Projevy Václava Havla jsou mrazivě aktuální, říká ekonom Tomáš Sedláček

Knihovna Václava Havla představila veřejnosti novou knihu prezidentových projevů z jeho prvního funkčního období. „Václav Havel byl člověk velmi odpovědný. Bývalému prezidentovi vždy ležel na srdci stav společnosti i celého státu,“ řekl nový ředitel knihovny Tomáš Sedláček.

Publikaci přivítali na svět bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, bývalý mluvčí prezidenta Ladislav Špaček a nový ředitel knihovny Tomáš Sedláček. Večerem provázel senátor a režisér Břetislav Rychlík. Knihu před zaplněný sálem představila editorka Anna Freimanová. Ukázky z publikace četla herečka, dramatička a scenáristka Iva Klestilová.

Havel uměl mluvit s lidmi

Anna Freimanová zdůraznila, že Václav Havel byl nejen prezident, ale především spisovatel, který uměl velmi dobře formulovat své myšlenky. Do knihy vybrala projevy, které napsal v letech 1993 až 1998, tedy v prvních letech samostatné České republiky. „Vybrala jsem z nich takový dramatický oblouk od krize ke krizi. Myslím tím krizi zklamání z rozpadu někdejší Československé republiky, pak politickou krizi v roce 1998, která předcházela dalším krizím, které vyplývaly z opoziční smlouvy a podobně. Prvním projevem v této knize je Václavova volební nabídka. Poslední je známý rudolfínský projev z roku 1998,” řekla Freimanová.

Jak dále uvedla, při výběru obrazových materiálů ji zaujaly fotografie Ondřeje Němce, na kterých je Václav Havel zachycen v sérii neodolatelných gest. „Ondřej má smysl vystihnout tu chvilku té debaty, moment toho rozhovoru, komunikace. To bylo na Václavu Havlovi to vzácné. Jeho schopnost komunikace, schopnost hovořit s lidmi, jeho schopnost formulovat své myšlenky srozumitelně a své publikum oslovit. Proto jsem se rozhodla jeho projevy tady s kolegy dát dohromady a publikovat. Myslím si, že by opravdu mohly třeba pomoci mladým lidem nebo lidem, kteří míří do politiky, nebo i kteří jsou v politice. Já vím, že některé ty myšlenky, je to samozřejmé, ty texty jsou staré třicet let, ale některá z těch témat nebo myšlenek jsou pořád autentické a aktuální. Je to taková nabídka Knihovny Václava Havla toho, co nás tady čeká,” dodala Anna Freimanová.

Odpovědnost za stát a společnost

Ředitel knihovny, ekonom Tomáš Sedláček, během diskuse připomněl, že Václav Havel byl člověk, který i ve svém bohémství byl člověk velmi odpovědný. Proto bývalému prezidentovi ležel na srdci stav společnosti i celého státu. „Po letech jsem si znovu přečetl slavný rudolfínský projev. Říkal jsem si, že je to návod pro každou slušnou politickou stranu. V podstatě jde volební program. Týká se politických stran, občanské společnosti, kultury, nejenom hraní hudby, skládání básní, ale kultury vůbec, vztahů mezi lidmi i kultury sousedských vztahů mezi zeměmi. Je strašně zajímavé, jak to na mě po létech zapůsobilo, a na rozdíl od jednoho bývalého kolegy bych v tuto chvíli vstal a zatleskal,” prohlásil Tomáš Sedláček.

Noční můra

Dlouholetý mluvčí prezidenta, Ladislav Špaček, který po jeho boku „prožil“ deset let, zavzpomínal na „krizové“ okamžiky, které předcházely vzniku některých projevů. Václav Havel si své projevy psal zásadně sám a občas se z nich pro něj prý stala „jakási“ noční můra. „S projevy prezidenta byly neustálé, věčné a permanentní obtíže. Především to, že prezident trval na tom, že si bude projevy psát sám. Na jedné straně to bylo naprosto úžasné a dodnes z toho těžíme. Na druhé straně to, jak Václavu Havlovi i jeho úřadu a kanceláři, přinášelo nepřeberné potíže. Když jsme jezdili po summitech a my, mluvčí, jsme seděli v předpokoji. Všichni si stěžovali, že musí psát projevy. Já jsem se vždycky usmál a říkal jsem, přátelé, já projevy nepíšu. Můj šéf je spisovatel. Nicméně to spisovatelství pro Václava Havla potom byla jakási noční můra. To jsou ty paradoxy. My jsme mu třeba uložili, že o víkendu musí napsat projev do francouzského senátu nebo na univerzitu do Bangkoku a v pondělí jsme po něm ten projev chtěli. Václav Havel přijel a projev třeba neměl. Říkal: „Holt, prostě nemám.” Nepřiletěla múza nebo zlobil počítač, to pak byly opravdu veliké stresy,“ vzpomínal s úsměvem Ladislav Špaček.

Z Havlových projevů mrazí

Představení knihy projevů byl přítomen i předseda Senátu Miloš Vystrčil. Poděkoval všem lidem, kteří na Václava Havla nezapomínají. Zdůraznil, že je přesvědčen o tom, že zvláště v dnešní době je to velmi důležité. „Když jsem si v knize pročítal jednotlivé projevy, tak jsou neuvěřitelně aktuální vzhledem k tomu, co nyní prožíváme, že mi z toho až běhá mráz po zádech. Máme velké štěstí, že jsme měli takového prezidenta. A pokud se někdo stará o to, abychom na to nezapomněli a případně, abychom to připomínali, tak si myslím, že to je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou dneska máme dělat. Přemýšlím, co by si Václav Havel myslel. A potom, co by řekl, kdyby si musel napsat nějaký projev. Asi by to nebylo úplně to samé, protože já si myslím taky něco a pak to napíšu trošku jinak, aby to bylo stravitelnější. Ale rozhodně jsem přesvědčený, že dneska bychom měli držet při sobě, nezapomínat na Václava Havla. Děkuji všem za připomenutí Václava Havla a děkuji Václavu Havlovi, že tady byl a že si ho můžeme připomínat,“ zdůraznil Miloš Vystrčil.

Ukázka z knihy: Část projevu Václava Havla v Poslanecké sněmovně, 12. června 1996

Co to vlastně je demokracie? Jak všichni víme, je to forma vlády založená na oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní, na svobodné soutěži různých politických sil, na vládě práva a na principu občanské rovnosti. Méně si však uvědomujeme, že demokracie není jen tímto, tedy pouhým typem státního a politického soustrojí či pouhou technickou soustavou jistých institucí a jejich vzájemných vztahů.

Demokracie je zároveň, a řekl bych dokonce že především, určitým postojem ke světu. Je to typ lidské kultury, rostoucí z obecně sdíleného řádu, je to duch veřejného života či vůbec lidského soužití, je to zcela specifický druh odpovědnosti za svět.

Demokracie je nemyslitelná bez tolerance, porozumění, respektu jedněch k druhým a jejich společného respektu k jistým hodnotám. Není to tedy jen pouhá vláda většiny, nýbrž také vláda úcty většiny k menšině. Řekl bych dokonce, že kvalitu demokracie v tomto širším a hlubším smyslu nejlépe poznáme právě podle kvality vztahu většiny k menšině.

Demokracie jako obecně sdílená a životní hodnota či způsob života znamená totiž obecné porozumění její ceně, a tudíž i schopnost občanů ji v případě ohrožení bránit jako něco, co jim za obranu stojí. Míra, v jaké slouží demokratický systém člověku a celé společnosti, závisí podle mne přímo na tom, jak hluboko je demokracie zakořeněna ve společnosti, jakožto mravní a duchovní postoj.

PrahaIN.cz | 17:40 | Rubrika: Politika | Autor: Bob Asher
Odkaz na článek.