Projev předsedy Senátu Miloše Vystrčila u Českého rozhlasu při příležitostí 80. výročí Pražského povstání

Textový přepis projevu předsedy Senátu Miloše Vystrčila při příležitosti 80. výročí Pražského povstání a konce II. světové války, který přednesl dne 5. května 2025 před budovou Českého rozhlasu.

Vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, pane 1. místopředsedo Senátu,  paní 1. místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, paní ministryně, pane ministře, pane primátore, zástupci armády, bezpečnostních složek, milý rozhlasáci, veteráni, vážení přítomní zástupci všech našich občanských organizací a zejména vy dámy a pánové co jste dnes přišli sem k budově Českého rozhlasu.

Je to 80 let, co tady u Českého rozhlasu povstal český lid. Zejména to byli Pražané proti vojákům Adolfa Hitlera. My si to dnes připomínáme a děláme to proto, že jsem přesvědčen, že bychom také měli všem, kteří povstali a kteří bojovali za svobodu, poděkovat. Potom by také takováto setkání měla vést k zamyšlení. K zamyšlení nad tím, co nás čeká a jestli své zkušenosti dokážeme promítnout ve správné kroky v naší současné době a ve správné kroky, které je potřeba dělat, abychom měli dobrou budoucnost.

Dovolím si dvě myšlenky, které mě napadají, když si dnes připomínáme začátek Pražského povstání. Hodně často se hovoří o vlastenectví. Vlastenectví, to je láska k národu, to je ochota bojovat za svoji zemi, za své město, a třeba i položit život. Ti, co tady padli, byli vlastenci. Vlastenectví, je úcta k symbolům, které charakterizují národ, a k zemi, ve které žije. Je to hrdost na vlajku, na znak, na trikolóru, prezidentskou standartu, na pečeť a další státní symboly. Vlastenectví je také úcta k tradici, k pravdivé historii a k tomu, že my jsme jejími nositeli a pokračovateli.

Vlastenectví jsou také ještě dvě další věci. Ta první je úcta k institucím a péče o jejich odolnost. Péče o odolnost našich soudů, péče o odolnost a nezávislost našeho Parlamentu. A když stojíme tady, tak péče o odolnost a nezávislost a nestrannost našich médií. Byla to právě média, která jsou hlídacím psem svobody, která říkají, co je kdy potřeba udělat, abychom si svoji svobodu a demokracii mohli bránit a abychom v pravý čas také mohli povstat. A nemluvím pouze o roku 1945, ale i třeba o roku 1968.

Vlastenectví je ještě jedna věc. Je to tolerance a úcta k těm částem národů, které tady s námi společně žijí a přebývají v naší zemi. I to patří k vlastenectví – úcta a tolerance. Co k vlastenectví nepatří, je myšlení sama na sebe, k vlastenectví nepatří nenávist, zášť, k vlastenectví nepatří to, že se nebudeme starat o druhé a budeme se starat sami o sebe. Tohle, pokud děláme, tak nejsme vlastenci a nejsme ani falešnými vlastenci, jsme sobci. Tomu, co jsem popsal v druhé části, se říká sobectví. A sobectví, to je cesta do izolace, to je cesta úpadku, to je cesta do tmy a k zániku. Proto prosím, nebuďme sobci, buďme vlastenci.

Ta druhá myšlenka, která souvisí s tím, co dnes prožíváme, je obrana svobodného světa. My jsme v roce 1945 chtěli svobodu a ta svoboda přišla, přišla díky našim hrdinům, které si dnes připomínáme, ale také přišla díky dalším hrdinům. Ať to byli členové Rudé armády nebo americké armády. A nebyli to jenom Rusové, byli to i Ukrajinci, Kazaši, Gruzínci, Rumuni, Bulhaři, byli to i Belgičané. Ne jenom Američané. Z toho plyne, že pokud chceme udržet svobodu, tak za ni musíme bojovat všichni a měli bychom být v tom jednotní. Možná, že nevíte, že ani v roce 1940 tomu tak ještě nebylo. V době, kdy začala bitva o Anglii, ještě Winston Churchill pořád neměl dojednanou podporu od Spojených států amerických. I ve Spojených státech amerických v roce 1940 chodili tzv. chcímírové a říkali „nebojujte, nepodporujte Evropu, dohodněte se s Hitlerem, vždyť to není vaše válka”. Aby pak přišli na to, v prosinci roku 1941, když Japonci zaútočil na Pearl Harbor, že to je jejich válka. A že jediná možnost, jak uchovat svobodu a demokracii je, že svobodný svět se spojí a bude svobodu a demokracii bránit společně. A to je ten druhý odkaz toho dneška.

Generál Kutlvašr, velitel Pražského povstání, řekl: „Bojovali jsme společně a jednotně, jednotně u jedné barikády, naše barikáda byla společná a jednotná a společný a jeden byl náš nepřítel”. Jak to je dnes, kde je to nebezpečí. Nebezpečí je jedno a společné, a to, co zbývá, je, aby společná a jedna byla ta naše barikáda. K tomu nás zavazuje to vítězství. Vítězství, kterého jsme dosáhli při Pražském povstání, vítězství, kterého jsme dosáhli v boji proti Hitlerovi a jeho spojencům.

A pokud chceme obstát, tak bychom měli jít ve stopách těch, které si tady dnes připomínáme. A já věřím, že je nezklameme. Děkuji vám.

Odkaz na záznam projevu předsedy Senátu Miloše Vystrčila v iVysílání České televize (začátek 24:28)