Rozhodování

„Kam pojedete na dovolenou?“ „No přece do Telče,“ je v posledních letech pro mnohé naše známé překvapivá odpověď. „Proč do Telče, vždyť v Telči přece bydlíte,“ bývá logická reakce tazatelů.

„No právě, my v Telči bydlíme a moc se každý rok těšíme na festival „Prázdniny v Telči“, je to pro nás nejkrásnější dovolená.“

I letos jsme si „Prázdniny v Telči“ moc užili. Člověk si znovu a znovu uvědomuje, v jak krásném městě a jak v krásné zemi žijeme a co všechno můžeme díky tomu vidět a zažít.

Přestože jsem ještě plný příjemných telčských zážitků, považuji za důležité alespoň krátce napsat několik poznámek ke stavu, který dnes řeší pan prezident Petr Pavel a který se týká jmenování či nejmenování soudce Roberta Fremra ústavním soudcem. Panu prezidentovi jeho situaci vůbec nezávidím. Ať učiní jakékoliv rozhodnutí, vždy za ně bude někým kritizován.

Má osobní zkušenost je taková, že „matkou“ situace, ve které lze potom dělat již pouze více nebo méně špatná rozhodnutí bývá obvykle špatná příprava a podcenění situace, do které se člověk následně dostal. Rozhodování pana prezidenta o jmenování či nejmenování Roberta Fremra ústavním soudcem je toho typickým příkladem. Kdyby se v rámci úvah a posuzování možnosti nominace Roberta Fremra na jeho jmenování ústavním soudcem prezident a jeho okolí pečlivěji zabývali historií jeho rozhodování coby soudce před listopadem 1989, anebo kdyby český Senát před vyslovením souhlasu se jmenováním Roberta Fremra ústavním soudcem důkladněji přemýšlel a zvažoval všechna pro a proti, nemusel dnes být prezident ve velmi složité situaci, která vlastně nemá na první pohled dobré řešení.

Samotný vznik a existence této situace je již nyní totiž minimálně svědectvím o podcenění významu a důležitosti přípravy a výběru kandidátů na ústavního soudce či soudkyně. A to není dobře a je nutné si z toho vzít jasné poučení. Pro prezidenta v první řadě, Senát však rozhodně také nevyjímaje.

Co se týká nyní hledání a výběru řešení současné situace, musím pouze zopakovat, že i když dnes zcela odhlédnu (a ono to stejně úplně nejde) od historie a vlastního rozhodování Roberta Fremra před rokem 1989 a připustím, že celá řada věcí se může jevit jako sporných, je moje stanovisko jednoznačné. Ústavním soudcem by dle mého názoru neměl být člověk, který na obranu a ospravedlnění svého rozhodování používá argumenty a fakta, u kterých si není jistý, zda jsou pravdivé. Nota bene když se následně ukáže, že použité argumenty a fakta jsou zcela jistě nepravdivé.

Můžeme stokrát říkat, že v běžném životě se stává, že na svoji obranu člověk používá všechny možné argumenty, bývá nepřesný a vymýšlí si kdeco. Nemělo by tomu tak být, ale děje se to.

Jsem však přesvědčen, že toto se nesmí stát v okamžiku, když člověk jako kandidát na ústavního soudce hovoří o své nominaci například se senátory. Tam je nutné být přesný, a pokud něco kandidát neví jistě, tak to na svoji obhajobu nebo ospravedlnění nemůže použít. Důvod je jednoduchý, pokud to kandidát na ústavního soudce udělá, a následně se ukáže, že to, co říkal, nebyla pravda, dochází k základnímu podkopání jeho důvěryhodnosti. Robertu Fremrovi se to při rozhovorech se senátory stalo. Pro mě je to o něm jasná zpráva.

O tom, co se ohledně jeho jmenování nakonec stane však rozhodne pan prezident.

Zveřejněno 15. 8. 2023 v Jihlavských listech.