V Havlíčkově Brodě pokřtili deník Vojtěcha Weidenhoffera

Zasadil se například o stavbu železnice či parku v blízkosti středu města a zasloužil se o úspěšné gymnázium. Jeho jméno však z povědomí obyvatel Havlíčkova Brodu částečně vymizelo. A to i přes skutečnost, že je považován za nejvýznamnějšího měšťana tehdy ještě Německého Brodu v 19. století.

Teď si slavného Vojtěcha Weidenhoffera (1826 – 1901) v jeho rodném městě opět výrazným způsobem připomněli. V úterý 19. února se v budově Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě uskutečnila slavnostní prezentace jeho deníku z let 1861 až 1899, který byl vydán v redakční podobě pracovníkem muzea Michalem Kampem a za finanční podpory města.

Z pracovních důvodů jsem se bohužel nemohl křtu knihy zúčastnit, přesto bych rád poděkoval všem, kteří se o vznik deníku zasloužili. Dlouhodobě jsem totiž přesvědčený, že vyspělost a kulturnost obce, města či státu se kromě jiného pozná i podle toho, jak si dokáže pamatovat a vzpomínat. A na Vojtěcha Weidenhoffera by se zapomenout rozhodně nemělo. Ostatně i já sám k němu mám specifický vztah.

Darem jsem v předstihu dostal dvě vydání deníku a jedno z nich jsem ihned věnoval svému osmaosmdesátiletému otci, který si svoji babičku Ludmilu Vystrčilovou, rozenou Weidenhofferovou, velmi dobře pamatuje, neboť ho po smrti jeho matky v podstatě vychovávala. Byla jedním z dětí Vojtěcha Weidenhoffera a mému otci o něm občas vyprávěla.

Díky deníku, který moje maminka okamžitě celý mému otci přečetla (tatínek nyní příliš nevidí), se mi v následných rodinných diskusích dostalo nových informací o našem rodu a také o rodu Weidenhofferů, v němž skutečně Vojtěch Weidenhoffer má velmi významné postavení. I z vyprávění mého otce je zcela zřejmé, že Vojtěch Weidenhoffer dokázal pro tehdy Německý Brod vyjednat pozice a podpory, které velmi ovlivnily jeho budoucnost. Už jen minimálně za to si zaslouží pozornost, úctu a uznání.