V4

Visegrádská čtyřka nebo Visegrádská skupina nebo někdy zkráceně Visegrád (V4) je skupina čtyř zemí Česka, Maďarska, Polska a Slovenska. Vznikla původně jako skupina 3 států 15. února 1991 podepsáním deklarace blízké spolupráce (tehdy) tří středoevropských zemí na cestě k evropské integraci. K podpisu došlo v maďarském městě Visegrád, kde se již v roce 1335 sešli králové Maďarska, Polska a Česka a dojednali zde důležité smlouvy pro budoucí vývoj jejich zemí. Po rozdělení Československa v roce 1993 se členem Visegrádu stalo i Slovensko a začal se používat jako zkrácený název V4.

V uplynulém týdnu jsme se setkali předsedové komor parlamentů V4 v Budapešti. Zatímco Českou republiku, Slovensko a Maďarsko zastupovali předsedové komor paramentů (Miloš Vystrčil, Tomio Okamura, Richard Raši, László Kövér), Polsko bylo zastoupeno svými místopředsedy polského Sejmu a polského Senátu (Szymon Hołownia, Maciej Żywno).

Historický úvod a následný výčet účastníků v minulém týdnu proběhlého budapešťského setkání uvádím proto, abych upozornil na dlouhodobě existující spolupráci a zároveň sdělením politického postavení účastníků naznačil, že v současné době především ze strany Polska je přístup k další spolupráci v rámci V4 poměrně rezervovaný. Důvodů je více. Pokud bych měl uvést ty nejdůležitější, potom do popředí vystupují zejména dva.

Prvním důvodem je stále více rozdílný přístup jednotlivých zemí V4 k fungování Evropské unie (EU).

Zejména ze strany nejvyšších maďarských představitelů je EU (často je používán zkrácený termín „Brusel“), vykreslována jako jakýsi vnější subjekt, tedy jako nějaký mimo nás existující útvar, a nikoliv tedy jako společenství, jehož jsme již více než 20 let dobrovolnou součástí. S tím souvisí i bohužel v poslední době nikoliv pouze „maďarská“ rétorika, která se nese v duchu toho, že vlastně nejsme spoluodpovědní za fungování EU. Zjednodušeně řečeno tato rétorika nepovažuje problémy EU za také zeměmi V4 způsobené problémy. „Brusel“ je v tomto smyslu vnímán jako nepřátelský element, který země V4 svým chováním staví do role v EU trpících, postižených a utlačovaných. Osobně považuji tento přístup za alibistický a nezodpovědný a nemohu s ním souhlasit. Ano, jako EU máme problémy. Máme problémy s konkurenceschopností, obranyschopností a nezávislostí na strategických produktech a surovinách. Ale způsobili jsme si je sami a společně. Zároveň jsme však také společně vytvořili společenství, ke kterému většina světa s úctou a obdivem vzhlíží. Naši kvalitu života nám většina planety závidí, máme být na co hrdí a čím se pochlubit. Znovu opakuji, to vůbec neznamená, že jsme bez chyb a že nyní před námi není spousta práce.

Druhým důvodem v dnešní době rezervované spolupráce zemí V4 je přístup k ruské agresi vůči Ukrajině. Opět je na jedné straně Polsko, které Ukrajinu proti Rusku jednoznačně podporuje a nebezpečí ruské rozpínavosti pro celou Evropu si velmi dobře uvědomuje. Na druhé straně potom opět stojí Maďarsko se svým velmi rezervovaným vztahem k Ukrajině a snahami s Ruskem vycházet. K tomu přidejme politiku všech azimutů Slovenska a v poslední době občas i Česka a je celkem jasné, že v oblasti podpory Ukrajině a vztahu k Rusku se shoda zemí V4 hledá dosti obtížně.

Abych neskončil pesimisticky tak si na závěr dovolím napsat, že se nám pořád daří spolu mluvit a že je důležité tak činit zejména v době, kdy se názory různí. Pokud spolu totiž nebudeme mluvit, obtížně můžeme vytvářet mezilidské vztahy, získávat vzájemnou důvěru a hledat rozumná řešení.

Zveřejněno 3. 3. 2026 v Jihlavských listech.