Tereza ŘEZNÍČKOVÁ, moderátorka ČT
——————–
Zástupci Senátu nebo historici si v Praze připomněli generála a předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše. Přesně před 81 lety ho nacisté zavraždili na Kobyliské střelnici. Spolupracoval s domácím odbojem a byl taky v kontaktu s exilovou vládou v Londýně. Jeho osud připomíná pamětní deska na Kolovratském paláci, ve kterém na přelomu třicátých a čtyřicátých let kabinet vedený Eliášem sídlil.
Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/
——————–
Stal premiérem poté, co se prezidentem stal Hácha, tak ho jmenoval ministerským předsedou. Velmi zvažoval, bylo to v roce 1939, jestli má tu roli přijmout, protože když by ji přijal, tak věděl, že buď skončí jako zaprodanec, jako ten, kdo spolupracoval s nacisty, anebo jako ten, kdo bude popraven, když se jim postaví na odpor. Nakonec se rozhodl, protože byl i bývalý legionář a člověk, který se stal vlastně vojenským hrdinou už v době legií, v době vlastně první světové války, tak nakonec tu roli přijal a zhostil se jí tak, že byl nacisty popraven. To komunistům stejně nevadilo, aby ho přesto vydávali za člověka, který kolaboroval, ale opak byl pravdou. Jsem velmi rád, že tady v Kolovratském paláci na stěně Kolovratského paláce je pamětní deska, jejíž vznik inicioval první předseda Senátu Petr Pithart, která připomíná hrdinství Aloise Eliáše a připomíná, co všechno pro vlast udělal, a jakým byl vlastně morálním vzorem. To je, si myslím, úplně to základní dneska.
Tereza ŠEDIVÁ, redaktorka
——————–
Můžeme připomenout, proč je pamětní deska právě na Kolovratském paláci?
Miloš VYSTRČIL, předseda Senátu /ODS/
——————–
Je to proto, že Kolovratský palác je místo, kde se nachází Zelený salonek, a právě v Zeleném salonku došlo k přijetí českou vládou nebo k seznámení české vlády s mnichovskou dohodou. Česká vláda v té době, což je také zajímavé, tu dohodu vzala na vědomí, ale nikdy jsme mnichovskou dohodu neschválili ani parlamentem českým, ani vlastně ji prezident nikdy neschválil, akorát to vzal celé na sebe, a to bylo také velmi důležité později, aby ta dohoda mohla být vlastně zrušená. A my máme dneska svoji samostatnost.
Petr PITHART, historik, bývalý předseda české vlády
——————–
Alois Eliáš byl hrdina, který snad nemá rovného. Do té nešťastné funkce předsedy vlády, ale protektorátu, nastoupil se souhlasem Edvarda Beneše, čili se souhlasem našeho exilu, ale zároveň věděl a říkal to svým přátelům, že dopadne špatně a že nemůže dopadnout jinak. Buď bude po válce vláčen jako kolaborant, anebo ho čeká nacistická kulka na popravišti. A přesto to vzal, a to se všechno odehrávalo tady a v tom malém Fürstenberském paláci. Tam umístil své lidi, zpravodajce, oni byli tiskoví úředníci státní, takže uměli shromažďovat informace, šli k němu a potom k vysílačce a do Londýna. Takže když chtěl ukázat ta místa, víte, to je tak strašně důležité, abyste to prožili skrz to místo. Tady, jak vidíte tu řadu oken v prvním patře, tady celou první republiku zasedala vláda. Tady přijímala Mnichov, okupaci, to všechno se tady dělalo často dlouho do noci a k tomuhle tomu Kolovratskému paláci je jakoby přilepen ten malý Fürstenberský a tam právě byli jeho lidé. Všecky je pozatýkali, jeho prvního a udělali tam strašlivou domovní prohlídku, to zničili to zařízení, takže se řeklo pro jednou, ať se vláda sejde ve Strakovce a pak se zase vrátí, ale už se nevrátila. Málokdo to ví, že to je od té doby, od té demoliční domovní prohlídky, kdy vláda zasedá ve Strakovce. Je to důležitý detail, ale prostě má svoji sílu pro toho, kdo to prožije.
Eduard STEHLÍK, historik Vojenského historického ústavu
——————–
V té funkci začal fungovat jako člověk, který byl vynikající expert na otázky logistiky dopravy, vlastně fungoval jako v tom obtížném po mnichovském období, jako člověk, který organizoval vlastně zcela rozvrácený systém dopravní Československé republiky. Byl to člověk, jak se k ní dostal. Možná to někdy tak v politice bývá, tu funkci nakonec dostane ten, kdo nejmíň vadí a je nejméně propojen s politickými stranami, což byl jeho případ. Na druhou stranu nebyl nezkušený v politice. Měl vynikající zkušenosti z doby ozbrojovacích jednání v Ženevě, kde byl jako odborný expert u Edvarda Beneše, to znamená, poznal nejvyšší politiku. Určitou zajímavostí je, že právě v Ženevě se seznámil s Konstantinem von Neurathem, pozdějším vlastně místodržícím, kdybychom to tak nazvali, nacistického Německa tady u nás. Je zajímavé, že když spolu hovořili a nebyl u to nikdo jiný, tak nehovořili německy, ale francouzsky, což je taková zvláštnost. Ale byl to bezesporu člověk, který ať už jako voják nebo jako politik, byl schopen, řekněme, nejenom provádět faktické kroky ve prospěch této země a českého národa, ale opravdu zapojit se intenzivně do odboje, což ho nakonec stálo život, ale nutno říci, že vzhledem k tomu nebezpečí, do kterého se pouštěl, on si to uvědomoval a i svým přátelům říkal, pokud tu funkci nevezmu já, tak to vezme někdo daleko horší, ale uvědom si také, že za to bude nejspíše veřejnosti souzen, že jak to, že jako legionář je ochoten se spojit s Němci? Přitom to jeho spojení s Němci bylo prakticky nulové.
Tereza ŠEDIVÁ, redaktorka
——————–
Jak moc mohl ve své funkci manévrovat? Podporoval domácí odboje, ale asi taktizoval tak, aby se úplně neprozradil.
Eduard STEHLÍK, historik Vojenského historického ústavu
——————–
Samozřejmě byl ve velice složité situaci, mohl bychom to možná literárně nazvat jako určitou jízdu na tygru. To znamená, musel na jednu stranu vypadat jako, řekněme, stoupenec nacistického Německa, jako někdo, kdo tady počítá s tím, že tady Němci budou navždy a spolupracuje s nimi a na druhou stranu udržovat kontakty s odbojem, což v současné době, když máme každý mobilní telefon a podobně, tak se dají poslat nějaké zprávy i šifrovaným připojením. Nic takového neměl, musel fungovat s pomocí nejrůznějších spolupracovníků, předávání zpráv přes prostředníky. Podílel se na financování nejenom odboje, ale i podpoře rodin zatčených, vězněných. Z vojenského hlediska, voják, bych řekl, že to bylo něco, co bychom možná mohli nazvat boj na zdrženou. To znamená, vy víte, že nemáte příliš karet, vy se musíte snažit, řekněme, tu svoji porážku oddálit, způsobit nepříteli co nejvyšší ztráty, a to bylo to, o co on se snažil.
ČT24 | 15:00 | Pořad: Odpolední vysílání