Prvňáčci

Začátek školního roku je očekávaný zejména těmi, kteří se chystají do školy poprvé. První školní den často přitom prvňáčky do školy vyprovázejí nejen rodiče, nýbrž i prarodiče a někdy i další příbuzní a přátelé.

Zkrátka na dětech nám záleží a první školní den je dobrou příležitostí to dát najevo. Chceme, aby na první školní den vzpomínaly naše děti s radostí a příjemným pocitem. Chceme pro ně to nejlepší, hodnou paní učitelku, která zároveň naučí, bezpečnou cestu do školy, velký výběr jídel ve školní jídelně, když ne sportovní halu, tak alespoň dobře vybavenou tělocvičnu, ty nejlepší a nejmodernější učební pomůcky apod. Kdysi na první školní den dokonce prvňáčci dostávali housku nebo rohlík s medem.

Prostě děti máme rádi, nejvíce logicky ty vlastní. Pro své děti však chceme nejen dobrou přítomnost, ale i budoucnost. Proto chceme, aby byly vzdělané, opatrné, odpovědné, zdravé a silné. Proto bychom měli chtít nezadluženou budoucnost nebo třeba fungující ekonomiku, dobrý a stabilní vzdělávací systém, kvalitní sociální a zdravotní péči a třeba i fungující veřejnou správu. Pokud dnes usilujeme například o zachování úřadů a institucí na menších městech není to tedy jen o nás, nýbrž i o našich dětech.

Možná si to vždy úplně neuvědomujeme, ale právě péčí o své děti zásadně ovlivňujeme svoji budoucnost. Budou to totiž právě naše a pravděpodobně i jiné dětí, které se o nás budou ve stáří tzv. starat. A nemyslím tím pouze pomoc s nákupem, ovládáním televize nebo třeba dopravu k lékaři. Myslím tím především celkové zajištění sociální a ekonomické. Naše děti budou vydělávat na naše důchody stejně, jako my nyní vyděláváme na důchody našich rodičů a prarodičů. Naše děti budou rozhodovat o tom, jaká bude v budoucnu například kvalita zdravotní a sociální péče.

Bylo by naivní si myslet, že tohle všechno se dá prvňáčkům vysvětlit. Nedá a ani by to nemělo žádný smysl. Prvňáčci potřebují především dobrý příklad a dostatek trpělivé pozornosti. Pokud jim toto dokážeme poskytnout, nemusíme se o svoji budoucnost obávat.

Tak a dost psaní, jdu podívat, co napsala paní učitelka našemu vnukovi do jeho deníčku a jak to vlastně má s úkoly. A hlavně, jdu si s ním popovídat. Musíme přece rozebrat ty zásadní klukovské problémy. Už se těším.