Taiwan

O mé letošní cestě na Taiwan již možná mnozí z Vás něco četli nebo alespoň slyšeli. Přesto jsem se rozhodl se s Vámi podělit o jeden pohled na moji cestu, který příliš nezaznívá.

Na Taiwanu jsem strávil od pondělí 1. 6. do čtvrtka 4. 6. čtyři plně nabité dny.

Byli jsme přijati snad úplně všemi nejdůležitějšími politiky Taiwanu – předsedou taiwanského parlamentu, prezidentem, premiérem a mnoha dalšími. Jednali jsme s významnými představiteli z oblasti podnikání, akademické a kulturní sféry, samosprávy a dalších osobností a subjektů.

Má návštěva Taiwanu přinesla konkrétní politické, ekonomické, akademické i kulturní výsledky. Ukázala, že na taiwanské straně existuje silná a prakticky zaměřená vůle spolupracovat s Českou republikou v konkrétních oblastech. Aby bylo možné tyto příležitosti skutečně využít – zejména v investicích, inovacích, zdravotnictví, dopravě, polovodičích, vzdělávání a cestovním ruchu – je nyní nezbytné, aby na ně mimo jiné aktivně navázala česká exekutiva. Jinými slovy, abychom prokázali více odvahy a vůle spolupracovat i na vládní úrovni.

Já však nyní nebudu více a podrobněji vysvětlovat co všechno může přinést České republice například domluvené navýšení investičního fondu pro české a taiwanské projekty o více než miliardu korun, navýšení počtu týdenního přímého leteckého spojení Praha–Taipei ze tří na sedm nebo spolupráce univerzit.

Dovolím si zmínit jiný typ zážitků, které budu mít se svojí návštěvou Taiwanu navždy spojeny.

Jak asi víte Taiwan je svobodná a demokratická země, která má svůj Parlament (Legislativní dvůr) zvolený ve svobodných volbách. Rovněž si obyvatelé Taiwanu ve svobodných volbách jednokolovým většinovým systémem volí prezidenta či prezidentku.

Přesto je Taiwan Čínskou lidovou republikou prezentován jako její provincie nebo součást území jedné Číny. Zjednodušeně řečeno z toho plyne, že obyvatelé Taiwanu žijí ve strachu a pod neustálým tlakem. Ze strany Čínské lidové republiky cítí Taiwan velké nebezpečí, že bude proti své vůli do Čínské lidové republiky pevně začleněn včetně násilného potlačení fungování jeho svobodného a demokratického způsobu života.

Je to takový ten život s „Velkým bratrem“ za zády, který je obdobný tomu, který si starší z nás z doby naší příslušnosti ke světové socialistické soustavě pamatují. Tím „Velkým bratrem“ pro nás v té době byl Sovětský Svaz a na okupaci Československé socialistické republiky v roce 1968 si pořád mnozí živě vzpomínáme.

Mé letošní zážitky z Taiwanu jsou možná i proto silně spojeny s dojetím a také rozpaky, které v nás vyvolávaly projevy obrovského zájmu, přátelství a upřímné vděčnosti Taiwanců v průběhu naší návštěvy na všech možných místech a při všech možných příležitostech. Neustálý zájem o setkání, o podání ruky, o krátký rozhovor nebo o možnost vyslovení slov díků či předání symbolického dárku nás opakovaně přiváděly do stavu, o kterém v Česku říkáme, že jste tzv. „naměkko“.

Byl jsem opakovaně dojat a překvapen, jak hlubokým, důležitým a silným povzbuzením je pro obyvatele Taiwanu naše návštěva.

Zároveň jsem se někdy tak trochu styděl za to, co se u nás doma v souvislosti s návštěvou dělo a děje, neboť jsem si vzpomněl na naši politiku a všechna ta váhání, sobecké kalkulace a vůbec způsoby našeho přemýšlení.

Samozřejmě vím, že úkolem politika je pracovat ve prospěch své země. Po návštěvě Taiwanu jsem se znovu přesvědčil, že k tomu patří i podpora naší národní hrdosti a suverenity a také podpora demokracií ve světě. Národní sobectví se naopak nevyplácí, neboť vede ke ztrátě respektu, autority a důvěryhodnosti.

Zveřejněno 16. 6. 2026 v Jihlavských listech.