Projev předsedy Senátu při příležitosti Pouti smíření v rámci festivalu Meeting Brno

Textový přepis projevu předsedy Senátu Miloše Vystrčila při příležitosti Pouti smíření v rámci festivalu Meeting Brno, který přednesl 23. května 2026 před gymnáziem Vídeňská v Brně.

Vážení obyvatelé naší společné Evropy,

všechny vás tady srdečně zdravím. Zdravím občany České republiky. Zdravím naše přátele z Německa, z Rakouska a ze všech dalších zemí. Všechny vás zdravím a děkuju vám za to, že jste přišli.

Je pro mě ctí, že tady dnes mohu promluvit a jsem rád, že mám tak velkou podporu mých kolegů a kolegyň. Ale to, co mám na srdci a co vám budu říkat, bych byl rád, kdybyste neslyšeli jenom vy, ale kdyby to slyšelo mnohem více občanů, třeba i ti, co tady dnes nejsou.

Víte, existují země, zejména na východ od nás, a existují lidé v těchto zemích i v některých dalších, včetně bohužel České republiky, kteří nechtějí silnou Evropu. Oni nechtějí, abychom si rozuměli, abychom se potkávali a už vůbec nechtějí, abychom se smiřovali nebo si dokonce odpouštěli. Oni nechtějí, aby si starší generace rozuměli s těmi mladšími. Oni prostě nechtějí, abychom mohli žít ve svobodě a o tom, co se stane, jsme si sami rozhodovali.

Ono totiž pro ně je daleko lepší, když si nerozumíme, když se hádáme, když máme spory, protože to nás potom oslabuje a my jsme tím pádem slabší a vlastně jednodušeji ovladatelní.

A proto mám tady pro vás, co jste tady, ale třeba i pro ty, co sem nechtěli přijít, nebo pro ty, co to poslouchají někde za hranicemi, jednu prosbu: Braňme se tomu! Hledejme porozumění, diskutujme, argumentujme, setkávejme se. Vše začíná setkáním. Hledejme smíření, protože to je cesta dopředu, to je cesta ke společné dobré budoucnosti.

A tak mi nyní dovolte, abych poděkoval. Abych poděkoval organizátorům festivalu Meeting Brno. Abych poděkoval všem lidem, kteří touto cestou porozumění a hledání smíření už vykročili. A vás prosím, abyste taky zapřemýšleli o tom, jestli by Meeting Brno nemohlo být v Praze, v Ostravě, v Plzni, v Jihlavě, v Telči… Jestli by nebylo možné, abychom se připojili, protože jedině tak půjdeme dál, jedině tak budeme schopni vytvářet dobrou budoucnost pro nás pro všechny.

A já tedy chci poděkovat mým kolegyním a kolegům senátorům, také poslancům, europoslancům, paní primátorce a všem dalším politikům, osobám veřejně činným, že sem dnes přišli. Je to pro mě velká čest.

My jsme sem přišli proto, abychom podpořili jednu z nejcennějších věcí, kterou v Česku máme. Je to takový pilíř a základní prvek demokracie. A to je aktivní a vyspělá občanská společnost. Děkuji vám.

Já vlastně zopakuji jinými slovy, co jsem říkal. Není a nemůže být žádné my a oni. Je jenom my. A pokud to nepochopíme, tak prohrajeme.

Kdysi jsem četl rozhovor s Václavem Havlem v době, kdy byl prezidentem. On říkal, že na svých cestách potkával celou řadu lidí a ti mu říkali: „Pane prezidente, věříme vám, spoléháme na vás.“ A Václav Havel na to v tom rozhovoru reagoval: „Víte, já, když mi ti lidé, které jsem potkával, podávali ruce, tak jsem měl chuť to obrátit, říct něco jim.“

A tak já to dneska za Václava Havla obrátím. A povím to, co on chtěl odpovědět, když mu ti lidé podávali ruce a říkali, že mu věří a že na něj spoléhají. Václav Havel chtěl odpovědět:

Já věřím vám. Ich glaube an euch.

Já spoléhám na vás. Ich verlasse mich auf euch.

Tak do toho. Spoléhám na vás.

Děkuji vám. Danke viel mals.