Štědrost

Konec roku bývá kromě tradičních rituálů, spousty návštěv a dalších akcí charakteristický také zvýšenou solidaritou projevující se například ve formě dobrovolnictví, pomocí v nouzi nebo štědrostí.

Možná je zajímavé si připomenout, že nejštědřejší občané žijí ve státech, ve kterých poměrně často dochází k přírodním katastrofám a to v podstatě bez ohledu na to, zda se jedná o země bohaté či chudé. Mezi ty nejštědřejší patří například obyvatelé Barmy nebo Austrálie.

Když jsem se nedávno zúčastnil tzv. Tříkrálové snídaně, která je tradiční součástí tříkrálové sbírky v Senátu, byly kromě tradiční návštěvy Tří králů její součástí i vystoupení hostů a debata o významu sbírek a darů pro společnost, organizace i jednotlivce.

Přestože v Česku na tom se štědrostí a velkorysostí nejsme úplně nejlépe, může nás těšit, že se situace postupně zlepšuje. Co se týká naší „tříkrálové“ debaty v Senátu, dovolím si zmínit pouze dvě věci, o kterých si myslím, že určitě stojí za to si je na začátku roku připomenout.

Tou první bylo sdělení či upozornění, že možnost dávat – být štědrý – není věcí automatickou a že ne každý si může štědrost ve stejné míře dovolit. A že tedy možnost být štědrým je dar, který bychom měli využívat a že dárce tím, že daruje, může získat více než obdarovaný.

Tím druhým sdělením nebo připomenutím bylo, že sbírky a štědrost narušují lhostejnost. A že právě narůstající lhostejnost je jednou z nemocí současné společnosti.

Na závěr tedy díky všem, kteří můžete a potřebným pomáháte a je jedno, zda slovem, darem nebo jiným způsobem.