V Senátu přibývá starostů, právníků je málo. Většina senátorů má ještě druhou práci

aktualne.cz | Rubrika: Domácí | Autor: Radek Bartoníček, Jan Kačer

Senát prožívá hvězdné chvíle. Mnozí s napětím sledují, co udělá s kritizovaným daňovým balíčkem, který nedávno schválili poslanci. Podle analýzy Aktuálně.cz bude hrát velkou roli to, že v horní parlamentní komoře zasedá kolem padesáti dřívějších či současných komunálních politiků. V současnosti se z 81 senátorů pohybuje mezi radnicí a Senátem téměř třicítka z nich.

Martin Červíček, hejtman Královéhradeckého kraje. Pavel Karpíšek, náměstek hejtmanky Plzeňského kraje a také starosta Vejprnic. Renata Chmelová, starostka více než stotisícové městské části Praha 10. Raduan Nwelati, primátor Mladé Boleslavi… Výčet komunálních politiků, kteří zároveň sedí v Senátu, je dlouhý. Kromě těchto jmen napočítal deník Aktuálně.cz téměř třicet dalších.

Vzhledem k tomu, že činnost Senátu je trochu jiná než v případě Poslanecké sněmovny a horní komora nejedná tak často, mají senátoři větší šanci kombinovat svou práci s dalším zaměstnáním. Byť zrovna nadcházející, ostře sledovaná schůze, bude nezvykle rozsáhlá, začne 3. prosince a bude probíhat po dobu několika dní v průběhu prosince.

Pohled na stále narůstající počet komunálních politiků v Senátu stojí za pozornost proto, že právě oni výrazněji než dříve ovlivňují podobu zákonů v Česku. Dobře to bude patrné právě v příštích dnech, kdy celá země očekává, co senátoři udělají s kritizovaným daňovým balíčkem, který nedávno schválili poslanci. Vzhledem ke složení Senátu bude prioritou senátorů to, aby balíček nezasáhl ještě více rozpočty obcí, měst a krajů.

„Určitě hraje roli to, že v Senátu je řada komunálních politiků. Senát myslí hodně na veřejné rozpočty, protože senátoři často pochází z rad a zastupitelstev a vědí, že by bylo hodně špatné, kdyby přišli o další miliardy,“ potvrdil Aktuálně.cz předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS).

Ten se v těchto dnech účastní vyjednávání s premiérem Andrejem Babišem a dalšími politiky o tom, jaký kompromis Senát přijme. Musí být přitom přijatelný pro nadpoloviční většinu poslanců, protože tolik jich musí podpořit přesně to, co senátoři na zákonu upraví. Anebo bude platit původní poslanecká verze. Žádné jiné dodatečné úpravy už nejsou možné. V případě, že Senát nějaký návrh poslanců vetuje, tak musí tento návrh přehlasovat minimálně 101 poslanců.

Vystrčil: Senát není pro obce a kraje, ale celou republiku

Předseda horní komory Aktuálně.cz řekl, že by nechtěl, aby komunální politici tvořili v Senátu více než jednu třetinu, jinak hrozí, že se z něj stane „komora starostů“. „Kdyby jich byla polovina, to už by bylo hraniční, nadpoloviční většina by už bylo špatně. Za sebe říkám, že do dvaceti, pětadvaceti senátorů-starostů by stačilo,“ uvedl Vystrčil, podle kterého by při větším počtu hrozilo, že začnou upřednostňovat řešení výhodná hlavně pro obce a kraje.

„Hlavním důvodem existence Senátu není to, aby tady byl pro obce a kraje, byť je tady samozřejmě i kvůli nim. Je tady ale zejména kvůli tomu, aby byl ve prospěch celé České republiky. Můj názor je – maximum do jedné třetiny. Ale samozřejmě to nejde nijak nařídit,“ dodává.

Senátor s nejvyšší „radniční“ funkcí, hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček tvrdí, že kombinace funkce senátora a komunálního politika je velmi vhodná. „Zejména pro můj kraj je velmi přínosné, jestliže člověk kombinuje podrobné znalosti regionální problematiky s možností ovlivňovat jejich řešení a celostátní legislativu v Senátu,“ reagoval na dotaz, proč si vedle postu hejtmana ponechal i senátorský mandát. Tvrdí, že jeho životní krédo zní – kde je vůle, tam je i cesta. „A když se k tomu přidá chuť každý den si skutečně odpracovat, tak i funkce senátora přinese mému kraji výsledky,“ míní Červíček, který byl v letech 2012 až 2014 policejním prezidentem.

Z dalších tří senátorů, kteří mají na starosti velká města, dva vůbec na otázky nereagovali, a to ani na opakované prosby. Jedním z nich je Pavel Karpíšek, náměstek hejtmanky Plzeňského kraje a také starosta Vejprnic. Druhým Raduan Nwelati, primátor Mladé Boleslavi. Mimochodem, na těchto dvou senátorech, stejně jako na hejtmanu Červíčkovi, lze ukázat, že řada senátorů je při posuzování daňového balíčku mezi dvěma mlýnskými kameny. Občanští demokraté, mezi které tato trojice patří, usilují o to, aby se daně snížily. Schválená podoba by ale znamenala velkou ztrátu pro rozpočty krajů i měst, k jejichž stavu musí komunální politici v roli senátorů hodně přihlížet.

Třetí politička s největším komunálním záběrem, senátorka a starostka Prahy 10 Renata Chmelová, uvedla jako jeden z důvodů kumulace funkcí to, že má takto „větší váhu“. „Když jste ‚jen‘ starostka, nevěnují vám na ministerstvech pozornost,“ tvrdí Chmelová, jejíž městská část má přes 110 tisíc obyvatel, tedy více než většina krajských měst.

„Mám také mnohem větší kontakt s realitou. Když je někdo ‚jen‘ senátor, tak zaručeně tak blízký kontakt nemá,“ soudí. A o vlivu senátorského postu mluvil také senátor a starosta Moravského Krumlova Tomáš Třetina (TOP 09). „Senátorský mandát mi otevírá leckteré dveře, takže v rámci města i celého senátního obvodu mohu napomoci například urychlení některých jednání či moderaci komplikovaných jednání mezi státní správou a samosprávou a podobně,“ sdělil.

Všichni oslovení senátoři – komunální politici mluví o tom, že taková kombinace je pro jejich práci ideální. „Nespornou výhodu funkce starosty a senátora vidím v propojení s venkovem, díky čemuž z velké politiky takříkajíc nezblbnu. Mám nadále nepřervaný kontakt s místy, odkud pocházím, setkávám se s ‚obyčejnými‘ lidmi a řeším problémy nezatížené velkou politikou,“ hájí své aktivity Michael Canov (SLK), který je od roku 2002 starostou Chrastavy, šestitisícového města nedaleko Liberce. Zároveň říká, že jeho velkým vzorem je už zesnulý předseda Senátu Jaroslav Kubera, mimo jiné proto, že v době, kdy byl primátorem Teplic, vedl i jeden senátní výbor.

Pokud jde o peníze, loni poslanci přes nesouhlas senátorů schválili novelu zákona o obcích, podle které byly sníženy o čtyřicet procent mzdy poslancům, senátorům či ministrům, kteří jsou zároveň zastupiteli obcí a krajů.

Senát neměl být regionální komorou, říká ústavní právník

Archivní dokumenty svědčí o tom, že při psaní Ústavy její tvůrci zvažovali, zda by Senát neměl být komorou komunálních politiků, avšak nakonec takovou ideu odmítli. O místo v Senátu se může ucházet téměř každý, kdo dosáhl věku 40 let a kdo projde prvním a druhým kolem voleb ve svém obvodu jako vítěz – bez ohledu na to, jestli byl, nebo nebyl zastupitelem, radním nebo starostou.

Ústavní právník Jan Kysela řekl Aktuálně.cz, že přítomnost omezeného množství komunálních politiků neškodí, ovšem důležité je, aby tento počet nepřesáhl určitou míru.

„Debaty o postavení Senátu v ústavě v roce 1992 o možné regionální koncepci Senátu vyústily v to, že Senát regionální komorou nebude, nicméně bude mít úzké sepětí s regiony vzhledem ke způsobu voleb senátorů. Určitě se ale nepředpokládalo, že by byl Senát plný starostů, protože se mluvilo o tom, že by měl být hlavně ‚pojistkou demokracie‘, ‚radou moudrých‘, místem, kde se bude hledat řešení, které nebude prospěšné jen pro nějaký dílčí zájem,“ vysvětluje profesor Kysela.

Podle něj je velmi důležité, aby senátoři nesledovali jen nějaký „lokální“ zájem, ale vnímali celkové politické dění, domácí i zahraniční politiku či ústavu. „Jestliže je někdo komunálním politikem a senátorem, měl by lobbovat pro svou obec? Mělo by mu být lhostejné, co se děje například v Evropské unii? Nebo by neměl mít čas na senátorský mandát? Na všechny otázky existuje odpověď, že ne,“ zdůraznil Kysela.

Nejvíce senátorů-starostů je členy hnutí Starostové a nezávislí, jehož předseda Vít Rakušan je přesvědčený, že komunální politici mají mnohem větší rozhled, než se může spousta lidí domnívat. „Vždyť se jen podívejte, jaké hodnoty prosazuje Senát,“ upozorňuje Rakušan v narážce na to, že senátoři například podpořili cestu svého předsedy Miloše Vystrčila na Tchaj-wan a ohradili se proti politice Číny.

„Zejména dříve jsem narážel například u novinářů na připomínku, že starostové mají ‚jen‘ nějaký komunální horizont. Jenže ten komunál je stejná politika jako kterákoliv jiná – jednání, vyjednávání, diplomacie, sbírání informací a jejich analýza na komunální úrovni je absolutně nejlepší škola. Komunální politici tak přichází do vysoké politiky jako hotoví politici,“ míní Rakušan.

Kumulace funkcí nedělá dobrotu, říká senátorka na plný úvazek

Deník Aktuálně.cz oslovil v minulých dnech všech 81 senátorů, některé opakovaně podruhé i potřetí. Z jejich reakcí je zřejmé, že bez jakéhokoliv závazku s výjimkou senátorské práce je přibližně dvacítka z nich.

„Výhoda toho, že člověk nesedí na více židlích, je to, že má čas na práci v Senátu. Té práce je opravdu mnoho, byť veřejnost si často myslí, že se sejdeme jednou za měsíc a tím to pro nás končí. Realita je ale úplně jiná, je to každodenní práce jako každá jiná,“ sdělil například Jiří Vosecký (SLK), který se vzdal postu starosty Okrouhlé na Českolipsku, opustil i funkci místopředsedy hnutí Starostové pro Liberecký kraj, které spoluzakládal, a nechal také předsednictví Svazku obcí Novoborska. „Slíbil jsem před volbami do Senátu, že nebudu sedět na dvou funkcích a dodržel jsem to,“ podotkl.

Podobně reagovala senátorka Jaromíra Vítková (KDU-ČSL), která v minulosti vedla odbor životního prostředí v Boskovicích, pracovala na České inspekci životního prostředí v Brně a mezi lety 2002 až 2016 působila jako místostarostka Boskovic. „Vedle funkce senátorky se další profesi nevěnuji. Zastávám názor, že kumulace funkcí či profesí nedělá dobrotu,“ vysvětluje svůj přístup.

„Před volbou jsem sliboval, že omezím ostatní aktivity, abych se mohl věnovat pouze senátorování. Dokonce jsem i přerušil natáčení pro Českou televizi,“ přidal se senátor Václav Chaloupek, autor populárních Večerníčků z přírody.

Mezi zmiňovanou dvacítkou „na plný úvazek“ jsou také známí senátoři jako například dva dřívější prezidentští kandidáti Jiří Drahoš a Pavel Fischer, nedávno ještě poslankyně Miroslava Němcová (ODS), bývalá zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová nebo exstarosta Uherského Brodu Patrik Kunčar (oba KDU-ČSL). „Jsem ‚pouze‘ a na celý úvazek senátorka. Snad to není handicap,“ uvedla s úsměvem Němcová. „Věnuji se stoprocentně senátorské práci,“ ujistil Drahoš.

Vystrčil, Hilšer či Bek učí v malém na vysokých školách

Někteří další senátoři nejsou na radnici, ani nemají další zaměstnání, ale přece jen mají k práci senátorů ještě nějaké úvazky. Při komunikaci s nimi vycházelo najevo, že u některých jde třeba o úvazky na vysokých školách, které zabírají třeba jen několik hodin měsíčně nebo týdně.

„Mandát v Senátu beru se vší vážností a veškerý čas věnuji práci senátora. Z důvodu psychické hygieny a závazků ke studentům jsem si ale ponechal malý pedagogický úvazek na lékařské fakultě, kde stále učím mediky,“ sdělil Marek Hilšer s tím, že ho to žádným způsobem neomezuje v senátní práci.

„Je to jen desetinový úvazek, ale stejně zvažuji, že se ho už vzdám. Pracuji sice naplno pro Senát, ale snažím se co nejlépe pracovat i pro studenty,“řekl předseda Senátu Miloš Vystrčil. Zároveň dodal, že ho obohacuje rovněž vysokoškolská práce, protože jde často i o témata, která probírá Senát.

Učí také bývalý rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, který je tady řadovým akademikem s úvazkem docenta. „Učím v tomto semestru on-line čtyři předměty. Řekl bych, že časově je to tak padesát na padesát. Přímá výuka zabere jen část času, více zabere příprava. U Senátu je to podobné – plenárních a výborových zasedání není zase tolik, příprava a studium legislativních návrhů se dá dělat flexibilně,“ popsal Aktuálně.cz.

Bek, stejně jako například senátor Petr Orel (Zelení), hájili své úvazky rovněž tím, že jim to umožňuje přece jen být v kontaktu se svým původním profesním zaměřením. Orel ovšem nepracuje na vysoké škole, ale v ochraně přírody, má dohodu o provedení práce na 20 hodin měsíčně v Záchranné stanici v Bartošovicích. „Jde o to, že chci nadále zůstat ve svém oboru, kterým je ochrana přírody a krajiny, a v úzkém kontaktu s lidmi. Přináší mi to řadu podnětů pro práci senátora,“ tvrdí a hned dodává, že o peníze určitě nejde, protože „jako člověk z nevládního ekologického prostředí žil vždy po finanční stránce skromně.“

Zatímco někdo poskytl podobně jako Orel naprosto detailní informace, jiní senátoři byli obecnější. Například bývalý generální ředitel Třineckých železáren a ministr za vlády Jiřího Rusnoka Jiří Cieńciała má podle svých slov uzavřenou dohodu s ministerstvem průmyslu a obchodu „v souvislosti s aktivitami, které se týkají restrukturalizací strukturálně postižených regionů“. Jaromír Strnad (ČSSD) pracuje pro změnu na dohodu jako autorizovaný inženýr v pozemním stavitelství.

V Senátu je hodně lékařů, právníci citelně chybí

U řady senátorů ovšem nejde o malý úvazek, ale spíše zaměstnání, u kterého tvrdí, že ho úspěšně kombinují se senátní prací. Přemysl Rabas je ředitelem Safari parku Dvůr Králové, Jiří Dušek šéfuje Hvězdárně a planetáriu Brno, Miluše Horská je ředitelkou Základní a praktické školy Svítání v Pardubicích. Na škole se pohybuje také Miroslav Plevný, který učí na Fakultě ekonomické Západočeské univerzity v Plzni.

Několik senátorů podniká, bývalý špičkový horolezec Leopold Sulovský má dva obchody s outdoorovým zbožím HUDYsport v Ostravě, daňový poradce Tomáš Goláň zaměstnává ve své korporaci přes 25 specialistů, hudební skladatel Ladislav Faktor provozuje nahrávací a televizní studio a podniká v telekomunikacích.

Nový senátor Jaroslav Chalupský, mimochodem vůbec první senátor za stranu Svobodných, je ještě více zaměstnaným mužem – nejenže podniká, ale je také radním Jindřichova Hradce. Podle svých slov už několik aktivit začal omezovat. „Aktivity své pražské konzultingové firmy jsem uvedl do ‚temperovacího režimu‘, tedy do režimu, abych nemusel ukončit její činnost. K 9. říjnu jsem ukončil pracovní poměr v naší druhé maloobchodní firmě. Vedení předávám své kolegyni, já se budu na prodejnách občas objevovat, neboť se mi dobře osvědčily i jako ‚kancelář zastupitele/radního‘, kam lidé přirozeně rádi chodí a přinášejí nejen zpětnou vazbu, ale i podněty ke změně,“ uvedl Chalupský, který chce zůstat neuvolněným radním.

„Snažím se tuto roli s prací senátora co nejvíce propojovat, aby dopady centrálně přijímaných zákonů měly co nejlepší vliv na město a region a naopak město a region mohl dávat přímé podněty pro úpravu legislativy,“ podotkl Chalupský, který ve volbách porazil dlouholetého senátora Milana Štěcha z ČSSD.

Z mapování aktivit všech senátorů vyplývá, že kromě velmi silné skupiny starostů a dalších komunálních politiků jsou mezi senátory nejvíce advokáti a lékaři, kterých sedí v Senátu sedm – a všichni se věnují své profesi.

Pět z nich vykonává práci lékaře, Ondřej Šimetka pracuje jako gynekolog ve Fakultní nemocnici v Ostravě, Ivo Trešl je lékařem na chirurgickém oddělení nemocnice v Rakovníku, onkolog Karel Zitterbart a neuroložka Alena Dernerová mají své ordinace, kde je můžou několikrát do týdne navštívit pacienti. Zbývající čtyři lékaři jsou manažery – Roman Kraus je ředitelem zdravotního úseku divize Morava Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, Ladislav Václavec je ředitelem Slezské nemocnice Opava a Tomáš Fiala předsedou představenstva Nemocnice Strakonice.

„I po zvolení senátorem pokračuji v pozici předsedy představenstva. Právě blízký kontakt s regionem, s dennodenními činnostmi a s jinými nemocnicemi je to, co by mi mohlo chybět. Mám tak prostě zpětnou vazbu,“ vysvětluje Fiala. A podobně odpověděl Václavek. „Ve své ordinaci si částečný úvazek ponechám, což mezi senátory není nic neobvyklého, z početného zastoupení lékařů v Senátu jich to tak má většina. Je třeba si udržet medicínské dovednosti, stejně tak každodenní kontakt s problémy i těch ohroženějších mezi námi. Sociálně-zdravotní pomezí je pro práci senátora a člena zdravotního výboru nesmírně cenné,“ říká Václavek.

Pokud jde o advokáty, jsou v Senátu jen čtyři, což je podle jich samotných a také některých dalších senátorů, velmi málo. Právníci jsou potřeba už proto, že činnost v Senátu se týká především práce s návrhy zákonů.

„Zastoupení právnické veřejnosti na tvorbě právních předpisů by mohlo být početnější. Je důležité posoudit, zda přijaté právní předpisy skutečně právní prostředí kultivují a jak jsou přijaté předpisy vnímány odbornou veřejností, například soudci, notáři či advokáty i adresáty právních norem,“ potvrzuje jeden ze čtyř současných senátorů-právníků Zdeněk Hraba. Ten se věnuje 16 let advokacii, 14 let učil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a byl také několik let radním a místostarostou Říčan.

Dva výrazní právníci v Senátu letos na podzim skončili, když neobhájili svá křesla. Jedním byl předseda ústavněprávního výboru Miroslav Antl, druhým Jiří Dienstbier z ČSSD. Vedle Hraby další tři senátoři-právníci uvedli shodně jako on, že se věnují z velké části senátorské práci a jen v malém advokátním kancelářím nebo obecně advokacii.

„Činnost své advokátní kanceláře přerušovat nebudu kvůli občasnému zastupování ‚pro bono‘ a kvůli dokončení některých běžících kauz. Chci se ale práci v Senátu věnovat naplno,“ avizuje nová senátorka Adéla Šípová (Piráti), která mimo jiné porazila právě Dienstbiera. Dalšími advokáty jsou Václav Láska, Jan Holásek a Zdeněk Hraba. Podobně jako Šípová ujišťovali, že se chtějí co nejvíce věnovat Senátu.

Někteří senátoři ale v rozhovorech poukazují na to, že horní komora by mohla být ještě aktivnější, protože není neobvyklé, že schůze výborů i pléna běží rychle a senátoři se nechtějí v Praze až tak moc zdržovat.

„Měli bychom zasedat určitě častěji. Zejména když zasedáme ve čtvrtek, tak je patrné, že nikomu se nechce zůstávat do pátku, takže ženeme. Bohužel, někdy také rozhoduje o osudech zákonů to, jestli jsou zařazeny ráno, nebo večer. Ráno je ještě plno síly, o zákonech se na dlouho rozpovídáme, a jak se blíží večer, tak už taková diskuse není,“ upozornil například Václav Láska, který je v Senátu od roku 2014 a letos v druhém kole porazil exdiplomata a ředitele Knihovny Václava Havla Michaela Žantovského.

Podle politologa Lubomíra Kopečka není až tak problém v kumulaci funkcí jako hlavně v tom, že senátoři jsou zejména v druhém kole voleni jen velmi malým procentem voličů, často jde jen o několik tisíc hlasů.

„Nejlepší by bylo změnit nynější přímo volbu na nepřímou. Pokud by senátory volila krajská zastupitelstva, řešilo by to systematicky problém navázání Senátu na jasně dané územní celky a nikoliv na nehomogenní senátní obvody,“ navrhuje Kopeček. A zdůrazňuje, že účast voličů v druhém kole senátních voleb bývá tak „katastrofálně nízká“, že to podlamuje legitimitu Senátu, který je pak snadno napadnutelný mnohými kritiky. Například letos v září Centrum pro výzkum veřejného mínění oznámilo, že Senát se u občanů těší nejmenší důvěře ze všech ústavních institucí.

Odkaz na článek.