Vidět daleko, a dojít tam, není totéž

V červnu pršelo i u nás na Vysočině tolik, jako Ti mladší šedesáti let ještě nikdy nezažili. Nyní v polovině července nám léto ukazuje svoji typickou tvář a naše životy se díky postupnému rušení různých omezení a dalších opatření způsobených onemocněním Covid-19 vracejí do zajetých kolejí.

Chtělo by se napsat – samé dobré zprávy. Příroda znovu ukázala, že je mnohem mocnější a rozumnější, než jsme si někdy ochotni připustit. Zásoby podzemních vod jsou doplněny, rybníky jsou naplněné po okraj, zkrátka vody je najednou dostatek. Také se zdá, že koronavirová epidemie nás postupně opouští, i když v podvědomí obavy zůstávají.

Přesto si za sebe dovolím napsat, že si nemyslím, že je správné se ve svých životech zcela vrátit do zajetých kolejí. Ano, vím, že životní setrvačnost a zavedené zvyky jsou významnou silou. Také platí, že je správné, co nejdříve obnovit normální fungování společnosti ve smyslu fungování výroby, služeb a například i sportovních, vzdělávacích, rekreačních a kulturních zařízení. Přesto jsem přesvědčen, že je pořád na místě větší odpovědnost a opatrnost.

Měli bychom mít nadále na paměti, že musíme zlepšit své hospodaření s vodou a že opravdu platí, že voda je život. A také bychom měli vnímat, že koronavir tady s námi již zůstane, že je třeba s tím počítat a že je pro všechny výhodné chovat se rozumně a odpovědně i po zrušení různých omezení, nařízení a regulací. Člověk na světě není proto, aby nad přírodou za každou cenu vítězil, ale aby dokázal fungovat jako její, byť ambiciózní a viditelná, součást.

Naši Vysočinu čeká v příštích měsících a letech zásadní úkol správně založit obnovu lesů a zachovat Vysočinu, jako nejzdravější a jednu z nejzelenějších částí Česka. Zároveň jsme a budeme zásadní zásobárnou vody a potravin. Také se chceme rozvíjet s podporou moderních technologií. To vše vyžaduje kromě finančních prostředků také šetrný, opatrný a promyšlený přístup.

Jsem přesvědčen, že naprostá většina z nás ví, co je správné, naprostá většina z nás ví, jak bychom se měli chovat a co je potřeba udělat. Zároveň ale platí, že to, že si něco uvědomujeme, že něco víme, bývá pouze první, byť velmi důležitý krok. Proto, prosím, mějme na paměti, že stále platí léty prověřená moudrost, že „Vidět daleko, a dojít tam, není totéž.“

Zveřejněno 14. 7. 2020 v Jihlavských listech.