Návrh usnesení Senátu k teroristickým útokům ve Francii
29. 10. 2020
Exponenciální průběh
30. 10. 2020
Praha, 28. schůze Senátu
Vládní návrh na vyslovení souhlasu s pobytem vojenských zdravotníků členských států Organizace Severoatlantické smlouvy a/nebo Evropské unie za účelem zvládání pandemie onemocnění COVID-19 (Tisk č. 336)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 10:46:35 – 10:50:36:
Vážení páni ministři, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já bych tady jednak rád navázal na to, co už tady říkal pan první místopředseda Jiří Růžička, byť možná trochu v jiné podobě. Vždycky náš pan kardinál Duka, zejména o Vánocích a o vánočních svátcích, když vystupuje, tak říká, že je nutné, abychom to, co chceme, aby ostatní činili nám, jsme my činili také. Tzn. říká to v tom obráceném gardu. Ne, co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň jiným. Ale to, co chceš, aby ti činili, čiň těm druhým.
Já k tomu chci říct, že jsem přesvědčen, že z hlediska tohoto, že bychom měli činit jiným to, co chceme, aby oni činili nám, jsme v první vlně pandemie, kdy jsme na tom byli velice dobře, selhali a nechovali jsme se tak. Přesto nám státy Severoatlantické aliance plus Evropské unie dnes tu pomoc nabízejí. Tím nám dávají dvě zprávy.
První je, že je dobré a správné být solidární. To se netýká jenom poskytování vojenských zdravotníků. To se týká možná i některých dalších zákonů, které budeme projednávat. Pokud tato pandemie bude mít nejen zdravotní, ale i ekonomické, sociální a jiné dopady, tak bychom si měli uvědomit, že bychom je měli nést společně. Neměli bychom se v rámci některých zákonů snažit o to, aby některá skupina byla postižena méně, protože jí vše bude kompenzováno. Není to možné. Každý při té krizi něco ztratíme.
Ta druhá věc je, že je to zpráva o tom, že bychom se už tak do budoucna, jak jsme se chovali v rámci toho, když jsme byli ti nejlepší, když jsme byli best in covid, že bychom se tak už chovat neměli, že už to nemůžeme podruhé zopakovat, abychom zase v různých jiných případech, když na tom budeme dobře, nebyli solidární k těm, co na tom nejsou dobře. Buďme si jisti, že všichni ti, co k nám z Evropské unie nebo ze států Severoatlantické aliance budou vysílat vojenské zdravotníky, na tom nejsou tak, že by je nepotřebovali doma. Oni by je také zaměstnali, oni by je také potřebovali, a přesto je sem posílají. Tak si to, prosím, uvědomme a vezměme to jako závazek.
A potom ta třetí věc, tady navážu na pana senátora Lumíra Kantora, mluvili jsme o tom i s panem senátorem Fischerem, a protože už si nevím rady, tak to tady takto říkám. Já se asi pět dní opakovaně dotazuji předsedy Ústředního krizového štábu, pana Hamáčka, jestli by náhodou Česká republika neměla zájem např. i o pomoc z Tchaj-wanu.
Pět dní nemám odpověď, respektive mám odpověď: Ministerstvo zdravotnictví to rozmýšlí. Pět dní rozmýšlí odpověď na otázku, zda máme nebo nemáme zájem o pomoc z Tchaj-wanu. Buď v tom smyslu, jak o ní mluví Lumír Kantor, nebo i v jiných podobách. Tolik moje zpráva o tom, jak se někde maká.
čas 11:03:52 – 11:03:52:
Nyní jsem se přihlásil do diskuse, já to vezmu tady přímo od stolu předsedajícího, což dneska mohu. Já se musím vyjádřit a korektně uvést některé věci, které říkal pan kolega, místopředseda Horník, do té podoby, jak jsou. První věc se týká těch pěti slíbených linek z Tchaj-wanu, které nám mají být darovány. Já jsem to již někde zaznamenal, říkali jsme to, kdykoliv se nás na to někdo teď ptal v poslední době. Ta situace je taková, že co se týká těch linek, tak tchajwanská strana je k expedici nebude mít připraveny dříve než na konci listopadu, nebude je mít připraveny dříve než na konci listopadu. To znamená, není to dneska tak, že bychom byli v jakémkoliv prodlení. Snažíme se, a zatím se mi zdá, že ta vůle tady je, s ministerstvem zahraničních věcí a ministerstvem průmyslu a obchodu domluvit na tom, aby ty linky poté, co budou moci být expedovány z Tchaj-wanu, což je na konci listopadu, byly co nejdříve umístěny a zprovozněny. Věřím, že se to podaří. Pokud se to nepodaří, tak k té kritice bude potom prostor, bych řekl, v prosinci nebo v začátku ledna. Čili tolik k tomu, abych byl v těchto věcech korektní. Ta druhá věc, zase aby nedošlo k mýlce, ten můj dotaz na pana předsedu Ústředního krizového štábu Hamáčka nebyl v tom smyslu, že Tchaj-wan nabízí pomoc. Ten byl v tom smyslu, zda by neměli zájem o pomoc, neboť ta avíza o tom, že by tady ta ochota byla, my jsme přivezli a měli jsme. O tom jednom avízu, o kterém tady už mluvil pan Lumír Kantor, lze debatovat velmi konkrétně, to je ta organizace celé té věci těch karantén, sledování apod. Jsou tady i jiné možnosti. Můj dotaz byl, zda se na to mám nějak intenzivně ptát. Není to v podobě, že tady existuje nabídka. Říkám to nejen tady pro to plénum zde přítomné, ale i pro novináře. Není to v podobě, že je tady nabídka nějaké další pomoci. Je tady můj dotaz, zda případně se na to je možné zeptat. Takže tolik k tomu, aby to bylo úplně jasné.
