Praha, 17. schůze Senátu
Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (Tisk č. 262)
čas 18:41:31 – 18:50:16:
Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, protože jsem služebně mladý senátor, tak se zájmem poslouchám zkušenosti a výrazy, které tady zaznívají, a musím říci, že v lecčems je to pro mě poučení, jak z hlediska toho, že jsou tady velmi zajímavé úvahy, které znesnadňují moje rozhodnutí, tak jsou tady i úvahy, které tak zajímavé nejsou.
Na základě toho, co tady zaznělo, si dovolím vyjádřit se k takovým čtyřem věcem, které si, myslím, reakci zaslouží, protože se mi zdá, že nemusí být úplně spravedlivé k některým z nás.
To první, co jsem tady aspoň v podtextu ucítil, je, že kdo dneska je pro přímou volbu prezidenta, tak je vlastně zbabělec nebo aspoň levičák, protože vlastně on určitě má jiný úsudek, a přestože má jiný úsudek, tak hlasuje podle toho, jak chce lid, jak chce veřejnost, a to přece tak být nemůže, určitě to je jinak, a nebo třeba v případě mém dává přednost názoru, který má levice, což je zvláště pikantní, pokud podporujete hlasování, kde vás volí někdo přímo, což bych řekl, že je spíše prvek pravicové demokracie než levicové.
Ta druhá věta, která tady zazněla, je v parafrázi: Kdo je pro přímou volbu prezidenta, dělá nad Senátem kříž. Já nevím, já to vnímám tak, a velmi se omlouvám za to, že to takhle řeknu, že spíš se mi zdá, že ta věta vznikla proto, že tady vznikla, a já to chápu. Jakási frustrace, která je způsobená tím, že se prohlubuje rozdíl mezi silou mandátu senátora nebo prezidenta, a pravomocemi. To já samozřejmě chápu, a nemyslím si, že to znamená, že bychom nad Senátem měli dělat kříž, a ty důvody tady z různých stran zazněly.
Třetí věc, která tady také v podtextu byla cítit, že kdo je pro přímou volbu prezidenta, tak nerozumí historii, nebo nemá úctu k Ústavě. Já nevím, jestli rozumím historii a mám nějakou životní zkušenost, a myslím si, že mám rád i historii a nemyslím si, že nemám úctu k Ústavě. Myslím, že ji ctím, a že je to takové nespravedlivé, když někdo řekne ze své pozice najednou, že ten, kdo nemá jeho názor, tak má tyto vlastnosti nebo má tento deficit.
Ta čtvrtá věc je, a to je pikantní, že ten, kdo je pro přímou volbu prezidenta, tak vlastně nerespektuje názory expertů a je vlastně nemoudrý; my na Vysočině říkáme, že je hloupý. Já nevím, mám tu zkušenost, že to, co je špatné pro tenhle stát, když máme vládu expertů. Vláda expertů, to je skutečně vláda, kde se potom nerozhoduje a kdy se skoro nic nehýbe a pak někde zůstane třeba dlouho ležet i zákon o solární energii a o solárech.
To je taková moje poznámka.
Druhá. Kde tedy vzít po všech těch důvodech sílu pro to hlasovat – pro přímou volbu. Zase to tady zaznělo. Já jsem si to zkráceně nazval dvěma názvy. Ten první je, že lidé nejsou ovce. Lidé nejsou ovce, a já si pořád myslím, že miliony voličů lze ovlivnit obtížněji než 281 poslanců a senátorů. A můžete mi říkat, co chcete. Jsem o tom přesvědčen. A to neznamená, že nemohou lidé zvolit špatně, ale prostě manipulovatelní jsou určitě méně než my v PS a my v Senátu.
Ten druhý důvod vychází z mé zkušenosti. Já jsem byl hejtmanem, teď nejsem hejtmanem a jsem senátorem. Hejtmanem jsem se stal nepřímou volbou, volili mě zastupitelé. Senátorem jsem se stal přímou volbou. A pokládám se celkem za obyčejného, normálního člověka. A musím říct, a přiznám to tady, že jako hejtman jsem se cítil více zavázán těm, co mě volili, co si mohu dovolit a co si nemohu dovolit, a té svobody při rozhodování jsem měl méně, protože byli kolem mne lidé, kteří mě volili, kdokoliv z nich za mnou mohl přijít a říci mi: Ale já jsem ti dal svůj hlas, tak proč to neuděláš, jak já chci? To se dá dělat, i když je nás 281. To se nedá dělat, když je nás pět milionů. A to je zásadní rozdíl, který si s sebou nese v nějaké podobě, která souvisí s jeho charakterem, prezident volený přímo lidmi a prezident volený nepřímo 281 senátory a poslanci. A můžeme si to každý vykládat, jak chceme, ale ten rozdíl tady je v té svobodě, v tom přístupu, v té pýše, jak jsem byl zvolen, a v té pokoře.
Otázka tedy je, jaké máme možnosti. Já řeknu, abych jenom neplédoval pro přímou volbu, co mi vadí. Vadí mi určitá arogance toho návrhu, který tady máme předložen. Ten návrh je – omlouvám se za to – arogantní, protože oslabuje nepřiměřeně Senát, oslavuje prezidenta, a tomu navíc ještě posiluje mandát. To nemá logiku a máme s tím obrovské problémy.
Řešení, jak z toho ven, jsou v podstatě tři, a my si dneska budeme vybírat. To první řešení – někdo ho tady už naznačil – jsem si pracovně nazval „já jsem vám to říkal“. To je bezvadné řešení, protože ten, kdo nebude pro přímou volbu a poté lid zvolí špatného prezidenta, bude říkat -„já jsem vám to říkal“. A v některých případech ještě řekne – „a já tady budu mít druhou desku, protože já jsem vám to říkal“.
To je bezvadná pozice, a je úžasná, protože potom vždycky vlastně máte pravdu, protože to, co by se dělo v další nepřímé volbě prezidenta, pokud volíme přímo, už nikdy nezažijeme.
Ta druhá možnost je, že překonáme frustraci mezi snížením našich pravomocí a velmi silným naším mandátem, protože já si myslím, že náš mandát jako senátorů je silnější než poslanců, že se skloníme a podpoříme přímou volbu prezidenta v té podobě, jak sem přišla z Poslanecké sněmovny.
A ta třetí možnost je, že přijmeme senátorské pozměňovací návrhy v podrobné rozpravě – a vrátíme návrh Poslanecké sněmovně – a ji budeme nutit, aby překonala svoji frustraci, že už jednou něco zamítla, a teď by to měla přijmout.
Já osobně se budu rozhodovat mezi možností druhou a třetí, a ještě v tuto chvíli nevím, co udělám.
Na druhé straně bych byl velmi rád, pokud by to do budoucna mohlo probíhat tím způsobem, kdyby Poslanecká sněmovna více respektovala, že v Senátu jsou také lidé, kteří také mají nějaké svědomí a nějakou odpovědnost, a spíše než brutálně předkládala nějaké podoby zákonů, se předtím pokoušela domluvit. Děkuji za pozornost.