Volby

Nemohu začít jinak než poděkováním voličům z Vysočiny za vysokou volební účast. Kdo ještě tuto dobrou zprávu nezaznamenal, tak volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny v Kraji Vysočina byla 72,53 %, což je nejvíce ze všech 14 krajů. Jenom pro zajímavost druhá nejvyšší účast byla v Praze (71,44 %) a vůbec nejnižší v Karlovarském kraji (60,74 %). Volební účast v přepočtu na celou českou republiku potom byla 68,95 %, což je o asi 3,5 % méně než u nás na Vysočině.

Jsem přesvědčen, že je dobře, že se lidé na Vysočině o volby zajímají, nenechávají za sebe rozhodovat jiné a nepřímo tím také naznačují, že mají zájem uplatnit svůj vliv na fungování naší země.

Protože jsem se pro mě docela překvapivě setkal opakovaně v některých pořadech na různých televizních stanicích s poněkud mírně řečeno nepřesnými vyjádřeními ohledně „pověření“ vítěze voleb, „jmenování“ vlády, „pověření“ předsedy vlády apod., pokusím se alespoň stručně shrnout, co nás čeká a co je a co naopak není v naší Ústavě.

Podle naší Ústavy je tomu tak, že podle článku 62 písmene a) Ústavy prezident republiky jmenuje předsedu vlády.

V Ústavě ani v žádném jiném zákoně to obsaženo není, ale logicky vede prezident před jmenováním předsedy vlády jednání s volebními stranami, které ve volbách uspěly a logicky začíná volební stranou, která volby vyhrála.

Další nikoliv Ústavou, ale zvyklostmi daný postup (od doby Václava Havla) je, že prezident v nějakém okamžiku pověřuje zpravidla lídra nejsilnější volební strany jednáním o sestavení vlády. Nikoliv tedy sestavením vlády, ale přípravou zatím pouze návrhu toho, jak by mohla celá vláda vypadat.

Mimochodem jednáním o sestavení vlády může být teoreticky prezidentem pověřen kdokoliv, ale je opět logické, že bývá pověřen lídr nejsilnější strany, neboť je tím vyjádřen respekt k výsledku voleb a zároveň největší šanci návrh složení vlády vyjednat by logicky měl mít vítěz voleb.

Poté, co se prezident seznámí s výsledkem jednání o sestavení vlády – výsledkem bývá návrh složení vlády včetně návrhu na předsedu vlády – má prezident dvě možnosti.

První možností je jmenovat předsedu vlády podle předloženého návrhu, a potom je již další sestavení vlády v rukou jmenovaného předsedy vlády, který následně prezidentovi navrhuje kandidáty na jednotlivé ministry a prezident schvaluje. Při schvalování návrhů předsedy vlády na ministry prezidentem, je pravomoc prezidenta nejmenovat ministra velmi omezená (musela by existovat například zákonná překážka nebo prokazatelné bezpečnostní riziko). Ústava totiž v článku 68 odstavci 2 říká, že prezident v podstatě bez zbytečného odkladu má na návrh předsedy vlády člena vlády jmenovat.

Odtud plyne, že pro vznik vlády je jako zásadní jmenování předsedy vlády prezidentem. Před tím, než se tak stane, má prezident možnost se nejprve dostatečně s budoucím předsedou vlády a jeho plánem na složení vlády seznámit.

Jako poslední k této věci ještě uvedu, že po jmenování všech členů nové vlády prezidentem, musí nová vláda do 30 dní předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a požádat ji o důvěru, k čemuž potřebuje minimálně 101 hlasů poslankyň a poslanců.

Druhou možností je, že prezident není s předloženým návrhem na sestavení vlády spokojen a jednání pokračují.

Pokud se ptáte, kdo nyní po volbách vládne, tak současná (stará) vláda musí podat demisi po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny, která se musí sejít do 30 dní od voleb. Následně prezident pověřuje starou vládu vládnutím v demisi do doby než nová vláda získá důvěru.

Asi Vás napadají další dotazy, ale o tom třeba zase příště.

Zveřejněno 7. 10. 2025 v Jihlavských listech.