Válka na Ukrajině je plodem nedůslednosti svobodných zemí, říká Miloš Vystrčil

e15.cz | 20:00 | Rubrika: Rozhovory | Autor: Nguyen Thuong Ly

Ve stínu války na Ukrajině zůstává stranou pozornosti země, která s ní sdílí stejně neblahou zkušenost s ruskými okupačními vojsky. Gruzie už více než deset let nemá pod kontrolou území Jižní Osetie a Abcházie, kvůli čemuž současnou válku na Ukrajině vnímá velice emotivně. „Místní špatně nesou, že se jich nikdo tehdy nezastal,“ říká předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), který zemi začátkem května navštívil.

* Jak ukrajinská válka ovlivnila vztah České republiky s postsovětskými zeměmi?

Ruská agrese na Ukrajině způsobila sjednocení členských zemí EU i postsovětských zemí v odporu k Rusku. Znovu jsme si také všichni uvědomili, pod jakým vlivem jsme v minulosti žili a jak jsou totalitní režimy nebezpečné. Uvědomily si to i země, které nikdy totalitní režim na vlastní kůži nepoznaly, nikdy nebyly pod nadvládou Sovětského svazu či jeho satelitem.

Válka také způsobila, že někteří západní politici včetně některých našich politiků, třeba prezidenta Miloše Zemana, si konečně uvědomili, že jsme správně upozorňovali na nebezpečí závislosti na zdrojích z totalitních zemí jako Rusko nebo Čína. Tyto země je neváhají použít ve svůj prospěch, když chtějí realizovat nějaký svůj mocenský cíl. Nastala ještě třetí věc, a to že země, které nejsou soustředěny pod nějakým deštníkem obranné aliance, najednou vykazují větší zájem dostat se do EU nebo NATO. Je to případ Gruzie, Ukrajiny, Moldavska i třeba Finska.

* Jak vnímají Gruzínci svůj vztah s Evropou?

Je tu poučení, že válka na Ukrajině je plodem nedůslednosti svobodných zemí, které nezasáhly v prvním okamžiku, kdy Rusko začalo s protiprávními a nespravedlivými kroky vůči sousedním zemím. Mám na mysli rok 2008 v Gruzii. Místní špatně nesou, že se jich nikdo tehdy nezastal, když přišli s okupací Jižní Osetie a Abcházie o dvacet procent území. Při anexi Krymu v roce 2014 byl odpor hlasitější, ale nakonec se nic nestalo a dalo to sílu k dalším ambicím Vladimira Putina. Buď mu teď vystavíme stopku a vyženeme ho zpátky do jeho území, nebo na to doplatí další země včetně Pobaltí.

* Gruzínci touží po vstupu do EU a NATO, brání jim však to, že kvůli ruské okupaci neovládají celé své území. Existuje cesta ven?

V okamžiku, kdy převezmeme předsednictví Rady EU, tak budeme tlačit na zintenzivnění východního partnerství, zejména s triem Ukrajiny, Gruzie a Moldavska. Chceme jim umožnit co možná nejdříve splnit podmínky pro vstup do EU a NATO. Na druhé straně je potřeba v těchto zemích pracovat na tom, aby tam platila vláda práva a aby měly nezávislé veřejné instituce, svobodná média.

Tuto cestu mají tyto země ještě částečně před sebou, jde o standardní přístupový mechanismus, kterým jsme si taky prošli. Teď je na nich, aby to zvládly, my jim můžeme radit. Problémem v Gruzii může být fakt, že opozice a současná vláda nenacházejí společnou řeč v základních věcech, zejména v zahraniční politice. Nejednota a rozpolcenost politické scény by mohly zpomalit přístup Gruzie do EU.

* To však neřeší okupovaná území. Je na stole možnost pro Gruzínce ty hranice uznat?

Nedovedu si představit, že by Gruzie nechala ta okupovaná území Rusku. Naopak si myslím, že by Rusko nemělo být poraženo jen na Ukrajině, ale mělo by se stáhnout i z dalších území, které okupuje. Situace je dnes zamrzlá a pro Gruzínce velice nepříjemná a traumatická. Byli jsme se podívat na hranici s Jižní Osetií, Gruzie tam stále dodává elektrickou energii a vodu. Neznám jednoduchý způsob, jak tuto situaci rychle vyřešit.

* Veřejnost v probíhající válce silně podporuje Ukrajinu, vláda se naopak zdráhá přidat k sankcím. Vy jste se se zástupci gruzínské vlády potkal, opravdu se tolik bojí války?

O tom jsme vedli velké debaty. Vládní strana má jako hlavní cíl udržet v Gruzii mír. Proto se nechtějí zapojit do sankcí. Zároveň chtějí zajistit, aby přes ně nebylo možné obcházet sankce vůči Rusku, chtějí se také zapojit do mezinárodního vyšetřování ruských zločinů na Ukrajině, připojují se k mezinárodnímu tlaku přes OSN, poskytují humanitární pomoc Ukrajině. Zdůvodňují to tím, že je tento postoj jediný možný a racionální. Nemají ochranu NATO, nejsou členy Evropské unie a jsou tak velice zranitelní. Bojí se, že by mohli přijít o další část území.

Druhý důvod podle nich je, že kdyby sami zavedli sankce, pak by odvetné sankce Ruska vůči nim byly ještě horší. Já jim na to říkám, že česká zkušenost je taková, že pokud si Rusko něco chce vzít, tak si to vezme. Ale my z naší pozice nemůžeme mistrovat Gruzii, jak se má chovat. Jejich argumenty a zkušenosti mají určitou racionalitu, je to rozhodnutí vlády. Opozice na to má jiný názor.

* Není ta zdrženlivost pragmaticky způsobená obavou o ruský byznys?

Může to tak být, ale když se s nimi bavíte, tak opakují, že je to pro ně hospodářsky nevýhodné a zničující. A zároveň nebezpečné z hlediska možné agrese.

Jaké sankce jim hrozí?

Gruzie potřebuje od Ruska pšenici, potraviny, část energie. Navíc několik stovek tisíc Gruzínců žije a pracuje v Rusku a vláda se bojí, co s nimi Rusové v případě sankcí udělají. To má svou logiku, přirozeně se bojíte, že členy vaší rodiny bude Putinův režim pronásledovat, vyhánět a nechci pomyslet co dalšího.

* České firmy hledají náhradní trhy místo Ukrajiny a Ruska. Co jim může Gruzie nabídnout?

Jsou tu oblasti, kde má Česká republika dlouhodobé zastoupení, jsme třetím největším investorem v Gruzii. V oblasti energetiky je to Energo-pro, která je významným dodavatelem energií, automobilka Škoda Auto, jejíž auta používají policisté a státní správa. Během mé cesty do Tbilisi byly podepsány dva kontrakty: memorandum mezi městem Tbilisi a firmou Incinity o možnosti pracovat na konceptu chytrého města, pak smlouva mezi ICZ a Sakaeronavigation na dodávku informačních systémů pro řízení letového provozu.  A máme tu projekty, které financujeme a podporujeme jako vláda, a to v oblasti lesnictví, zdravotnictví, sociálních věcí a komunální politiky. Tím jim také pomáháme na cestě do EU.

* Nebojíte se, že podnikatelé mohou používat Gruzii jako přestupní stanici do ruského byznysu?

Byli bychom rádi, aby tu podnikatelé dělali takový byznys, který nám pomůže vyvázat se ze závislosti na Rusku. Ale na všechny nevidíte. Nebojím se, ale neříkám, že ta pravděpodobnost je nulová.

* Obnova Ukrajiny by mohla být byznysová příležitost. Bude vláda poskytovat nějaké záruky, aby bylo pro firmy bezpečné tam investovat?

O obnově Ukrajiny by se mělo jednat i během našeho předsednictví. Summit o poválečné obnově Ukrajiny se připravuje a věřím, že bude za našeho předsednictví, tedy že válka skončí relativně v dohledné době. Pokud by k tomu došlo, tak by to byla i velká šance pro Gruzii, ta taky přišla o dvacet procent území. Pokud bychom se někdy bavili o obnově Ukrajiny a investicích do této části světa, tak bych tam zařadil i Gruzii. Je v našem zájmu, aby se tyto země rozvíjely a šly cestou svobodné a demokratické společnosti, protože tím bude ten svobodný a demokratický svět silnější.

Odkaz na článek.