Projev, Miloš Vystrčil, 27. kongres ODS, Ostrava 16. – 17. 1. 2016

Vážený pane předsedo, … , dámy a pánové,

na úvod Vás pěkně zdravím z Vysočiny a do nového roku přeji vše dobré.

Díky mé přítomnosti na třinácti ze čtrnácti regionálních sněmů občanských demokratů mohu dnes říci, že s naprostou většinou zde přítomných jsem se poměrně nedávno viděl a většina z Vás si tedy možná pamatuje i obsah mých projevů.

Delegátům z Moravskoslezského regionu se zároveň omlouvám, ale bylo mimo mé časové možnosti zúčastnit se regionálního sněmu v Ostravě, neboť se konal takřka současně se sněmem občanských demokratů v Brně.

Ve svém vystoupení tedy nebudu příliš zdržovat popisem údolí smrti, kterým jsme za poslední dva roky prošli, ale spíše se soustředím na současnost a budoucnost naší strany a na vysvětlení motivace, která mě vede k tomu, že před Vás dnes předstupuji a ucházím se o pozici 1. místopředsedy ODS.

Pokud byste ode mě chtěli znát dva hlavní důvody, dvě hlavní příčiny toho, že ODS přežila svoji ekonomickou a politickou smrt a že je dnes respektovanou, sebevědomou a fungující pravicovou stranou, potom bych Vám odpověděl následovně.

Tím prvním důvodem našeho návratu je, že se nám podařilo dát naši stranu opět dohromady. Doslova v poslední chvíli jsme obnovili normální standardní vnitrostranickou komunikaci, dali do pořádku hospodaření a změnili organizaci fungování ODS.

Právě při této práci jsem plně pochopil, jak důležitým bohatstvím, klidně řeknu i pokladem, naší strany je členská základna a naše dvaceti-pětiletá tradice.
Nikdy bychom totiž naši stranu nepostavili znovu na vlastní nohy, pokud bychom se nesetkali s pochopením a naprosto zásadní pomocí a podporou našich členů a pokud bychom nectili demokratická pravidla a neměli léty prověřenou tradiční strukturu.

Ano, dohadovali jsme se, diskutovali jsme, ale přitom jsme společně hledali a nacházeli řešení a dohody. Chci za to všem z Vás tady i všem dalším našim členům moc poděkovat, skoro bych řekl zatleskat.
Samozřejmě děkuji i pracovníkům Hlavní kanceláře a manažerské síti, někdy si to se mnou pěkně užívali (a pokud mě zvolíte, nebude to lepší).

Jako druhý stejně důležitý důvod našeho návratu zpět na čelo české pravice bych potom označil přístup a nasazení našich komunálních politiků a sympatizantů.

Prosím, nyní nemám na mysli jenom naše starostky, starosty, krajské radní apod. Ale, mám na mysli všechny naše zastupitele na obecní, městské a krajské úrovni, mám na mysli všechny naše zástupce v komisích a výborech, mám na mysli i ty, co za ODS v komunálních či senátních volbách kandidovali a třeba i neuspěli. Mám na mysli všechny, kteří se v těžkých dobách za ODS na veřejnosti nestyděli a naopak osobně obhajovali naše myšlenky a naši politiku a zvedli tak náš pomyslný prapor mnohem výše, než kdokoliv například v komunálních volbách očekával. Díky moc, bez Vás by se ODS jen těžko vrátila na čelo české pravice.

Možná Vás nyní překvapím, ale to, co jsem právě řekl, ty dva důvody našeho návratu do čela české pravice, jsou hlavními motivy toho, proč jsem se rozhodl kandidovat na 1. místopředsedu ODS.

Pokud mi dáte důvěru, tak totiž slibuji, že udělám vše proto, aby se v naší straně ctila pravidla demokratické svobody rozhodování a s tím spojené odpovědnosti. O členskou základnu je třeba pečovat, o názory členů je třeba se zajímat a problémy je nutné řešit.
Do budoucna by také již například neměly vznikat žádné pochybnosti o tom, kdo je za co odpovědný a zda všechno funguje v souladu s pravidly a demokratickým řádem.

Považuji to za velmi důležité, neboť jsem přesvědčen, že naším cílem do budoucna je a musí být převzít vládní odpovědnost a úspěšně ji naplnit.
A i naše vlastní historie ukazuje, že to může dokázat jenom strana, která má uvnitř sebe sama pořádek. Takovou stranou my dnes jsme a mojí nabídkou je starat se o to, aby tomu tak zůstalo.

Toto vše nemůže totiž dělat předseda. Předseda je a musí být především lídrem, hybnou silou, stratégem a vizionářem. Toto musí dělat někdo, kdo je prvníoporou předsedy a zároveň v dobrém slova smyslu jeho doplňkem a brněním.

Jestli se mě nyní ptáte, zda k tomu mám nějakou kvalifikaci, potom odpovídám, že v ODS jsem aktivně činný od jejího založení a byl jsem ji věrný v časech dobrých i zlých. Po posledních dvou letech se navíc pak možná troufale domnívám, že není mnoho věcí, které by mě mohly v našem stranickém životě ještě překvapit.

Druhou věcí, kterou nabízím, je práce s našimi sympatizanty, s našimi komunálními politiky s našimi příznivci i potenciálními partnery. Jsem přesvědčen, že občanští demokraté nedostatečně využívají svůj potenciál zejména v malých městech a obcích. Jako bývalý starosta a hejtman znám například na Vysočině desítky tzv. nezávislých starostů malých obcí a jen velmi výjimečně se mezi nimi najde levičák.

Je tedy zřejmé, že tady ODS dělá dlouhodobě něco špatně. Chtěl bych se pokusit to právě i s pomocí našich komunálních politiků začít měnit. Nepůjde to rychle, ale například debaty o registru smluv, rozpočtovém určení daní, o kontrolách obcí NKÚ nebo debaty o malých či velkých rozpočtových pravidlech jasně ukazují, že starostové zejména malých obcí a měst byli vždy v naprosté většině na naší straně (př.: Stanjura – registr smluv). Je třeba toho využít a posilovat naši pozornost k životu nejen ve velkých městech, nýbrž i v menších městech a obcích – někdy říkáme na venkově.

V druhé části mého vystoupení mi dovolte již jen několik poznámek.
V tomto roce 20. dubna oslaví ODS 25 let od svého založení.

I proto tady chci připomenout, že jsme vždy byli stranou pozitivní. Byli jsme to my, kdo po pádu komunistického režimu dal lidem novou naději. Vrátili jsme do naší země soukromé vlastnictví. Vyhnali jsme okupační vojska. Položili jsme základy institucí demokratického právního státu.
To je část naší historie, na kterou nesmíme nikdy zapomínat a nesmíme si ji nechat nikým ukrást. Nedovolme nikomu, aby relativizoval nebo přímo tuneloval tyto naše zásluhy. Zásluhy občanských demokratů.

Naděje, kterou jsme lidem po sametové revoluci dávali, spočívala ve svobodné společnosti rovných šancí.
Chtěli jsme a chceme společnost, jejíž rozvoj bude založen na schopnostech, píli, pracovitosti, samostatnosti, solidaritě i odvaze riskovat.
Nechceme společnost založenou na členství ve správné politické straně nebo hnutí, nechceme společnost založenou na slibech a zadlužování, nechceme společnost založenou na umění správně a včas požádat o dotaci nebo o sociální dávku.

Náš program proto musí být programem pro aktivní občany. Mezi aktivní občany rozhodně patří živnostníci a podnikatelé. Patří sem však také velmi často pracovníci ve školství, zdravotnictví, sociálních službách, veřejné správě a mnozí další. Patří sem i velká část seniorů.
Aktivním občanem je každý, kdo je ochoten věnovat třeba jen část volného času ve prospěch ostatních. Kdo jiný než aktivní občan by měl být přirozeným voličem pravice?

V tomto smyslu je myšlenkové schéma o zlých spolcích a neziskovkách nesmyslné a hloupé.
Ostatně zamyslete se sami, kudy vedly Vaše kroky do politiky? S kolika spolky spolupracujete? V kolika z nich jste dokonce členy?
V tomto se musíme změnit. Musíme více naslouchat a opustit falešnou, překonanou a naprosto zbytečnou dichotomii mezi svobodnou a občanskou společností.

Aktivní lidé musí vědět, že v ODS mají stranu, která je připravena se rvát za jejich zájmy. Že v ODS mají stranu, která chce budovat takový stát, který jim nebude v jejich aktivitách, ať už je to práce, podnikání, zábava nebo třeba výchova dětí, házet klacky pod nohy.

I dnes bychom měli chtít budovat kapitalismus bez přívlastků. Spolu s ním bychom ale měli chtít také budovat stranu s lidskou tváří.

Nedotknutelnost soukromí, solidarita odpovědných, nezadlužená budoucnost a levný stát.
To jsou 4 naše Poděbradské artikuly, na které v naší zemi začíná stále více sedat babišovsky-oranžový prach.

Pojďme tedy tyto naše čtyři artikuly společně pořádně oprášit!

Děkuji za pozornost