednání, je v § 57 odstavci 2 jednacího řádu Senátu, kde se říká, že v rámci projednávání pořadu jednání se postupuje tak, že může vystoupit kdokoliv, pak se přihlásí a řekne, jaký bod pořadu navrhuje zařadit, jaký vyřadit, zda navrhuje nějaký jiný způsob projednání nějakého bodu, a že se tak děje bez rozpravy.

Jinými slovy, jediné, co se dělá, je, že se říká, co navrhuji vyřadit nebo zařadit a řekne se důvod. Ale neříká se, kde jste byl, co jste dělal, koho máte rád, koho nemáte rád a tak dále. A paní senátorka opakovaně začala takzvaně rozprávě. Neříkala, co navrhuje nebo nenavrhuje, ale rozprávěla. Já jsem povinen potom říct, že porušuje zákon, protože o pořadu se jedná bez rozpravy.

Nemám z těchto dle mého názoru naprosto zbytečných výměn názorů vůbec radost. Pro zájemce jenom ne úplně stručně:

1.
Paragraf 57 odstavec 2 Jednacího řádu (JŘ) @SenatCZ cituji:
“O pořadu, popřípadě návrhu na jeho změnu anebo změnu způsobu projednání bodu pořadu rozhodne Senát… https://t.co/lstFDCGIfU

— Miloš Vystrčil (@Vystrcil_Milos) July 2, 2025

*/ Četl jsem toto vaše vysvětlení na síti X. Na druhé straně jsem ale také četl stenozáznam ze schůze Senátu ze 17. dubna loňského roku. Tehdy jste také předsedal, také jste řešili program schůze a tehdy jste bez problémů nechal vystoupit pět senátorů s přednostním právem, aniž byste jim do toho skákal. Neměříte dvojím metrem?
Děkuji za tu otázku. To, že senátoři s přednostním právem mohli vystoupit v pořadu jednání, je v pořádku. To dneska mohli taky. To, že paní senátorka říkala, že má přednostní právo, dle mého názoru to říkala, protože si myslela, že z toho plyne, že může rozprávět. Kdybyste si poslechl senátory, co vystupovali s přednostním právem před těmi dvěma roky, tak mluvili k pořadu jednání. Mluvili k tomu, proč si myslí, že neměl být ten bod vyřazen a tak dále.

A teď to nejdůležitější. Ano, přiznávám, že v té době jsem jednací řád nedodržel doslova a že jsem měl zasáhnout. Měl jsem následně debatu s naším legislativním odborem, který mě upozornil na to, že přednostní právo se netýká a nelze ho uplatňovat v případě jednání o pořadu jednání, že se týká pouze projednávání bodu. A to mi v té době vypadlo.

Skutečně jsem se v té době nechoval tak, jak přesně bych měl. Přiznávám to, ale jsem přesvědčen, že v tom nebyl žádný úmysl. A když jsem si to přehrál, tak jsem vlastně ani nepochybil z hlediska toho, co se pak dělo, z hlediska toho jednání, protože oni nerozprávěli. Byla to debata o zařazení a vyřazení, nebyla to debata o tom, že jsem někde byl, někoho jsem viděl nebo něco si o někom myslím a tak dále.

Ale abych se nevykrucoval, ano, když se zpětně podívám na záznam, tak to je tak, že i v tom případě jsem měl být přísnější. A legislativní odbor to se mnou následně probíral. V tu chvíli, kdy jsem to říkal, jsem si to neuvědomil a je to věc, která mě mrzí, ale nic s tím nenadělám.

Ale co je důležité, a to mi dneska na politice hodně vadí, že pokud někdy uděláte nějakou chybu – nedodržíte přesně jednací řád nebo něco jiného –, tak to přece nemůže znamenat, že ji příště zase můžete udělat. Má to být přece tak, že budete dodržovat zákon. A když jste ho předtím někdy ne úplně dodržel nebo udělal chybu, tak to přiznáte.

Takže to přiznávám. Nejsem na to pyšný, ale nemyslím si, že jsem tím jakkoliv to jednání ovlivnil. Věděl jsem velmi dobře, že tam nehrozí žádná prodleva, že ti lidé to nedělají proto, aby speciálně rozprávěli, protože chtějí zvýraznit svůj program, svoji osobnost nebo mluvit o nějaké jiné věci, která je hodně důležitá a chtějí, aby to jejich voliči slyšeli. To tak nebylo. Takže jsem tam žádnou lidskou nebo charakterovou chybu neudělal.

*/ Vzala si vládní koalice ve snaze prosadit změnu financování nepedagogů zbytek novely jako rukojmí? Měl Senát z principu zasáhnout proti novele, kterou kritizovaly odbory a školské organizace? A povede současný demografický vývoj k zavírání škol? Poslechněte si celý rozhovor výše. 

iRozhlas.cz | 19:30 | Rubrika: Zprávy z domova | Autoři: Tomáš Pancíř, Kristýna Trochtová
Odkaz na článek a záznam rozhovoru s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem.