Praha, 21. schůze Senátu
Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2011 (Tisk č. 307)
čas 18:39:54 – 18:41:27:
Vážená paní předsedající, vážený pane viceprezidente, já jsem si nemohl odpustit nevystoupit, protože málokdy se mi podaří s paní místopředsedkyní souhlasit a podpořit ji. Takže jsem moc rád, že tady mohu sdělit, že její usnesení podpořím, a věřím, že z pravé části spektra určitě nebudu sám.
K tomu, proč tak udělám, mě vedou minimálně dva důvody. První je, že si myslím, že jakýkoliv kontrolní úřad, tím více nejvyšší kontrolní úřad, potřebuje mít motivaci, potřebuje vědět, že jeho nálezy vůbec někoho zajímají, že je někdo čte a že si jich třeba i váží a chce, aby byly potom uvedeny v život tím, že z nich budou vyvozeny důsledky. To znamená, to je první důvod. A druhý je, že se mi docela líbí, když Senát bude jakýmsi pozorným pozorovatelem, nebo, chceme-li, strážcem toho, jestli jakákoliv vláda bere v úvahu nálezy Nejvyššího kontrolního úřadu a zabývá se jimi. Takže já v tomto směru ten návrh usnesení považuji za správný, rozumný a rád jej podpořím.