Tábory

Velká často hlučící hromada dětí na jednom místě společně s jedním, dvěma či třemi často ne o mnoho staršími dospělými. Ruksaky na zádech, někdy podobné košile, trička nebo alespoň čepice. Posedávání na schodech, trávě nebo obrubnících, podle toho, kde je to zrovna nejpohodlnější. Lízání zmrzliny nebo bratrské dělení o právě koupený meloun. To vše jsou charakteristické rysy začátku školních prázdnin. To vše jsou znaky toho, že začínají dětské tábory, na které se děti těší, protože věří, že zažijí věci, které by doma nikdy nezažily. A na které se často těší i do práce chodící rodiče, minimálně proto, že často neví, co by si jejich děti samy doma počaly.

Osobně právě na časy strávené na všech možných různých táborech často vzpomínám. Na tábory jsem jezdil nejdříve jako dítě a později také jako vedoucí. Mnohé jsem tam zažil a mnohému se naučil.

Těší mě, že i v dnešní době plné různých elektronických lákadel a dalších nových možností stále vidím, že skutečné tábory v přírodě a pouze s nezbytným vybavením žijí a mají stále své příznivce v řadách dětí i dospělých. Pořád je zážitkem naučit se rozdělávat oheň za deště, odlívat s využitím rozmíchané sádry stopu srnce nebo postavit slavnostní pagodu či pyramidu. Věřím, že pořád láká a zároveň vzbuzuje obavy stezka odvahy. Věřím, že pořád není jednoduché ve studené vodě vyprat ponožky nebo se naučit správně zacházet s nožem nebo sekerou.

Ono je to vlastně tak, že na táborech s dětmi potom vlastně také jsou a byli učitelé. Většinou to jsou učitelé, kterým se oficiálně říká vedoucí, ale spíše se jim tyká než vyká. Často mívají přezdívku a jejich autorita bývá různá. Většinou je to podle toho, kolik toho umí a jak se chovají ke svým mladším přátelům z družiny nebo oddílu, který mají na starost.

Proto bych chtěl nyní v době prázdnin všem mladým i starým, kteří část letních dnů věnují dětem na různých soustředěních, táborech nebo kempech, moc poděkovat. Děláte úžasnou a opravdu záslužnou práci. Vím, že se tak děje často na úkor Vašeho vlastního volna nebo dokonce dovolené. Vím také, že Vás to ale většinou baví a věřte, že je to při setkání s těmi skupinami dětí s ruksaky na zádech, kteří posedávají na těch schodech nebo obrubníku a mají podobné košile nebo třeba jenom čepice poznat. Díky!

Zveřejněno v srpnových číslech obecních zpravodajů v senátním obvodu 52 – Jihlava.