Vítězem České ceny za architekturu 2025 je Dům pro Julii. Uspěl i u Miloše Vystrčila a veřejnosti.

Houževnatá klientka, lidskost, společenský přesah, promyšlený návrh a do detailu dotažená realizace – pět zahraničních porotců, předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil i veřejnost se shodli na tom, že si Českou cenu za architekturu zaslouží dětský hospic Dům pro Julii, jehož autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán.

Jde o první dětský hospic v České republice, který citlivě propojuje odlehčovací péči s architekturou podporující klid, kontakt s přírodou a důstojné prožívání náročných životních situací. Společně s hlavním vítězem porota ocenila i další díla a jejich autory – pět realizací získalo titul Finalista, jedno dílo Cenu Aleny Šrámkové, jedna realizace obdržela čestné uznání. Vyhlášení výsledků 10. ročníku České ceny za architekturu se uskutečnilo 13. listopadu na galavečeru konaném v pražském Foru Karlín a živě bylo přenášeno na iVysílání ČT. Organizátorem této soutěžní přehlídky je Česká komora architektů.

Na galavečeru byly rovněž předány Cena Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží, Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za příkladnou revitalizaci brownfieldu, Cena Ministerstva kultury ČR za zkvalitnění veřejného prostranství a Cena Agentury ochrany přírody a krajiny za citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí. Tři realizace ocenili též dlouholetí partneři ze soukromého sektoru – společnosti Central Group, VEKRA a VELUX.

Cílem České ceny za architekturu, celostátní přehlídky realizované architektury, urbanismu a krajinářské architektury, je prezentovat kvalitní výsledky práce etablovaných i začínajících architektů, které vznikly na území České republiky v posledních pěti letech. Jedná se o jedinou soutěžní přehlídku, do které se mohou všichni zúčastnění přihlásit bezplatně, přičemž všechna přihlášená díla jsou bez rozdělení na jednotlivé kategorie hodnocena evropským pohledem, přesněji řečeno pěti zahraničními odborníky – architekty, kteří nejsou ovlivněni lokálními vazbami ani mnohdy komplikovanými okolnostmi vzniku.

„Česká cena za architekturu letos slaví deset let své existence. Měřeno lidským věkem, jde zatím jen o žákyni základní školy, ale v oboru architektury představuje deset let pořádání soutěžní přehlídky úctyhodný počet oceněných staveb, jež byly postaveny na území naší země. A uznání si všichni – autoři, spolupracovníci, zhotovitelé a investoři – za své mnohdy náročné a dlouholeté úsilí určitě zaslouží. Rostoucí prestiž České ceny za architekturu dokazuje, že odborná i laická veřejnost má o kvalitní architekturu stále větší zájem. Mám z toho radost! Do dalších let přeji Ceně, ať se jí i nadále daří zviditelňovat a podporovat architekturu, která kultivuje veřejný prostor, pečuje o krajinu a přináší inspiraci soukromým i veřejným investorům. V neposlední řadě ať nezapomíná na práci kolegyň architektek,“ uvedl Jan Kasl, předseda České komory architektů a Grémia České ceny za architekturu.

V čele letošní poroty stál německý architekt, urbanista a akademik Roger Riewe, kterému byli partnery architekt a pedagog na fakultě architektury v Mariboru Boris Bežan (Slovinsko/Španělsko), architektka a zakladatelka neziskové organizace Woman Architects podporující profesní rozvoj žen v architektuře Andrea Klimko (Slovensko/UK), krajinářská architektka, urbanistka a kurátorka Yael Moria Klain (Izrael) a architekt, který aktivně působí v mnoha profesních sdruženích, Jeroen van Schooten (Nizozemsko). Porotci na začátku září absolvovali architektonický maraton, během něhož osobně navštívili všech 25 realizací nominovaných do užšího výběru, setkali se při tom i s autory staveb a hovořili s nimi o jejich práci, inspiraci, postupech i širším kontextu, v němž dílo tvořili.

Porota desátého ročníku České ceny za architekturu se sešla v mimořádně pestrém složení – její členové mají zkušenosti s architekturou, urbanismem i krajinářskou architekturou ve většině evropských zemí a v Izraeli, což jim umožňovalo spontánně debatovat o architektuře, kdykoli a stále! Tato rozmanitost vytvořila silné intelektuální i kulturní zázemí, které se promítlo do jejich diskusí i konečných rozhodnutí.

„Díky našim zkušenostem jsme mohli díla, která jsme prohlédli, zasadit do kontextu evropské architektury. Zjistili jsme, že jejich architektonická kvalita byla bezpochyby na stejné úrovni jako těch, která známe z většiny evropských zemí. Kvalita materiálů, detailů a provedení byly neuvěřitelně vysoké. Výběr finalistů byl vzhledem k nepopiratelné kvalitě, se kterou jsme se na těchto stavbách setkali, skutečně obtížným úkolem. Podrobně jsme diskutovali o kladech a záporech a naše rozhodnutí ovlivnil také fakt, že jsme četli i mezi řádky. Nakonec jsme nemuseli hlasovat, naše rozhodnutí byla hluboce konsensuální a podporovaná všemi členy poroty, ať už šlo o výběr vítěze ČCA, finalistů či Ceny Aleny Šrámkové. Architektura, kterou jsme v České republice viděli, dokazuje, že dobrý návrh nemusí být jen esteticky působivý, ale především trvalý, funkční a odpovědný,“ uvedli členové mezinárodní poroty.

Podle porotců je právě schopnost českých architektů propojit racionální konstrukční myšlení s kulturní citlivostí a respektem k místu tím, co českou architekturu činí jedinečnou. Desátý ročník zároveň potvrdil, že kvalita a udržitelnost nejsou v rozporu – že nejhodnotnější stavby jsou ty, které obstojí v čase, přirozeně zapadnou do prostředí a zůstanou živou součástí krajiny i společnosti.

HLAVNÍ CENA A FINALISTÉ

Podle mezinárodní poroty hlavní ocenění České ceny za architekturu 2025 zasluhuje dětský hospic Dům pro Julii v Brně (2024), jehož autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán. Jde o první zařízení svého druhu v České republice. Poskytuje dětem s nevyléčitelným onemocněním zejména odlehčovací péči, rehabilitace i terapie a zároveň vytváří prostor pro odpočinek, podporu a klid jejich rodin. Architekti vytvořili prostředí, které spojuje funkčnost s hlubokou lidskostí – otevřený, světlem prostoupený dům zasazený do svažitého pozemku přirozeně propojuje interiér s krajinou. Centrální atrium s jezírkem, stromy a květinovými záhony poskytuje pacientům i jejich blízkým místo pro ticho, setkávání i rozjímání. Budova je uspořádána do tří úrovní – provozní část se nachází ve spodním patře, hlavní obytné patro s pokoji dětí, společnými prostory a terasami je uprostřed, zatímco v horním patře je situováno ubytování pro rodiče a otevřené střešní zahrady. Použití přírodních materiálů (především dřeva) a betonu, dodává stavbě hřejivost i důstojnost. Architektura tak přináší nový model péče, kde prostor léčí spolu s lidmi. „Dům pro Julii je ve svém celku mimořádně pečlivě promyšlený a architektonicky vyvážený projekt. Cílem bylo poskytnout dětem, které často tráví dlouhou dobu zavřené ve vnitřních prostorách, možnost zažít příjemné prostředí a pobýt venku na čerstvém vzduchu. Rodičům a rodině se tak zároveň nabízí příležitost k odpočinku a ulehčení jejich povinností spojených s péčí o děti. Pro vznik dobré architektury je vždy zásadní empatický vztah mezi architektem a klientem. Ředitelka Domu pro Julii svým ambiciózním přístupem významně přispěla k finální kvalitě funkčního programu, což architekt promítl do vyváženého návrhu. Dům pro Julii tak nabízí prostředí naplněné empatií, klidem a světlem – architekturu, která léčí. Porota ocenila komplexnost návrhu, harmonické začlenění do krajiny, práci se světlem i materiály a promyšlené funkční uspořádání. Dům pro Julii je vzorovým příkladem citlivé a funkční architektury, která překračuje hranice běžného navrhování a stává se prostorem lidskosti, důstojnosti a naděje. Tato realizace může být vzorovým projektem pro podobné stavby v České republice i daleko za jejími hranicemi a právem jí náleží vítězství v České ceně za architekturu 2025,“ uvedla porota ve svém hodnocení.

Toto dílo zároveň získalo Cenu předsedy Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila a Cenu veřejnosti.

Porotce České ceny za architekturu zaujala také Rekonstrukce a přístavba výrobní budovy ERA v Pardubicích (2023), pod níž jsou podepsáni Jiří Bíza a Tomáš Novotný z ateliéru Bíza architekti. Stavba představuje proměnu původního výrobního a administrativního objektu z 90. let v současnou provozní budovu s jasným architektonickým výrazem a funkční integritou. Architekti dokázali propojit přístavbu nového třípodlažního kancelářského křídla s postupnou rekonstrukcí trojlodní haly tak, aby nebyla přerušena výroba a zároveň vznikl celek s jednotným charakterem. Nový obvodový plášť, inspirovaný příhradovými konstrukcemi stožárů, sjednocuje jednotlivé části objektu a zároveň odráží technologické zaměření společnosti. Interiér je navržen střídmě, s přiznanými konstrukcemi a materiály, které jsou sjednoceny pouze povrchovou úpravou. Celek tak působí čistě, funkčně a přesně. „Budova ERA zaujala porotu svou zdrženlivostí a technickou důsledností. Tmavá fasáda s rytmickým členěním a přiznanými prvky vytváří napětí mezi strohostí a elegancí, mezi technikou a architekturou. Projekt sjednocuje části vzniklé v různých fázích do přirozeného celku, v němž forma následuje funkci a řemeslné provedení je samo o sobě architektonickou hodnotou. Budova společnosti ERA představuje příklad kultivované průmyslové architektury, která se obejde bez okázalosti, a přesto zanechává silný dojem,“ ocenila porota.

Pozornosti poroty neunikl ani Park na Moravském náměstí v Brně (2023) navržený Martinem Sládkem a Janicou Šipulovou z ateliéru Consequence forma architects, který představuje komplexní revitalizaci významného veřejného prostranství v centru jihomoravské metropole. Projekt proměnil dříve nevyužívanou plochu v živý městský park založený na principech modrozelené infrastruktury, inkluze a biodiverzity. Ústřední část tvoří otevřená multifunkční plocha – „urban aréna“ – s vodní fontánou, jejíž proměnlivá hladina přitahuje návštěvníky k odpočinku, hrám i společenskému dění. Okružní lavice vytváří přirozený rámec místa, kterému místní začali přezdívat „brněnské moře“. Na okrajích parku stojí kavárna s dětským hřištěm a menším amfiteátrem, čímž se prostor otevírá městskému životu a získává novou společenskou funkci. „Revitalizace parku na Moravském náměstí v Brně je vynikajícím příkladem, jak dokáže promyšlená krajinářská architektura oživit prázdnou městskou plochu a proměnit ji v pulzující veřejné prostranství. Projekt obnovil esenciální funkci parku uprostřed města jako místa, kde mohou různé skupiny lidí společně trávit čas a účastnit se veřejného života. Ústřední vodní plocha s velkorysou lavicí funguje jako katalyzátor společenského dění a symbol otevřenosti. Autoři přitom respektovali historickou strukturu a zdůraznili kontinuitu místa, které dnes působí přirozeně a velkoryse. Revitalizace tak navrátila parku jeho původní důstojnost i energii a učinila z něj opět pulzující srdce města,“ konstatovala porota po návštěvě místa.

Pozn. organizátora: Park na Moravském náměstí v Brně získal v loňském roce Cenu Ministerstva pro místní rozvoj. Podle statutu ČCA je možné opakovaně přihlásit stavby s výjimkou pouze těch, které v předchozích letech získaly nominaci poroty ČCA, což Park na Moravském náměstí nezískal. MMR si v roce 2024 tento projekt vybralo z realizací přihlášených.

Pocit štěstí z architektury dle porotců přináší další z finalistů, kterým je rodinný dům v Polance nad Odrou (2020) od Pavly a Martina Vymetálkových z ateliéru bydloarchitekti. Jedná se o novostavbu rodinného domu, jež vznikla na místě původního domu po předcích. Architekti zvolili kompaktní a úsporné řešení s důrazem na jednoduché hmoty, přiznané materiály a přirozené propojení interiéru s okolní krajinou. Dispozice ve tvaru H odděluje soukromé části domu – dětské pokoje a ložnici rodičů – od středové obytné zóny, která propojuje vstupní patio, kuchyň a obytný prostor s terasou. Jednoduchá, ale funkční je cihelná fasáda se šachovnicovým vzorem, která propouští světlo, stíní terasu a zlepšuje mikroklima. Materiálová střídmost, betonová podlaha a dřevěné a překližkové prvky vytvářejí klidnou atmosféru jednoduchého, ale promyšleného domova. „Nový, jednoduše tvarovaný bílý dům, který si architekti navrhli pro sebe a své děti, vyniká přirozeností a skromností. Autoři dokázali z vlastního zadání vytvořit dům s harmonickým vztahem k prostředí i životu uvnitř. Dispozice ve tvaru H chytře propojuje denní zónu se soukromými částmi a zároveň otevírá interiér směrem do zahrady. Bioklimatická fasáda z děrovaného cihelného zdiva není jen estetickým prvkem, ale efektivní ochranou proti přehřívání a zdrojem světla a vzduchu. V jednoduchosti návrhu se skrývá síla – každý detail je promyšlený, každý materiál pravdivý. Výsledkem je dům, který ztělesňuje radost, nadhled a pokoru architektů k vlastnímu řemeslu,“ uzavřela porota ve svém hodnocení.

Vila Sidonius (2023) nemůže žádného pozorovatele nechat chladným, a to platí i pro porotce České ceny za architekturu. Vznikla nad údolím Berounky v obci, jejíž charakter tvoří kombinace secesních, funkcionalistických i současných rezidencí. Pozemek s extrémně strmým severním svahem přivedl architekty Jána Stempela a Jakuba Tesaře z ateliéru Stempel Tesař architekti k neobvyklému řešení – vytvořit dům spočívající na dvojici železobetonových pilířů, který jako most překonává terénní rozdíl a otevírá panoramatické výhledy na krajinu Českého krasu i vzdálenou Prahu. Ocelová konstrukce s vloženým obytným prostorem tvoří technicky i vizuálně výjimečnou stavbu, jejíž architektonická i inženýrská přesnost je výsledkem úzké spolupráce architektů, odborníků z výroby i samotného investora. „Uprostřed historické vilové čtvrti se objevila odvážná novostavba, která působí jako technický objekt rozkročený nad svahem – ocelový a skleněný dům-most, spočívající na dvojici pilířů. Architekti vytvořili stavbu, která propojuje precizní konstrukční řešení s elegancí a lehkostí. Viditelná ocelová kostra, do níž je vložen tepelně izolovaný obytný box, je provedena s mimořádnou přesností a citem pro detail. Každý prvek, od zinkovaných spojů po tenké rámy oken, potvrzuje technickou preciznost projektu. Vila přitom zůstává překvapivě úsporná a harmonicky zapadá do krajiny díky promyšlenému zasazení a citlivému krajinářskému řešení. Porota oceňuje odvahu, důslednost i estetickou čistotu této architektury, která s jistotou navazuje na tradici moderních vil a přitom posouvá její hranice směrem k současnosti.“

Rekonstrukce bývalého nádražního skladu v Řevnicích – Komunitní centrum Sklad _13 (2024), pod níž je podepsána Šárka Sodomková z ateliéru Sodomka*Sodomková Architekti, proměnila zchátralý dřevěný sklad z 19. století v nové kulturní centrum města. Cílem projektu bylo zachovat autentickou atmosféru původní železniční stavby a zároveň jí dát novou funkci. Architektka zvolila kombinaci restaurované dřevěné konstrukce a nových prvků v podobě repasovaných lodních kontejnerů, které slouží jako zázemí sálu a zároveň odkazují k historii dopravy a překládky zboží. Kontejnery svým materiálem i barvami jasně odlišují nové zásahy od původního těla budovy, aniž by narušily její charakter. Dřevěné rampy a sedací schodiště navazující na veřejný prostor oživují vztah objektu k okolí a vtahují do něj každodenní život obyvatel. „Architekti se rozhodli zachovat autenticitu budovy tím, že ji nechali prohlásit za památkově chráněnou, čímž se vyhnuli nutnosti narušujících energetických zásahů. Tím otevřeli širší otázku, zda lze udržitelnost chápat také jako citlivé zachování kulturní hodnoty a ducha místa. Rekonstrukce probíhala s výjimečnou pečlivostí – od obnovy poloviny původních dřevěných prvků po detailní provedení spojů mezi starým a novým. Nové kontejnery integrované do areálu zajišťují potřebné zázemí, aniž by narušily otevřenost hlavního prostoru. Porota ocenila, že výsledek není jen záchranou historického objektu, ale i manifestem kulturní kontinuity: skromný sklad se proměnil v živé komunitní centrum, které propojuje minulost s přítomností, řemeslo s kreativitou a paměť místa s novou energií,“ uvedla porota ve svém hodnocení.

Tato realizace zároveň získala Cenu Aleny Šrámkové.

CENA PŘEDSEDY SENÁTU PARLAMENTU ČR MILOŠE VYSTRČILA

Předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil udělil svou cenu v rámci ČCA již počtvrté. Letos jej z nominovaných staveb, stejně jako porotce ČCA a veřejnost, oslovil dětský hospic Dům pro Julii v Brně (2024), jehož autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán. „K oblasti paliativní a hospicové péče mám osobně velmi blízko. Z vlastní zkušenosti vím, jak velmi záleží na tom, v jakém prostoru se odehrává. Architektura Domu pro Julii vytváří výjimečné prostředí pro zajištění péče o děti s vážným onemocněním a poskytuje tak možnost jejich rodičům alespoň na chvíli se o péči o své děti podělit. Dům pro Julii není sterilním nemocničním zařízením, ale i díky své architektuře je unikátním prostorem důstojnosti, souznění s přírodou a sdílení láskyplných okamžiků. Ocenění si tedy rozhodně zaslouží,“ odůvodnil své rozhodnutí Miloš Vystrčil.

cka.cz | Rubrika: Svět architektury
Odkaz na celý článek s dalšími cenami a čestným uznáním.