Sdělení Komise k deváté zprávě o soudržnosti

čas 17:46:28 – 17:55:11:

Vážený pane předsedající. Pan ministr tady není, ale snad si to třeba poznamená někdo z ministerstva pro místní rozvoj, protože je to v první řadě jeho odpovědnost, která potom případně může být dělená i s dalšími institucemi a organizacemi včetně těch podnikatelských. Za prvé, chci poděkovat některým kolegyním a kolegům senátorům, zejména z Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kde je předsedou Zbyněk Linhart, a potom i tomu našemu podvýboru pro strukturálně postižené regiony za to, že se tady v Senátu problematikou strukturálně postižených regionů zabýváme, s tím, že bohužel, protože nejsme mocí výkonnou, tak nejsme příliš úspěšní a nejsme dlouhodobě příliš úspěšní, a vůbec tady nemám zájem kritizovat kteroukoliv vládu speciálně. Pokud bych ji měl v tomto směru kritizovat, tak musím kritizovat všechny, protože dlouhodobě ty prostředky jsme k dispozici měli a v případě Ústeckého kraje a Karlovarského kraje jsme v aplikaci těch kohezních peněz opravdu mimořádně neúspěšní. A jak to tady říkal Zbyněk Linhart, to, že dlouhodobě, a nevím, kolik pan předseda říkal let, dlouhodobě klesá HDP Ústeckého kraje nebo Karlovarského kraje oproti průměru v ČR, místo toho, aby docházelo k nějakému dorovnávání, to je veliký problém a jednoznačný neúspěch. Po nějaké době jsme se dostali do situace, kdy konečně aspoň víme, že to tak je vnímáno, byť to tedy dalo hodně práce. A teď se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu, a to jsou dvě věci. První je, že pokud má být strukturálně povzbuzující jak podpora úspěšná, tak je důležité, aby na tom byla široká shoda. Pokud si v případě této kohezní politiky hází opozice a koalice klacky pod nohy, tak to prostě nefunguje. Většina z vás to zná z měst nebo krajů, tak to zkrátka je. A pokud my nebudeme mít nějaký společný koncept kohezní politiky, která bude směřovat k podpoře Ústeckého kraje, Karlovarského kraje, dnes nejpostiženější dva kraje, Moravskoslezský kraj přece jen vypadá, že už jde nahoru, tak zkrátka úspěšní nebudeme a těch prostředků bude spíše ubývat. To tady znova opakuji, nemyslím si, že příliš kvůli vám, ale kvůli tomu, aby to tady zaznělo, a třeba si to někdo vyhodnotí a konečně začne rok od roku sledovat nějaké jasné parametry kvality života v daných krajích a zabývat se tím, jestli s těmi parametry se nedá něco dělat. Rád bych ještě zmínil aktivitu další našich senátorek a senátorů, protože je tady obrovský potenciál z hlediska těchto dvou krajů, zejména Ústeckého a Karlovarského ve spolupráci s podobně problematickou zemí minimálně zčásti v Německu, a to je Saskem.

Sasko má velký zájem na tom společně s našimi kraji spolupracovat. My jsme Sasko navštívili, mluvili jsme s panem Michaelem Kretschmerem, což je premiér Saska, společně s Hynkem Hanzou jsme tam byli, společně s Jiřím Voseckým a Miroslavem Balatkou. Nabízeli jsme, že by tam mohlo dojít ke spolupráci mezi senátory za příslušné regiony, zároveň se členy jejich parlamentů, těch zemských, a případně členy Bundesratu. To jsou vlastně lidé, kteří sedí v uvozovkách senátu Německé republiky, Německa, ale jsou nominováni těmi zeměmi. To znamená, tam ta možnost té spolupráce je evidentní. My jsme opět tento náš vklad nabízeli ministerstvu pro místní rozvoj jako možnost to někam dál posunout, i ministerstvu průmyslu a obchodu. Ale my nemáme další možnost než jenom tu spolupráci a tu aktivitu nabídnout, ale nemáme tu možnost potom jít do těch věcí dál, neboť Senát není vybaven žádnou pravomocí, a je to asi dobře, aby se tím dále zabýval i z hlediska nějaké podpory, která umožní realizovat některé projekty. Na druhé straně senátoři jsou vždycky zvoleni za určité regiony, příp. i kraje. Tam ta jejich možnost spolupracovat je evidentní, já to tady znova říkám proto, aby si to třeba zejména z MMR nebo z MPO někdo poslechl, protože ta nabídka je tady dlouhodobě, desítky let. Neregistruji, že by byla nějak významně akcentovaná nebo využitelná. To je věc, kterou jsem tady chtěl znovu zdůraznit, aby si ji třeba někdo zapamatoval a třeba začal s našimi výbory nebo podvýborem více spolupracovat.

Ta druhá věc, ta souvisí s tím, jak jsme se tady bavili o insolvenčním zákoně. Třeba teď už pan ministr spravedlnosti taky dává pozor, za což jsem velmi rád a vážím si toho, tak je to tak, že tam je nejvíc vyloučených lokalit, když se na to podíváme, kdybychom měli tu statistiku, je tam nejvíc lidí buď v exekuci, nebo v oddlužení, s těmi je potřeba pracovat, s těmi je potřeba se bavit, protože to je v podstatě časovaná bomba. Je jen otázkou času, kdy se těchto nespokojených skupin, které žijí v beznaději, můžeme stokrát říkat, že se dluhy musí platit, ale oni dnes žijí v beznaději. Kdo tu jejich beznaděj způsobil, o tom se můžeme dlouze bavit a můžeme říkat, že za to můžou sami. Ale tím nezměníme ten stávající stav. To znamená, my musíme dělat všechno pro to, abychom dali nějakou šanci. K tomu jsou i ty kohezní peníze, aby měly šanci se z té beznaděje dostat. Mimochodem se to týká i toho přechodu z těch exekucí do toho oddlužení atd. Je otázkou, jestli bychom neměli v tomto směru koncentrovat své úsilí nějakou pomocí právě do těchto krajů a nerozprostřít to plošně do všech, i těch nejbohatších, a měli bychom se tím opravdu zabývat, protože jinak to potom končí beznadějí těch lidí. V okamžiku jakéhokoli vyhrocení jakékoliv situace to jsou ta kondenzační jádra, to jsou ta místa, kde potom vzniká ta rebélie, která, mimo ČR se podívejte, jak končí. I ve velmi vyspělých zemích, jak končí ta rebélie, ta beznaděj těch lidí, kteří dlouhodobě vědí, že vlastně žijí v šedé nebo černé zóně, nemají pořádně bankovní účet, pokud ho mají, nemůžou z něj čerpat víc než nějaký minimální… Nemůžou jet nikam na zahraniční dovolenou, protože v tom okamžiku jim to nikdo nepovolí, protože oni by prvně měli odvést nějaké peníze atd. Těch lidí, zejména v těchto dvou regionech, přibývá. Není pravda, že ve většině to bude tak, že to nebude nikde cítit a nikde vidět. Při volbách, při vše možném další, dokonce při tom teď i hřmí…

Já jenom na to upozorňuji v rámci té debaty tady. Je mi opravdu tentokrát líto, že tady není pan ministr pro místní rozvoj, byť vím, že k tomu má vážné důvody. Na druhé straně mě těší, že tady je pan ministr spravedlnosti, který má na starosti ty exekuce a ty insolvence, teď to vezme vážně a vezme za ruku pana ministra pro místní rozvoj a společně se do toho pustí. Velmi by nám to pomohlo. Pokud se tak stane, já, pokud mám tu zkušenost a tu možnost, myslím si, že je jasné z toho, co jsem tady popisoval, že senátorky a senátoři, nejen z těch krajů, které jsou ohrožené, jsou připraveni maximálně pomáhat. Ale nemůže to být nic než pomoc. Ten prapor a ta konkrétní opatření musí navrhovat někdo jiný. První věc, kterou musíme udělat, je, že ty kohezní peníze začneme využívat efektivně, nikoli proto, abychom chvilku někoho utěšili, aby poté, co peníze spotřebuje, nic nevytvoří, tak na tom byl ještě hůře, než na tom byl předtím.

Děkuji za pozornost.