Tíživé osvobození

Možná, že někteří z Vás zaznamenali, že v rámci květnových oslav Dne vítězství se opakovaně hovořilo o tom, jak vlastně ta porážka německých okupantů na území tehdejšího Československa probíhala.

V pátek 25. dubna jsem měl možnost se v Telči v Univerzitním centru Masarykovy univerzity zúčastnit přednášky a následné besedy se třemi velmi zajímavými osobnostmi. Do Telče na debatu přijeli ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík, historik Jiří Hanuš a specialista na problematiku 2. světové války Vladimír Černý z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií MU.

Samotnou debatu zahájil profesor Jiří Hanuš, který svým dvěma kolegům položil otázku, zda porážku Hitlerových vojáků na našem území můžeme nazývat našim osvobozením. Z následných reakcí vyplynulo, že zatímco s pojmy porážka nacistického Německa nebo vítězství nad fašismem jsou dlouhodobě platné, pojem osvobození platí pouze pro velmi krátké období. Naše osvobození – nabytí svobody – totiž bylo velmi rychle vystřídáno našim přidělením do sféry vlivu Sovětského svazu, ve které jsme potom zůstali více než 40 let. Jiří Hanuš přiznal, že z tohoto důvodu používá někdy namísto pojmu „osvobození“ pojem „tíživé osvobození“.

Velmi zajímavá byla sdělení v části debaty, která se týkala Pražského povstání. Pražské povstání řídil generál Karel Kutlvašr a odsun Němců z Prahy byl dojednán ještě před příchodem Rudé armády. Rudá armáda na odpor německých jednotek proto již v Praze téměř nenarazila a ztratila celkem pouze 3 vojáky. Pro srovnání Pražanů na barikádách při Pražském povstání padlo asi 3 000. To však neznamená, že Rudá armáda neměla na osvobození Prahy žádný vliv, historická fakta nasvědčují tomu, že se němečtí vojáci obávali jejího příchodu a snažili se proto z Prahy rychle utéci na západ do zajetí americké armády.

Další zajímavou informací bylo sdělení, že na počátku války Spojené státy americké poměrně váhaly se svým zapojením do boje proti Hitlerovi. Dokonce se v USA konaly demonstrace, které vybízely k dohodě s Adolfem Hitlerem, a tedy v podstatě k ignorování potřeb Německem napadené části Evropy. Vše definitivně změnil až útok Japonska na Pearl Harbor. Naprosto zásadní vliv měl také postoj tehdejšího prezidenta USA Franklina Roosevelta, který prosazoval pomoc Evropě. V první fázi to byla zejména pomoc Anglii v letecké bitvě o Anglii.

Pokud bych měl svůj pocit z telčské debaty stručně shrnout, tak se potvrdilo, že ne vše bylo tak, jak jsme se v dějepise před mnoha lety učili a že historické události mohou být leckdy složitější nebo jinak proběhnuvší než bychom očekávali.

Zveřejněno v červnových číslech obecních zpravodajů v senátním obvodu 52 – Jihlava.