Senátoři schválili teritorialitu i systém soudního přidělování pohledávek exekutorům

Konkursní noviny – Bulletin | Rubrika: Článek | Strana: 30 | autor: Karel Žítek

SENÁT PARLAMENTU ČR NA SVÉ 8. SCHŮZI PŘIJAL SENÁTNÍ NÁVRH ZÁKONA, KTERÝM SE MĚNÍ ZÁKON Č. 120/2001 SB., ZÁKON O SOUDNÍCH EXEKUTORECH A EXEKUČNÍ ČINNOSTI (EXEKUČNÍ ŘÁD). UČINIL TAK PRVNÍ KROK V LEGISLATIVNÍM PROCESU PRO ZAVEDENÍ TERITORIALITY SE SYSTÉMEM SOUDNÍHO PŘIDĚLOVÁNÍ POHLEDÁVEK V RÁMCI KRAJE PŮSOBÍCÍM EXEKUTORŮM.

Jak uvedl po jednání jeden z předkladatelů návrhu, místopředseda Senátu ing. Zdeněk Škromach, „…senátoři učinili první významný krok, který může přinést systémovou změnu do řešení exekucí a zamezit zneužívání systému a obohacování nekalých společností na úkor řadových občanů našeho státu. Soudní exekutor je vykonavatelem státem přenesené veřejné moci. Je nepřijatelné, aby se tento proces stal předmětem podnikání a nekalého obchodování s pohledávkami a zároveň podnětem k bujení umělého zadlužování občanů tohoto státu za účelem navyšování počtu dlužních pohledávek, se kterými je možno následně „podnikat“. Jsem velmi rád, že Senátem prošel komplexní návrh zahrnující nejen teritoriální působnost exekutorů, ale zároveň také systém soudního přidělování pohledávek exekutorů v daném regionu, stejně jako tomu je například u notářů.“ Přiřazování exekutorů podle pořadí
Rozprava k návrhu zákona byla nesporně zajímavá. Senátor Miloš Vystrčil řekl mimo jiné, že „…ten původní návrh totiž zavádí teritorialitu, respektive územní příslušnost, ale zároveň v rámci těch soudních krajů ponechává konkurenci mezi exekutory. A protože velké exekutorské firmy mají vlastně svoje instituce, svoje zakotvení v každém soudním kraji, tak stejně ty klientelistické vazby, které jsou dneska realitou mezi oprávněnými a exekutory, by zůstaly a vlastně ta územní teritorialita by nepřispěla k tomu, aby to došlo ke zvýšení pravděpodobnosti toho, že budou exekuce vymáhat slušní exekutoři. Proto současný komplexní pozměňovací návrh mění původní senátní návrh v tom smyslu, aby k té krajské teritorialitě ještě přibylo přiřazování exekutorů podle pořadí, které je dopředu dáno a který bude oprávněný, což znamená ten, který je věřitelem, bude nucen aspoň v té první volbě toho exekutora respektovat.“ Exekutor má jen jedno sídlo
Senátorka Eliška Wagnerová prohlásila mimo jiné: „Pravdu nemá tady vážený pan kolega Vystrčil v tom, že tedy by snad ti rozpínaví exekutoři, kteří vytlačují ty ostatní z trhu a z té konkurence, že když mají pobočky ve všech těch krajích, že by tam také mohli být poptáváni. Není tomu tak. Ten exekutor, který je oprávněn, ten má jenom jedno sídlo, a to sídlo má prostě někde. Že má někde pobočky, to je hezké, ale to není prostě jeho sídlo. To znamená, že v těch ostatních krajích by rozhodně konkurovat těm tam zapsaným tedy nemohl. O tom jsem přesvědčena. Takže tato námitka nebo reakce mi přišla jako ne úplně odpovídající skutečnosti. Ale když jsem slyšela teď předkladatele, který je smířen s tím pozměňovacím návrhem, tak dobře, beru to na vědomí. Je tedy na vás, jestli upřednostníte skutečně to protažení toho zákonného exekutora, jak připodobněno k zákonnému soudci, který musí být z ústavy, nebo jestli zohledníte i jeho kvalitu jako ekonomického subjektu. Ale znovu opakuji, ty dvě pozice jsou poměrně zastávány jak ve společnosti, tak tedy i v právní veřejnosti, kde obě dvě rezonují. Říkám, že proto mi připadal ten původní návrh jako jakýsi pokus o jejich vyvážení.“ Konkurovat by si nikdo neměl Ministr Jiří Dienstbier zas mimo jiné uvedl: „Já jsem chtěl zareagovat na to, co tady nyní říkala paní senátorka Wagnerová, na tu vyváženost toho prvku konkurence a přece jenom určité regulace. Já osobně se domnívám, že v případě exekuce jde o přenos státní moci, byť na určitý pověřený, v zásadě soukromý subjekt, ale pořád je to výkon státní moci, a ta má být regulovaná, mají tam platit určité principy. Domnívám se, že obdobně jako v případě soudců, že každý má svého zákonného soudce, tak s jistou dávkou abstrakce to lze přenést i na exekutory. Myslím si, že v této věci by si nikdo konkurovat neměl. Je potřeba si uvědomit, že exekuční řízení je rovněž tedy formální řízení, kde by obě dvě strany, resp. všechny účastníci měli mít v zásadě srovnatelné postavení ve smyslu ochrany jejich práv. A v momentě, kdy tam připustíme konkurenci, tak samozřejmě exekutor půjde z podstaty věci na ruku tomu, kdo si ho vybírá, tedy pouze jednomu z těch účastníků. A proto ten princip teritoriality doplněný o rozvrh je jedinou cestou, jak tuto konkurenci vyloučit, jak do toho řízení vnést ty principy, které odpovídají přenesenému výkonu státní moci.“ Budou stejně odvážní i v Poslanecké sněmovně?
Po jednání Zdeněk Škromach prohlásil: „Osobně jsem jedním z iniciátorů návrhu, ačkoli původní návrh obsahoval jen první polovinu změny. Tento návrh byl koncipován s ohledem na rozložení názorů v Parlamentu ČR vůči tomuto tématu, za účelem úspěšného prosazení prvního kroku v celkové systémové změně. Nakonec mezi senátory převážil názor podání komplexního pozměňovacího návrhu a já jen pevně věřím, že stejně odvážní budou i kolegové v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. A my se dočkáme konečně razantní změny v systému exekucí pro spravedlivé vymáhání oprávněných dlužních pohledávek tak, aby exekutoři přestali být „strašáky“ pro slušné občany a mohli vynaložit svoje úsilí pro efektivní vymáhání u dlužníků, kteří se v tomto státě musí naučit, že dluhy se mají platit!“

***

Princip teritoriality doplněný o rozvrh je jedinou cestou