Návrh usnesení Senátu k podpoře účasti a zapojení Tchaj-wanu do Mezinárodní zdravotnické organizace
28. 4. 2021Návrh usnesení Senátu – korespondenční hlasování – volby do Poslanecké sněmovny a prezidenta republiky
29. 4. 2021
Praha, 10. schůze Senátu
Sdělení Komise EP, Evropské radě a Radě Inkubátor HERA: naše společná reakce na hrozbu variant COVID-19 (Tisk EU č. K 024/13)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 18:02:42 – 18:05:37:
Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, já jsem se tentokrát hlásil, protože jsem chtěl navázat na to, co říkal pan senátor Čunek, s tím, že dle mého názoru obecně v ČR funguje jedna pandemie, které se říká, že co je řečeno, nebereme vážně. Podle mého názoru měl pan ministr možnost se začít chovat jinak, než se třeba chovají ti, co opravují silnice. Tam, kde chtějí, aby se jezdilo aspoň 50, tam dají 30. To je přesně to, co se dnes děje a co způsobuje to, o čem tady mluvil pan senátor Čunek. Jinými slovy, pokud chceme, aby si lidé aspoň nechávali na obličeji respirátory a chovali se opatrně, zakážeme nebo přikážeme věci, které víme, že stejně dodržovat nebudou, ale aspoň budou opatrní. To je celé.
Jinými slovy, typický příklad jsou školní testy, které, všichni víme nebo aspoň máme zprávy, že nejsou účinné, ale toho, čeho jsme dosáhli, je, že rodiče, když posílají děti do školy, se skutečně dívají, jestli jsou nebo nejsou nemocní a jsou opatrnější, než kdyby nebyli testováni, byť testy jsou jako takové k ničemu.
Já za sebe, nechci zdržovat, říkám, že tento způsob řízení státu a tento způsob vydávání příkazů, kdy musí ti, co připravují opatření, předem vědět, že je nikdo nebude dodržovat, považuji za devastující z hlediska toho, jak pak společnost funguje, protože ta společnost, já s tím mám osobní zkušenosti, je pak překvapena, když někdo vyžaduje, aby se plnilo to, co on skutečně řekl. Oni jsou překvapeni, protože počítají s tím, že to řekl jen proto, aby něco, co je o stupeň níže, potom bylo aspoň plněno. To je věc, která tady neustále dokola funguje. Způsobuje potom obrovské problémy v okamžiku, kdy skutečně něco myslíme vážně a chceme, aby to bylo plněno tak, jak je to i řečeno.
Takže to jsem jen k tomu, co říkal pan senátor Čunek, navíc chtěl dodat. Pokud by pan ministr dokázal v nějakém okamžiku, dle mého názoru tu šanci ale už promarnil například svými nesmyslnými nařízeními o tom, jak se může trénovat ve dvojicích a 15 m2 na plochu a tak dále, to tak vůbec nejde a nikdo tak nikdy trénovat nemůže. Je potřeba se zajít podívat na fotbalové hřiště a zjistit, jestli to vůbec je nebo není možné a tak dále. Podle mě pan ministr šanci, že bude vydávat normální, rozumná opatření, která je možná plnit, promarnil. Ale přesto jsem to tady řekl, třeba se o to znovu pokusí. Děkuji.
čas 19:45:12 – 19:48:21:
Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, jednak bychom asi měli připustit, že pan ministr má pravdu v tom, že v některých případech se naše vyjádření poměrně významně odchylovala od toho jádra tématu, které máme projednávat. Na druhé straně, pane ministře, je to tak, že se to týká zdravotnictví, týká se to i nepřímo očkování, vakcinace, přerozdělování a všech dalších věcí, které jsou obsaženy např. v návrhu toho usnesení, o kterém nakonec budeme hlasovat. A možná o tom, zda tato Horní komora bude nebo nebude k vyjádření svých členů tolerantní, nebo nebude tolerantní, byste možná mohl nechat na té komoře, a nikoliv, že byste se o to staral vy. Protože jednací řád tady byl stvořen proto, aby následně komora efektivně jednala. A pokud ta komora má pocit, že jedná efektivně a že ty věci, které tady její členové říkají, tak si skoro myslím, že by ministr zdravotnictví neměl být první, kdo na to bude upozorňovat.
A tím neříkám, že nemáte pravdu. A do jisté míry si tu věc uvědomujeme. A možná by to pro vás mohlo být i jakési další zdůraznění toho, jak tu věc vnímáme jako závažnou. A já jsem chtěl mluvit o té vakcinaci a o nějakém shrnutí toho, co tady zaznělo a co vlastně způsobuje to rozhořčení, které vy tady slyšíte.
My jsme dneska třetí nejhorší na světě z hlediska počtu mrtvých na milion obyvatel. Třetí nejhorší. Zároveň máme velmi robustní zdravotní systém, jeden z nejrobustnějších na světě, vynikající lékaře, vynikající zdravotníky. A zároveň máme vynikající a výborně fungující integrovaný záchranný systém. A když si to dáte dohromady, tak z toho vyplývá, že jsme opravdu hodně, ale hodně špatní. Protože země, které nemají zdaleka tak kvalitní zdravotnictví, země, které nemají zdaleka tak dobře fungující integrovaný zdravotní systém, mají méně zemřelých než my.
A proč já o tom mluvím? Já o tom mluvím proto, že z toho jednoznačně plyne, že ten, kdo to tady řídí, což je mimochodem i ministerstvo zdravotnictví a potom pan premiér, musí dělat naprosto fatální chyby při tom řízení. Naprosto fatální. Protože on, na rozdíl od naprosté většiny ostatních zemí, které mají méně mrtvých na milion obyvatel než my, má daleko lepší a kvalitnější nástroje. Uvědomme si to, to je obrovský rozdíl!
Někde ještě jezdí na kolech, a přitom někdy ještě jezdí na kolech… Prosím, dámy, pěkně.
čas 19:48:28 – 19:51:47:
A jsou přitom rychlejší než my, co máme závodní auta. Jsou rychlejší a lepší. To přece znamená, že to tady někdo naprosto špatně řídí a naprosto špatně jezdí. A první věc, aby se to mohlo zlepšit, tak to musí přiznat a říci, kde se dějí chyby. Kdo dělá ty chyby a kdy je udělal a pak se z toho poučit. A my jsme ještě neslyšeli, že by tady někdo přiznal, že opravdu jednoznačně a jasně tehdy, tehdy a tehdy udělal chybu. A pokud se to tak nestalo, že nikdy neudělal chybu, a pokud si to ani není ochoten přiznat, tak vlastně ta pravděpodobnost, že se zlepší a že to začne řídit lépe, je velmi malá. Protože to je základ toho, abyste se dostal dopředu, abyste začal ty věci dělat pořádně. Že řeknete, kde se staly ty chyby a řeknete, kdo je udělal, aby příště se třeba do toho už vůbec nikdy nepletl. Protože tomu vůbec nerozumí. A to se neděje.
Já uvedu jenom jednu věc, které nerozumím já. A jsou to jenom počty, protože nejsem lékař. My dneska, říkám hrubá čísla, máme k dispozici 3 miliony vakcín a naočkovali jsme 2 miliony lidí. 1 milion 2 dávkami, to jsou dohromady 2 miliony vakcín, a 1 milion jednou dávkou. To je 1 milion vakcín, dohromady 3.
A já se ptám, proč by třeba v Belgii nebo v Nizozemí nebo v Dánsku za to naočkovali 2 250 000 lidí? Protože by více očkovali jednou dávkou a méně dvěma dávkami. Jinými slovy, oni by dneska, kdybychom se chovali jako oni, tak bychom měli naočkováno 2 250 000 lidí a měli bychom naočkovány všechny osmdesátileté. A my to tak neděláme a nebyli jsme toho schopní. A nechci po vás žádnou další vakcínu. A nechci po vás ani dnes odpověď. Opravdu nechci, protože já si nemyslím, že vy jste povinen na všechny odpovídat, protože za spoustu z nich, které se staly, nemůžete.
A já jsem upozornil na jednu věc, kde si myslím, kde děláme chybu. Že moc očkujeme druhou dávkou a málo první. Většina zemí to dělá jinak. Dlouhodobě to dělá jinak. A já nevím, proč my to děláme takhle? A znovu končím tím, čím jsem začal. Jestli si neřekneme, že tady někdo udělal chyby, že to zdaleka nebyli jenom odvolaní ministři zdravotnictví, a nepoučíme se z nich a budeme zavádět různé typy opatření, které tady jmenovali moji kolegové, tak se nehneme. A nedovolíme další vlny.
Protože to, jakým směrem my jdeme, je nečitelné, lidi tomu nerozumí, jsou naštvaní, nechtějí dodržovat. A to už tady všechno zaznělo. To, co jsem chtěl říct já, je, prosím pěkně, přiznejte ty chyby, poučte se z nich a přijďte s něčím, co bude mít hlavu a patu.
