Projev předsedy Senátu Miloše Vystrčila u příležitosti 81. výročí Dne památky obětí holocaustu

Textový přepis projevu předsedy Senátu Miloše Vystrčila u příležitosti 81. výročí Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, který přednesl 27. ledna 2026 v Hlavním sále Senátu Parlamentu České republiky.

Vážení přeživší a jejich blízcí, dámy a pánové, vážení kolegové senátoři a senátorky, vzácní hosté,

před 81 lety osvobodila Rudá armáda koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz–Birkenau, Osvětim. V táboře v té době bylo více než 7 500 totálně vyčerpaných a vyhladovělých vězňů. V táboře bylo nalezeno osm tun lidských vlasů. V táboře bylo za dobu jeho existence zlikvidováno, ano, zlikvidováno je to správné slovo, 1 500 000 lidí.
Z toho 250 000 byly děti a mladiství, a z toho více než 200 000 bylo židovského původu. Koncentrační tábor Osvětim se totiž stal na rozkaz Himmlera centrem masového vraždění Židů a následně i Romů a Sintů, centrem genocidy Židů, centrem holocaustu.

My si dnes tu událost připomínáme. A jsem přesvědčen, že je naší povinností si položit otázku: „Jakým sdělením jsou ty události, které se děly ve 2. světové válce pro dnešek?“

Bylo tomu tak, že po 2. světové válce si celá řada zemí uvědomila, že je nutné udělat něco pro, abychom snížili riziko dalších válek a genocidy. A tak jsme se rozhodli, že budeme tvořit svět, budovat svět založený na pravidlech. Ne snad proto, že bychom si mysleli, že všichni a za všech okolností budou pravidla dodržovat. Tak tomu není a asi nikdy nebude. Ale je faktem a prokázanou skutečností, že pokud si stanovíme pravidla, tak to zvyšuje důvěru mezi námi a snižuje riziko, že dojde ke konfliktům, že dojde k napadání silnějšího slabším, slabšího a že dojde k tomu, že velký se bude povyšovat nad malého.

Otázkou nyní je, zda jsme schopni i v dnešní době dosáhnout toho, aby byla pravidla dodržována. Zda jsme schopni dosáhnout toho a domluvit se, že tento svět založený na pravidlech snižuje riziko konfliktu, snižuje riziko toho, že převládnou emoce nebo síla a moc.

Zda to dokážeme záleží na nás. Záleží na tom, zda si dostatečně silně dokážeme připomínat naši minulost. A záleží také na tom, do jaké míry a jakým způsobem budeme zacházet s naší odpovědností.

Václav Havel a nebyl to jenom Václav Havel, kdysi napsal, že: „odpovědnost nelze kázat, že odpovědnost musíme nést. Musíme ji nést v sobě a musíme s ní pracovat.“

Já nám všem chci popřát, abychom si v den tohoto smutného výročí toto uvědomili. A abychom dokázali udělat všechno pro to, abychom i do budoucna zajistili nedotknutelnost životů, nedotknutelnost svobody a nedotknutelnost vlastnictví. Pokud toto dokážeme, potom máme naději, že budou ve světě nadále vládnout pravidla a že riziko konfliktů, válek, riziko převahy emocí a riziko převahy síly nad spravedlností zvítězí.

Děkuji Vám všem, kteří jste k tomu přispěli a kteří jste k tomu ochotni nadále přispívat. Čest památce těm, kteří položili své životy, kteří byli obětováni, kteří byli upáleni, kteří přišli o své nejbližší, protože nám dali ten nejlepší odkaz a nejlepší poučení. Tak si toho važme a využívejme toho pro dobu dnešní.

Děkuji vám za pozornost.