Školský zákon

čas 13:38:29 – 13:48:33:

Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Paní ministryně tady na začátku svého vystoupení říkala, že za nejdůležitější považuje, aby v našem školství byl nastolen nějaký systém, nějaký řád, protože je tady spousta oblastí, kde tomu tak dneska není. Myslím si, že to je chvályhodný cíl a v tomto směru mohu říci, že bude mít moji nebo naši podporu.

Na druhé straně jsem přesvědčen, že do tohoto systému a řádu patří to, že když některé věci fungují, neměly by se nebo nemusely měnit. A za sebe se tady musím přiklonit k několika svým předřečníkům, kteří na příkladech ukazovali, že třeba vzdělávání před nástupem do základní školy funguje. 90 % rodičů dává své děti před školou do předškolních tříd, děti se vzdělávají v mateřských školách a v 10 % tomu tak není, z různých důvodů. Jedním tímto důvodem je to, že si rodiče chtějí své děti vzdělávat sami. A druhým důvodem je to, že někteří rodiče nemají zájem o své děti a ani nejsou schopni nebo ochotni do školky je zapsat.

Přestože by ta místa byla. Já pevně věřím, že kvůli této druhé skupině neděláme celý ten složitý manévr, který spočívá v uzákonění povinné předškolní docházky. Paní ministryně neposlouchá, ale rád bych to její vyjádření znal. Protože pokud někdo nemá nastoupit do první třídy základní školy, tak by to mělo být tak, že se na to přijde při zápisu, a následně potom budou fungovat vyrovnávací třídy, přípravné třídy nebo nulté třídy. Ale nemělo by to být tak, že poctiví rodiče, nebo zodpovědní rodiče, a těch je většina, budou nuceni, i když třeba nechtějí zapisovat své děti do předškolní třídy v mateřské škole.

S tímto souvisí ještě jedna věc, o které jsem mluvil na VUZP, že ten efekt, že my nutíme nebo dáváme jako povinnost rodičům, aby zapisovali své děti do předškolní třídy mateřské školy, vlastně tím jim vyjadřujeme nedůvěru. Já si nemyslím, že naše školství může být budováno na nedůvěře. Na nedůvěře v to, že rodiče svých dětí nechtějí ty děti dobře vychovávat, že obce se nechtějí dobře starat o své obyvatele. Nezlobte se na mě, ale mně to z toho zákona v některých okamžicích takto vyplývá, že nevěříme rodičům, že chtějí se dobře starat o své děti, a proto je potřeba, aby se radši zaregistrovali v té předškolní třídě mateřské školy. Proto je potřeba, aby tady byla nějaká povinnost vzít děti, pokud je jim 2 roky a 1 den, do mateřské školy. Proto je tady potřeba povinnost stanovit nějaké spádové obvody, protože přece se o to není schopný ten rodič nebo ta obec postarat. A to se týká té nedůvěr. Ten materialismus toho státu, který všechno ví nejlépe a chce udělat nejlépe a chce zařídit nejlépe, není dobrý, protože ten vede k tomu, že v lepším případě se ti rodiče a obce přizpůsobí a sníží svoji aktivitu a v horším případě se vzbouří, protože to není správné a není to dobře. Myslím si, že obecně to tomu školskému systému nepomůže.

To je taková hlavní věc, která možná tady tak úplně naplno nebyla řečena, a to je, že si myslím, že pojetí toho školského zákona vede k tomu, že v sobě implicitně obsahuje jakési vyjádření nedůvěry v rodiče, v obce a v jejich schopnost se postarat o své děti, resp. o své obyvatele. To považuji za velmi špatné a do budoucna i velmi nebezpečné.

Když teď vezmu ty jednotlivé problémy, které tady zazněly, tak si dovolím jen poukázat na § 34b), a to právě v souvislosti s tím, jak nám tady hned několik lidí říkalo, jak vlastně vůbec o nic nejde, když je nastolena povinnost předškolní výchovy před nástupem do základní školy.

Já vám přečtu, co je napsáno v tom zákoně, který máme schvalovat. Tam je napsáno, že ředitel mateřské školy doporučí zákonnému zástupci dítěte, který tam přijde, aby to dítě nemuselo chodit do té předškolní výchovy, aby mohlo zůstat doma, tak mu doporučí, které je individuálně vzděláváno, to dítě, oblasti, v nichž má být dítě vzděláváno. To je v zákoně. Tyto oblasti vychází z rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. A teď pozor, to je v zákoně, mateřská škola ověří úroveň osvojování očekávaných výstupů v jednotlivých oblastech a příp. doporučí zákonnému zástupci další postup při vzdělávání, způsob a termíny ověření, vč. náhradních termínů, stanoví školní řád tak, aby se ověření uskutečnilo v období od 3. do 4. měsíce od začátku školního roku. Zákonný zástupce dítěte, které je individuálně vzděláváno, je povinen zajistit účast dítěte u ověření. Ověření není asi to, že se někde něco odškrtne. A můžeme si to vykládat, jak chceme. A dál, nebudu číst všechno, jenom upozorňuji na to, když to všechno neproběhne, jak si škola přeje, tak po ukončení individuálního vzdělávání, což se děje z rozhodnutí ředitele, dítěte podle odst. 5, nelze dítě opětovně individuálně vzdělávat podle odst. 1, čili naprosto natvrdo.

A když si představím některé ředitele jako interpretátory toho zákona, tak si vůbec nemyslím, že může stačit jedna věta poslaná emailem: Vážený pane řediteli, já bych byla ráda, kdybych si mohla své dítě vzdělávat doma. Prosím vás, potvrďte mi, že je to možné. Neboť ten zákon hovoří jinak. Hovoří jinak. Mateřská škola má ověřovat, na základě oblastí, které ten ředitel vymezí, k procvičování zřejmě, k učení se atd.

Já neříkám, jestli je to dobře, nebo špatně, ale neříkejme si tady věci, které v zákoně nejsou napsány, resp. jsou tam napsány jinak, takže já nejsem schopen je vnímat tak, jak to tady vysvětlovala například paní ministryně.

Co se týká jednotných přijímacích zkoušek, tak tady já zase souhlasím s tím, že jednotné přijímací zkoušky pro všechny typy středních škol nejsou dobrý nápad. Na druhé straně chápu, že je tady jakási snaha ministerstva alespoň trošku tlačit na ty základní školy, aby byly náročné ve své výuce. Já opět zopakuji to, co si dlouhodobě myslím. Pokud dneska tento stát zajišťuje základní vzdělávání a platí základní vzdělávání, tak potom by měl také udělat to, že si bude ověřovat jeho úroveň na konci 9. třídy základní školy. Neříkám, že to má dělat individuálně po jednotlivcích, tak, že jim bude rozepisovat, jak kdo dopadl, ale ověřování úrovně výuky po ukončení základní školy by mělo být standardním hospodárným a efektivním opatřením, které dělá stát, když celou tu základní vzdělávací docházku platí. On ji platí, tak nechť si ověří na konci, jak se učí na těch základních školách, nechť potom nezatěžuje střední školy třeba jednotnými přijímacími zkouškami, protože bychom ty výsledky měli. Nepotřebovali bychom to dělat jiným způsobem.

Co se týká povinné maturity z matematiky, taky se říká, že matematika je jazyk, stejně jako komunikujeme česky, tak potom komunikujeme pomocí matematiky. Umožňuje nám to si některé věci spočítat, nebo lépe zvážit. Jestli má být ta matematika jenom jedné úrovně, nebo zdali by tady mělo být více úrovní, je pořád na debatu. Ale matematika je gymnastika mozku, bylo by dobře, kdybychom to takhle vnímali. Já osobně jsem příznivcem toho, aby matematika na určité úrovni byla maturitním předmětem.

Čili tolik ode mě v tuto chvíli. Já vám děkuji za pozornost. A co se týká mého názoru, tak si myslím, že ty pozměňovací návrhy, které navrhl náš výbor VUZP, by tomu zákony nijak neublížily a umožnily by zase vrátit tu důvěru v ty rodiče a v ty naše obce, kteří jsou schopni se sami dobře o své děti, resp. o své obyvatele postarat, ať se to týká přípravy na vstup do základní školy, nebo zajištění místa ve školce.

Děkuji za pozornost.