Tak jsme druzí, no a có, no a có, no a có …

V říjnu v roce 2019 jsem napsal článek s názvem „Tak jsme první, no a có, no a có, no a có, … Článek mimo jiné zmiňoval velký úspěch obce Třeštice, která v soutěži Vesnice roku získala v roce 1. místo v celostátním kole Oranžové stuhy. Jinak řečeno, obec Třeštice byla vyhodnocena ze všech obcí v České republice jako nejlépe spolupracující obec s dobrovolnickými organizacemi a podnikateli v zemědělské oblasti na ochraně a rozvoji venkova.

Zastupitelé Třeštice po vítězství slavili zisk Oranžové stuhy v roce 2019 tradičním třeštickým popěvkem „Tak jsme první, no a co, no a co, no a co, …“ a v té době si asi nepřipouštěli, že se soutěže Vesnice roku zúčastní znovu a že budou aspirovat na celostátní vítězství v té nejprestižnější kategorii, ve které se soutěží o zisk Zlaté stuhy.

Jak to nakonec všechno dopadlo, napovídá nadpis tohoto článku. Třeštice skončila v roce 2022 v celostátním kole v nejprestižnější soutěži o Zlatou stuhu na 2. místě a zaznamenala tak další obrovský vpravdě historický úspěch. Zároveň Třeštice ještě v internetovém hlasování získala Cenu veřejnosti.

Velmi gratuluji a smekám přede všemi obyvateli Třeštice. Starosta Martin Kodys mi několikrát zdůrazňoval, že do soutěže se zapojila doslova celá obec. Na vyhlašování výsledků v Hlavním sále sídla českého Senátu jsem byl na obce z našeho senátního obvodu opravdu hrdý. V krajském kole získala ještě Modrou stuhu za společenský život v Kraji Vysočina obec Smrčná. Rovněž velmi blahopřeji. A děkuji i všem dalším, kteří aktivně rozvíjí a podporují život na našem venkově.

Právě i v souvislosti s mými zkušenostmi z fungování obcí v mém senátním obvodu mě zarazilo některými ekonomy představené tvrzení, že slučováním obcí bychom mohli ušetřit.

Upřímně, opravdu nevím jak. Slučováním obcí se přece počet sídel, ve kterých žijí lidé, nezmění. Zároveň věřím, že snad nikdo nechce, aby se lidé hromadně stěhovali z malých sídel do měst a venkov se tak postupně stával stále méně obydleným. To by samo o sobě přineslo úpadek a celé mi to tedy připadá jako nedomyšlené.

Také si moc neumím představit, že by se o malou obec, při zachování kvality života, dokázali při vší úctě postarat úředníci z města stejně kvalitně a za stejně nízké náklady, jako to dokáže v obci zvolený starosta a obecní zastupitelstvo. I dnes mají nakonec městské části osadní výbory, se kterými osvícení starostové měst spolupracují.

Samozřejmě netvrdím, že ve všech malých obcích vše funguje dokonale a mohou existovat případy, kdy je sloučení s městem nebo jinou obcí pro obě strany výhodné. Ale navrhovat hledání úspor násilným hromadným slučováním malých obcí mi připadá nelogické.

Jediným relevantním argumentem je nárůst byrokracie a komplikovaná administrativa, kterou neuvolnění starostové na malých obcích bez úřednického aparátu někdy obtížně zvládají. Tady však jako cestu vidím minimalizaci výkonu státní správy na malých obcích a navýšení povinností obcí s rozšířenou působností pro celý obvod.

Kromě šťastných Vánoc si nám všem tedy dovoluji popřát, abychom si dokázali nezávidět, abychom dokázali poděkovat a pochválit, abychom si dokázali vážit a ocenit poctivou práci všech a je jedno, zda jsou obyvateli malé nebo velké obce.

Zveřejněno 13. 12. 2022 v Jihlavských listech.